Basbarytonista Bryn Terfel jako Bludný Holanďan v Covent Garden opět potvrdil své kvality

Návštěva proslulé Královské opery Covent Garden v Londýně je splněným snem každého milovníka opery, vždyť tento operní dům patří – a právem – mezi nejlepší na světě. Dlouholetým úspěšným hudebním ředitelem je od roku 2002 Sir Antonio Pappano, jehož od září 2025 vystřídá Jakub Hrůša, čímž nám bude Covent Garden vlastně tak trochu „bližší“. Na začátku roku 2024 a na jaře nabízí Covent Garden operní produkce Bludného Holanďana, Carmen, Madame Butterfly, Lucie di Lammermoor či Andrey Chéniera a balety Labutí jezero, Manon či Zimní pohádka. Bludný Holanďan v režii Tima Alberyho měl premiéru v roce 2009 a nyní se na repertoár vrátil v sérii šesti představení od 29. února do 16. března. Repríza v pondělí 4. března byla vyprodaná a diváci odcházeli bezesporu spokojeni, i když hned na úvod lze konstatovat, že představení bylo standardně dobré a o úplně výjimečný zážitek se nejednalo, zároveň však nešlo jen o jednu z dalších běžných repríz, na to si Covent Garden své kvality přece jen hlídá. Hrálo se od dvaceti hodin bez přestávky, konec byl před půl jedenáctou – Bludný Holanďan je nejkratší Wagnerovou operou a dirigent představení navíc volil rychlejší tempa.

Bludný Holanďan měl premiéru v roce 1843 v Drážďanech a po třech Wagnerových raných operách je považován za jeho první zralé dílo, ostatně Wagner sám Holanďana na rozdíl od tří prvních oper později nezavrhoval. Je známo, že první myšlenku na kompozici opery o bludném prokletém námořníkovi poskytl Wagnerovi dramatický útěk z Rigy před věřiteli roku 1839, který vyvrcholil bouřlivou plavbou od severských břehů do Anglie, což Wagner později vylíčil ve svých pamětech Můj život. Pověst o „bludném Holanďanovi“ má mnoho podob, existují různá zpracování této legendy o zakleté lodi a jejím kapitánovi, který bloudí moři a oceány proklet za své rouhání Bohu a jen jednou za sedm let je mu dovoleno zakotvit. Z prokletí ho může vysvobodit pouze žena věrná až za hrob. Zdá se, že ji Holanďan najde v Sentě, dceři norského mořeplavce Dalanda. Senta pověst o Holanďanovi zná z balady své chůvy; cítí s Holanďanem soucit a chtěla by se stát jeho vykupitelkou. Sentu žádá o ruku Erik, když však otec přivede Holanďana, Senta bez váhání souhlasí, že se stane Holanďanovou ženou a přísahá mu věčnou věrnost. Zdá se, že pro Holanďana se vše vyvíjí dobře, ale pak Holanďan zaslechne rozhovor Erika se Sentou, v němž jí Erik vyčítá, že porušila slib, který mu dala, když její otec odjížděl. Holanďan vyčte Sentě, že ani ona není věrnou ženou; jeho prokletí bude věčné. Senta se však vrhne ze skály do moře se slovy „Svého anděla jsi našel a slib svůj vyplním! Až do hrobu věrná, svůj hrob najdu s ním!“ a tím Holanďana spasí. Pověst četl Wagner v knize Heinricha Heina Z pamětí svobodného pána Schnabelewopského (Aus den Memoiren des Herrn von Schnabelewopski), do níž je příběh o zakleté lodi zařazen. Libreto si napsal sám, tak jako ke všem svým operám.

Režisér Tim Albery pojal svoji inscenaci velmi jednoduše, ale o to působivěji, nepotřeboval vymýšlet žádná ozvláštnění nebo výstřelky. Scéně vévodí prohnutá sešikmená plocha připomínající trup lodi a zároveň pobřeží svažující se k vodě, která na okraji scény nad orchestrem také skutečně byla v jakémsi „bazénku“, respektive úzkém pruhu vodní hladiny přes celou šířku jeviště. Při předehře naznačoval pohyb látky zakrývající jeviště místo opony mořskou bouři. Námořníci a pak i Holanďan táhnou silná lana napříč scénou, což zejména v případě Holanďana mohlo symbolizovat také to, že za sebou táhne své prokletí, svůj osud.

