Koncert souboru Vespres d’Arnadí na Letních slavnostech staré hudby
Komorní ansámbl pocházející z Valencie přednesl v horkém letním večeru v sále trojského zámečku vskutku pestrou paletu barokních lahůdek. Pod vedením charismatického cembalisty Daniho Espasa zazněly skladby autorů, které potkal Georg Friedrich Händel v době svých studijních cest po Itálii.
Samotnému Händelovi pak byl věnován největší prostor. Šťastně zvolená dramaturgie stála na sopránových kantátách a áriích, které přednesla sopranistka María Espada. Ty oddělovala hudba instrumentální, v níž dominovali houslistka Farran Sylvan James a hobojista Pere Saragossa. Pozornost diváků poutal především jiskrný zvuk a spontánní muzikalita souboru, ansámbl „dýchal“ spolu a žil hudbou od prvního do posledního tónu. I tehdy, když interpretace nebyla stoprocentní, dovedli si umělci získat sympatie zaujetím pro hudbu a dobře vybranými hudebními skvosty.
Největší pozornost na sebe strhla sopranistka María Espada. V první polovině koncertu přednesla dlouhou a technicky náročnou Händelovu kantátu Dunque sará pur vero, s nádherným textem, vloženým do úst Neronově matce Agrippině ve chvíli, kdy za ní přicházejí nájemní vrahové, poslaní právě jejím synem.
V emotivním textu se ukazují různé stránky Agrippininy složité povahy. Zpívá o strachu před násilnou smrtí bez pohřbu, o nenávisti k Neronovi, smíšené s okamžiky mateřského citu, ale i o touze po pomstě, kterou vykoná po smrti její bloudící duch. Vzrušené recitativy střídají lkavá ariosa a furiózní árie. Podobně jako u všech ostatních skladeb z Händelova „italského“ období i zde nacházíme gejzír inspirace, strhující sílu mladého ctižádostivého génia, který se snaží prosadit mezi skladatelské špičky své doby. A to i tehdy, když recykluje hudební materiál. Sopranistka v této kantátě musí předvést vyčerpávající škálu emocí a širokou paletu technických dovedností.
María Espada disponuje barevným, uhrančivým hlasem a dramatickým výrazem. Její lkavé tažené tóny bez vibrata se pohybovaly na hraně vkusu, ale velmi přesně vystihly naturalistickou povahu barokní estetiky. Při jejích vysokých tónech stydla krev v žilách, zvláště pokud nesly výraznou emoci. V rychlých pasážích sice měla problémy s koloraturami a rytmickou přesností, v náročných recitativech pak občas nezvládla intonaci v harmonických modulacích, ale to vše zůstalo nakonec nepodstatné vzhledem k její strhující interpretaci.
Navzdory extrémně emočně i technicky náročnému partu, navzdory nesnadné akustice a postupujícímu vedru v sále, ve druhé polovině její výkon gradoval v dílech Domenica Scarlattiho, Baldassare Galuppiho a nakonec opět Georga Friedricha Händela. Uvědomil jsem si, jak málo dnes slyšíme od sopranistek takhle opravdový a přímočarý hudební projev, jak často se hudební emoce ztrácejí v umělém patosu či zbytečném vibratu interpretek. Myslím (a dlouhý aplaus tomu nasvědčuje), že upřímná hudebnost španělské zpěvačky zasáhla drtivou většinu posluchačů koncertu.
Instrumentální části koncertu ovšem nezůstaly nikterak ve stínu, naopak kvalitou provedení i výběrem skladeb stále udržovaly diváky v napětí. Houslistka Farran Sylvan James sice nedostala příliš prostoru, nicméně její noblesa mírnila horkou krev španělských spoluhráčů.
Hobojista Pere Saragossa působil v první polovině nevýrazně a místy jen těžko nacházel společné tempo se zbytkem ansámblu.V druhé polovině se ale blýskl interpretací slavného Koncertu d moll od Alessandra Marcella.
Zejména tolikrát ohrané adagio v prostřední větě si nese neblahé nánosy interpretací z uměleckých škol či pohřebních aranžmá. Musím uznat, že slyšet jej v čisté a procítěné barokní interpretaci má svůj velký půvab.
Celkově jsem měl pocit, že se interpretům podařilo svým zaujetím pozvat posluchače ke sdílení krásy barokních skladeb a že koncert probíhal ve vzájemné komunikaci. A to rozhodně není samozřejmé…
Hodnocení autora recenze: 85%
Letní slavnosti staré hudby 2016
Teatro del mondo
Vespres d’Arnadí
– María Espada (soprán)
– Pere Saragossa (hoboj)
– Farran Sylvan James (housle solo)
– Lina Tur Bonet (housle)
– Natan Paruzel (viola)
– Oleguer Aymamí (violoncello)
– Dani Espasa (cembalo)
25. července 2016 Zámek Troja Praha
program:
Tomaso Albinoni: Sinfonia g moll
Georg Friedrich Händel: Agrippina condotta a morire
– Agrippina
– Ballo
– Se giunge un dispetto
Antonio Vivaldi: Koncert pro hoboj a housle B dur
Domenico Scarlatti: Fille già più non parlo
Alessandro Marcello: Koncert pro hoboj d moll
Baldassare Galuppi: Non curo l’affetto d’un timido amante
