Baskický tenorista Xabier Anduaga po krátké době opět v Praze

Xabier Andauga pochází z baskického San Sebastián, kde absolvoval i hudební akademii Musikene (Euskal Herriko Goi-Mailako Musika Ikastegia). Účastnil se řady mistrovských kurzů pod vedením Ernesta Palacia, Alberta Zeddy, Any Luisy Chova a Juana Diega Flóreze. Ve stávající sezóně se například představí jako Almaviva (Lazebník Sevillský) v Opéra National de Paris, Opéra de Rouen a v Dallas Opera, Ramiro (Popelka) v Hamburské státní opeře, Gennaro (Lucrezia Borgia) v Teatro Donizetti v Bergamu nebo v titulní roli opery Hrabě Ory v Teatro Nacional de São Carlos v Lisabonu.

První polovinu koncertu otevřely arietty – Ma rendi pur contento, Vanne, o rosa fortunata, Vaga luna, che inargenti a Per pietà, bell’idol mio z cyklu Composizioni da Camera Vincenza Belliniho (1801- 1835). Všechny arietty Anduaga velmi dobře výrazově i dynamicky odstínil. Jeho krásně znělý hlas s medově-sametovým témbrem doslova naplnil celý sál. Ve vyšších polohách se silnější dynamikou měl posluchač dokonce pocit, že by si Anduaga zasloužil i akusticky pro něj vhodnější prostor. K celkovému příjemnému dojmu rovněž přispěla precizní výslovnost i dokonalá komunikace s publikem.

Následující instrumentální vsuvku v podobě první věty Sonáty C dur KV 330 Wolfganga Amadea Mozarta (1756-1791) díky výborné drobné prstové technice provedl Ahmad Hedar s naprostou lehkostí.

Poslední belcantovou skladbou večera byla árie Nemorina Una furtiva lagrima z opery Nápoj lásky Gaetana Donizettiho (1797-1848). Během interpretace této překrásné romance Anduaga prokázal schopnost prožití postavy i v rámci koncertního provedení. Jeho přednes oplýval množství citu i něhy. Závěrečná koloratura mu vyšla rovněž bravurně.

Druhá polovina koncertu se nesla ve španělském duchu. Zahájili ji dvě méně uváděné baskické písně Ala baita Jesúse Guridi (1886-1961) a Aurtxoa seaskan Gabriela Olaizola (1891-1973). Obě písně zazpívané sametovým tenorem s obrovskou dávkou něhy a podtržené citlivým klavírním doprovodem byly pro posluchače velmi významným zážitkem.

Po skvěle provedené klavírní skladbě Clair de Lune Clauda Debussyho (1862-1918) přišly na řadu očekávané zarzuely. Jedná se o druh španělské opery s mluvenými dialogy, která se zrodila se v 17. století v loveckém zámku La Zarzuela v Madridu. Jako první Anduaga předvedl árii Fernanda Por el humo se sabe dónde está el fuego z Doña Francisquita Amadea Vivese (1871–1932), za kterou obdržel i cenu v kategorii zarzuela během letošní soutěže Operalia, a jako druhou, árii Leandra No puede ser z La taberna del puerto Pabla Sorozábala (1897–1988). Obě árie byly provedeny se stejným zanícením jako ty předchozí.

Celý večer uzavřela proslulá Granada Agustína Lary (1900–1970), po které publikum nadšeně aplaudovalo ve stoje. Jako přídavek si oba interpreti zvolili La Danza Gioacchina Rossiniho (1792-1868) a O Sole Mio Eduarda di Capua (1865–1917).

Xabier Anduaga v pouhých 24 letech disponuje tak vzácným hlasem a emotivním projevem, že již nyní se velmi těším na nějaké další vystoupení. Jsem rovněž přesvědčená, že za pár let jeho jméno vyprodá i velkou koncertní síň, na rozdíl od středečního koncertu.