Barokní skvost a žabí serenády: Pražská Platée baví i okouzluje

Platée, komická opera o prologu a třech jednáních je řazena do žánru comédie-lyrique, tedy komické opery, v čase premiéry ve Versailles 31. března 1745 měla označení Ballet bouffon, pro prvé provedení v pařížské opeře 1749 pak Comédie-ballet. Obé výstižné, neboť právě taneční hudba má v rozvrhu této opery velký podíl. Tanec je naveliko integrální součástí děje, vítaná podívaná, tančí se contredance, rondeau, skočný lidový rigaudon, menuet i chaconna a mnohé další. Operu Platée vnímáme i dnes naplno jako unikátní, byť nepostřehneme – ba ani nepotřebujeme – objevovat nuance, které Rameauovy současníky vedly k přesvědčení, že jakožto comédie-lyrique je dokonce přímou parodií tragédie lyrique.

Karikovaná hrdinka Platée je nymfa z močálů toužící po lásce. Stane se naivně prostoduchou kořistí božského vládce Jupitera, který si námluvami a předstíranou láskou k této ošklivce chce vydobýt konec žárlivosti a plnou důvěru své ženy, bohyně Juno. Pohybujeme se ve světě antického božstva, do jejich přítomnosti nás dovede hned první část opery Prolog – zrození komedie. Básník Thespis, stvořitel komedie, Thalie, múza komedie, Momus, bůh žertu a Amor, syn Venušin se spolu s bakchantkami shodnou na vytvoření nového představení, komedie. Prolog se podle zadání odehrává na vinici při sběru vína a oslavě tohoto božského moku, nicméně režisérská dvojice SKUTR, Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský se inspirovali historickým faktem prvého uvedení opery k svatební oslavě francouzského nástupce trůnu, a tak se Prolog v pražském uvedení odehrává na parodované svatbě, výrazně krášlené předepsanými tanci.

Do originality a unikátnosti Rameauovy komedie se dostáváme naplno prvním dějstvím. Základ vtipu Platée je v důmyslně stavěné ústřední postavě, filosoficky a hudebně. Tuto ženskou roli podřízenou parodii napsal Rameau pro specifický mužský hlas tenorino, tedy vysoký lehký tenor, francouzské specifikum „haute-contre“. Pražské inscenaci se podařilo angažovat nizozemského tenoristu Marcela Beekmana, je dokonalým interpretem Platée, světově žádaným. Jeho vtipné a empatické ztvárnění naivní nymfy, bohyně bahenních vod je úžasné, detailní hra s tóny a výraz, který dává hlasu i hereckému projevu této ženské postavy je nedostižný. Noblesní komika, excelentní zážitek.

Role Platée je plně vsazena do zákonů onomatopie, tedy zvukomalby, a je i v této fasetě fascinující. Hned její árie, kdy zpívá k Citherovi „Já se rozněžňuji…“ končí nanejvýš charakteristickým a legračním opakováním Quoi? Quoi? – zcela patřičné pro postavu, které se přičítá i žabí kvákot a kuňkání, které se promítá i do sboru. Bohatost zvuků přírody je pro tuto operu charakteristická, zní Jupiterovy hromy a blesky, fascinující jsou pasáže ptačího zpěvu, flétnové kukaččí kukání doprovází a charakterizují i sbor najád už v prvém dějství. Rameauova operní vynalézavost je i pro tyto zvukomalebné vtipnosti posluchačským objevem.

Pro vizuální působnost Platée je režijní duo SKUTR na svém místě. Po scénicky úsporném Prologu, svatební hostině zdobené tancem u bohatého a stolu, zavedou nás do hájemství Platée, do vodní přírody v plně rozehraném prostoru celého jeviště, kde Juno se vznáší na svém oblaku a Platée s Jupiterem připlouvají spolu před svatbou v objetí káčete. Scéna Jakuba Kopeckého je velkorysá a barvitě bohatá.

V dějovém oblouku od parodované svatby v prologu, předstíraných námluv Jupiterových až ke kruciální, záměrně přerušené svatbě v závěru, je stále co sledovat. Děj stále doprovází a komentuje balet a baletní mistr Jan Kodet, se SKUTREM v dlouholetém tvůrčím svazku, dává choreografii dynamickou nápaditost. Výstižnou pantomimu i vtipné erotické náznaky, leckde, kde design nabízí či žádá třpyt, mají tanečníci leskle stříbrné talíře v rukou, zdroje efektních odlesků.

Velkolepé je hudební nastudování díla. Jak jinak, když je v rukou znaleckého Václava Lukse, který do vybraného orchestru Státní opery přivedl i několik hráčů svého ansámblu Collegium 1704, sborové výstupy zpívá a hraje pro baroko specializované Collegium Vocale 1704. Platée provází šťastná interpretační volba. Heute-contre je hlasový požadavek i pro dvě menší role, a to Thespise a Merkura, obě zpívá kvalitně Ruairi Bowen, mladý britský tenorista specializovaný na barokní repertoár. Thespis je básník v Prologu, Merkur důvěrník Jupiterův v následném ději. Zaujme sopranistka Olga Jelínková v obsáhlém partu Šílenství, v pasážích vychloubačné arietty o svém umění zpěvu i skladby, též jako Thalie. Výborní jsou i oba protihráči Platée, Cithéron, basbarytonista Tomáš Šelc, častý spolupracovník Collegia 1704, stejně jako hybatel děje, Jupiter Pavol Kubáň, v Národním známý v nejedné barytonové roli. Lukáš Zeman vystupuje úspěšně jako bůh žertu Momus, v závěru zastupuje Amora a navozuje tak scénku žertovného odkrytí prostoduchosti Platée, svérázná je Michaela Zajmi jako Juno, zdařilý je debut Pavly Radostové ve dvojroli Amora a Clarine, družky Platée.

Úspěšná opera Platée odešla po roce 1773 z pařížské scény a operního zájmu. Po věru dlouhé odmlce ji do života vrátila teprve šedesátá léta 20. století. Máme štěstí, že doputovala i k nám. Pražské představení Platée je vysloveně zdařilý náhled do baroka, velké poučení o geniální tvorbě Jeana Philippa Rameaua, zkrátka nezaměnitelné operní potěšení.

Jean -Philippe Rameau: Platée
Komická opera o prologu a třech jednáních
Libreto Jacques Autreau, Adrien-Joseph le Valois d´Orville, Sylvian Ballot de Sauvot
premiéra 21. listopadu 2024, 19:00 hodin
Státní opera, Praha

Nastudováno ve francouzštině

Dirigent: Václav Luks
Režie a světelný design: SKUTR
Choreografie: Jan Kodet
Scéna, světelný design a videodesign: Jan Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková
Světelný design: Jan Dörner

Obsazení:
Prolog – Zrození komedie
Ruairi Bowen – Thespis
Tomáš Šolc – Satyr
Ola Jelínková – Thálie
Lukáš Zeman – Momus
Pavla Radostová – Amor

Opera
Marcel Beekman – Platée
Tomáš Šelc – Cithéron
Pavol Kubáň – Jupiter
Michaela Zajmi – Juno
Ruairi Bowen – Merkur
Lukáš Zeman – Momus
Olga Jelínková – Šílenství
Pavla Radostová – Clarine

Collegium Vocale 1704
Balet Opery Národního divadla
Orchestr Státní opery a členové Collegia 1704