Když se objeví jeho loď, je to působivě naznačeno obrovským stínem, který zahalí celou scénu. Při Holanďanově monologu přichází pruhem vody Senta s maketou lodi, z níž nemůže spustit oči; nechá ji pak na kraji scény.

V druhém dějství se na jeviště snesla řada stolů s šicími stroji – jsme v šicí dílně a ženy si tu zpívají, aby jim práce lépe utíkala; jen zasněná Senta pracuje málo a pak dívkám zpívá baladu o prokletém námořníkovi, kterou zná od své chůvy. Erik přichází oznámit návrat Dalanda s jakýmsi cizincem a marně Sentu přemlouvá, aby si ho konečně vzala. Když se objeví otec s Holanďanem, Senta je ztracena, poznává v něm muže z legendy a ze své balady…

Trochu rozpačitěji působilo třetí dějství s opilými námořníky, kteří zpívají v jakési prohlubni, než se pak objeví prokletí námořníci z Holanďanovy lodi. Holanďan poté, co odhalí Sentinu domnělou zradu, se po můstku sápe na svou loď, v čemž mu Senta marně brání, nakonec ho ale svojí obětí zachrání – drží v náruči maketu lodi, s níž se objevila na začátku opery, a padá s ní na zem.

Kostýmy byly jednoduché a slušivé a atmosférickou režii skvěle dotvářel decentní světelný design. Maďarský dirigent Henrik Nánási byl v letech 2012–2017 hudebním ředitelem Komické opery v Berlíně a pracoval s mnoha orchestry po celém světě, stejně jako v řadě operních domů (Neapol, Sevilla, Mnichov, Chicago, Barcelona, Frankfurt a jiné). V Covent Garden dirigoval mimo jiné Turandot, Salome, Simona Boccanegru a Její pastorkyni. V Bludném Holanďanovi volil rychlejší tempa, někdy bohužel na úkor souhry orchestru zejména v dechové sekci; jinak však orchestr odvedl velmi dobrou práci. Neméně důležité a krásné jsou v této Wagnerově opeře četné sborové výstupy; a tady je nutno ocenit a vyzdvihnout výkon početného, zejména mužského sboru, který byl strhující a vynikající.

Bryn Terfel má s rolí Holanďana bohaté zkušenosti a v 58 letech je jeho hlas stále krásný a plný sil, i když při představení působil chvílemi unaveně. To ale nic nemění na tom, že byla radost ho poslouchat, stejně jako se dívat na zoufalého a po osvobození a po lásce toužícího námořníka, což má Terfel herecky velmi dobře vypracované. Švédská sopranistka Elisabet Strid při svém debutu v Covent Garden jako Senta potvrdila své kvality znělého velkého hlasu; ostatně má v repertoáru takové role jako Alžbětu a Venuši v Tannhäuserovi, Sieglindu ve Valkýře, Chrysothemis v Elektře, Salome a Rusalku. Parádní byl výkon dánského basisty Stephena Millinga jako Dalanda, to je krásný wagnerovský hlas plný síly a průraznosti. Naopak matnějším a málo výrazným dojmem působili britský tenorista Toby Spence jako Erik a ukrajinská mezzosopranistka Kseniia Nikolaieva jako Mary. To americko-finský tenorista Miles Mykkanen jako Kormidelník na sebe dovedl strhnout pozornost velmi pěkným hlasem, až lze litovat, že nemá více prostoru.

Richard Wagner: Der fliegende Holländer
Premiéra 23. února 2009; psáno z reprízy 4. března 2024
Royal Opera House, Covent Garden, Londýn

Inscenační tým
Dirigent: Henrik Nánási
Režie: Tim Albery
Scéna: Michael Levine
Kostýmy: Constance Hoffman
Světla: David Finn
Pohybová spolupráce: Philippe Giraudeau

Účinkující
Holanďan: Bryn Terfel
Senta: Elisabet Strid
Daland: Stephen Milling
Erik: Toby Spence
Mary: Kseniia Nikolaieva
Kormidelník: Miles Mykkanen

Royal Opera Chorus
Orchestra of the Royal Opera House