Barokní podvečery u dominikánů

  1. 1
  2. 2

„Divino Claudio“ Monteverdi, čeští housloví virtuózové Františkové Benda a Jiránek a taky Christian Gottlieb Postel či barokní velikáni Jan Dismas Zelenka a Josef Antonín Sehling – takový je program nejnovější řady již tradičních Barokních podvečerů, pořádaných jedním z neuznávanějších souborů staré hudby – Collegiem Marianum, a to v autentickém prostředí Refektáře kláštera dominikánů na Starém Městě pražském. Soubor právě v těchto dnech zveřejnil podrobnosti podzimní části nadcházejícího ročníku zmíněného cyklu.Již za dva týdny nastane čas pro madrigaly Claudia Monteverdiho, které komponoval po celý život a celkem jich uveřejnil přes dvě stovky. Historickou úlohu přitom sehrála jeho V. kniha madrigalů, která vyšla tiskem roku 1605 a Monteverdi v ní poprvé užil pojmu seconda prattica jako označení nového kompozičního stylu. Madrigaly byly poprvé zkomponovány s instrumentálním doprovodem. V. kniha madrigalů tak představuje pomyslný mezník mezi pozdní renesancí a raným barokem. Mistrné duchovní texty Aquilina Coppiniho živě vykreslují Monteverdiho hudební jazyk v kontrafaktech madrigalů ze stejné knihy.

První Barokní podvečer doplní Sigismondo d’India, jeden z nejdůležitějších Monteverdiho souputníků. Stylově využíval podobné výrazové prostředky jako Monteverdi: expresivní chromatismus, disonance a dramatický výraz. Madrigaly či moteta v různých podobách tvoří nejpočetnější a nejvýznamnější část jeho díla. Pozdní d´Indiova hudba představuje neobvyklou syntézu kompozičních technik téměř všech skladatelů jeho období a tvoří s posledním madrigalem Monteverdiho páté knihy Questi vaghi concenti  vrchol madrigalové tvorby.Hudební život barokní Prahy měl vysokou úroveň nejen na chrámových kůrech, ale o jeho bohatosti vyprávějí i malostranské a staroměstské paláce. Nedávno péčí muzikologa Václava Kapsy objevení hudebníci a skladatelé v kapele hraběte Morzina a jejich skladebné umění jsou toho dokladem. O Morzinově vynikajícím houslistovi Františku Jiránkovi donedávna tušilo jen několik nejzasvěcenějších. V jeho koncertech je patrná vivaldiovská inspirace nikoli náhodou; Jiránek byl svým zaměstnavatelem poslán na studia do Benátek, kde byl jeho učitelem nejspíš sám Antonio Vivaldi, v té době Morzinův „maestro di musica in Italia“. Později našel Jiránek své působiště v Drážďanech, kde byla jeho další tvorba postupně formována galantním stylem a nastupujícím klasicismem slyšitelným zvláště v jeho sólových sonátách a triích.

Neméně oblíbeným hraběcím skladatelem byl houslista Christian Gottlieb Postel. Pocházel z Vratislavy, svou životní dráhu zakončil v Praze, záhy po své svatbě, kolem roku 1730. Podobně jako Jiránek komponoval Postel výhradně instrumentální hudbu, zachovaly se jen tři jeho skladby.

A do třetice ještě jedno jméno druhého z Barokních podvečerů: František Benda, potomek rozvětvené rodiny hudebníků ze Starých Benátek, odešel ze svého rodiště do Prahy, kde byl angažován jako diskantista v kostele sv. Mikuláše na Starém Městě pražském. Současně navštěvoval jezuitský seminář. Tehdy také, ve svých čtrnácti letech, zpíval jako altista v korunovační opeře Zelenkově Sub olea pacis. A poněvadž jednoho dne svůj krásný alt na útěku na lodi z Drážďan ztratil, začal znovu hrát na housle, na něž dosáhl studiem u pražského pedagoga Koníčka a hrou Vivaldiho koncertů takového mistrovství, že se věhlas o jeho hře roznesl do celého hudebního světa, až se stal nejslavnějším „německým“ houslistu a hudebníkem Fridricha Velikého.

Světovou premiéru Jiránkových koncertů nahrálo Collegium Marianum pro Supraphon spolu s proslulým fagotistou Sergiem Azzolinim, který se zúčastnil i nejnovějšího natáčecího projektu pro stejný lable, Musici da camera se světovou premiérou virtuosních trií a kvartetů Morzinových hudebníků Jiránka, Reichenauera, Postela, Orschlera a Fasche. Tato nová nahrávka bude uvedena do hudebního života 21. století právě na druhém večeru cyklu začátkem prosince.Josef Antonín Sehling se narodil v roce 1710 do významné toužimské měšťanské rodiny. Základní hudební vzdělání Sehling získal společně se svým bratrem Františkem v Toužimi, kde se díky vlivu markrabatům bádenským, věnovala pozornost hudební kultuře. Po studiích kompozice v Praze a Vídni byl přijat do dvorní kapely hraběte Morzina na Malé Straně. Od roku 1737 usiloval o prestižní místo kapelníka v metropolitním katedrále sv. Víta v Praze, kde však získal jen místo druhého houslisty. Nicméně „druhé housle“ dlouho nehrál, neboť dlouhodobě zastupoval nemocného kapelníka J. F. Nováka. Současně působil jako kapelník na kůrech několika pražských kostelů. Sehling skládal především chrámovou hudbu, v melodice byl ovlivněn Antoniem Caldarou a neapolskou školou. Díky Sehlingovi se ve sbírce hudebnin svatovítské katedrály zachovalo na šest stovek hudebnin, z toho osm desítek kontrafakt, přetextovaných italských árií. Toto období dějin české barokní hudby 1737–1757 je též nazýváno Sehlingovou érou. Sehlingův odkaz překvapí a potěší množstvím vánočních skladeb, ve kterých nezřídka používá nezvyklých nástrojových nebo pěveckých kombinací (flétna s pozounem, či offertorium o Třech králích se třemi basisty). Některé pastorely a offertoria tohoto mistra nabídne ve světové premiéře zatím poslední z Barokních podvečerů, těsně před koncem roku.

Doplní je skladby Jana Dismase Zelenky, které často zaznívaly ze svatovítského kůru, o čemž svědčí množství dochovaných hudebniny ve sbírce Pražského hradu. Moteto Dormi nate, dormi Deus, začínající podobným textem jako Sehlingova „ukolébavka“ potvrzuje, že nálada českých Vánoc se od barokní doby nijak výrazně nezměnila.
Barokní podvečery
12. cyklus koncertů staré hudby
Podzim 2012

Pondělí 5. 11. 2012, 19:30
Refektář kláštera dominikánů, Jilská 7a, Praha 1
Cruda Amarilli
Monteverdiho pátá kniha madrigalů a skladby Sigismoda d´India
Cappella Mariana – vokální soubor
Vojtěch Semerád – umělecký vedoucí
členové souboru Collegium Marianum

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat