Bible v hudbě

  1. 1
  2. 2

Texty Ivana Medka (31)

Pro Divadlo hudby v Praze napsal Ivan Medek – předpokládáme ve druhé polovině šedesátých let – pořad věnovaný hudebním inspiracím vycházejícím z Bible. Téma, které muselo mít pro tehdejší posluchače mimořádný náboj. Duchovní hudba byla v předešlých letech potlačována a marginalizována.
***

Jsou knihy, ke kterým se člověk vrací, protože je má rád, a má je rád, protože je dobře poznal. Jiné mu připomínají třeba šťastné chvíle dětství, mládí, hledání. Několik z nich považuje, společně s celou kulturní společností, za součást světového kulturního dědictví a čte je pak s vážností a úctou, i když s nimi třeba nesouhlasí. Jedna je však součást života. Života nejobyčejnějších stařenek a malých dětí i života největších geniů. Bible. Věnujeme dnešní pořad šesti pohledům nebo zastavením šesti skladatelů od 16. století po dnešek, kteří v Bibli nalezli každý po svém inspirativní zdroj svých děl.Giovanni Pierluigi da Palestrina. Řím šestnáctého století. Renesance. Palestrina poznává vládu několika papežů. Po typicky renesančním Lvu X. přichází pevná a přísná postava Pavla IV. S požadavkem reformace církevní hudby. I některé Palestrinovy madrigaly jsou odsouzeny. Jeho víra však je hluboká a prostá, připomínající víru středověku, beze strachu a spekulace. Vytrvává a Missou Papae Marceli dokazuje, že i v nejrozvinutějším vícehlasu je zachována krása a čistota zpěvu. Stává se prvním církevním skladatelem „musicae princeps“ a jako kapelník v Santa Maria Maggiore je vůdcem a hlavní postavou „římské školy“. Carmen Carminum – Píseň písní, tento velkolepý zpěv krále Šalamouna, je v pohledu Palestrinově, jako ostatně celé církve, tajemným a citově bohatým průhledem do budoucnosti, ve které teprve příchodem Kristovým se v plné slávě objeví i jeho nevěsta Církev. Není zde místa pro pohled milostného nebo smyslového opojení, které nalezneme v pojetí Písně písní později. Vznešenost Palestrinovy polyfonie je v dokonalém spojení fantasie s řádem – Sicut lilium a Introduxit me rex – tyto dvě části z Palestrinova díla Carmen Carminum zpívá Český pěvecký sbor, řízený Josefem Veselkou.Baroko, poznamenané zejména v Německu již plně reformací, neklidem a často i úzkostí tehdejšího člověka ve vztahu k Bohu, nalezlo však zároveň v díle Johanna Sebastiana Bacha pohled plný důvěrného odevzdání, jemuž jsou texty Bible hlavním a nejdůležitějším zdrojem inspirace.Z pěti uváděných pašijí jsou v Bachově pozůstalosti zachovány v úplnosti jenom dvoje – podle Jana a podle Matouše. Méně známé Janovy pašije jsou starší. Bach je psal patrně v Köthenu a poprvé byly provedeny na Velký pátek 1723 v Tomášském kostele v Lipsku, kde byl Bach kantorem. Jsou v nich použity texty Bible, chorály a pašijové texty různých autorů, které si Bach sám upravil. Stejně jako v kantátách nebo Matoušových pašijích i zde Bach líčí historii umučení Krista v širokých plochách se zdůrazněním barvitosti obrazu a navíc s řadou až realistických momentů, zejména ve chvílích losování o Kristův šat, výsměchu žoldnéřů či pokřiku davu „ukřižuj ho, ukřižuj ho“. V tomto smyslu je závěrečná část – Kristova smrt – jedním z vrcholných a nejsilnějších bodů tohoto díla.

Do zcela jiného světa, plného muzikantského vtipu a drobnokresby, jako by zaznamenané dětskou rukou, nás přivádí Bachův předchůdce v úřadě tomášského kantora Johann Kuhnau, který v roce 1700 pro cembalo napsal „Muzikantské představení jedné biblické historie“.Pro svůj útlý a v našich dnešních představách snad až příliš něžný a zvukově omezený nástroj si vybral ze Starého zákona historii válečnickou, a sice zápas Davida a Goliáše. Stojíme zde u jednoho z pramenů pozdější tzv. „programní hudby“. Před každou z částí této biblické sonáty oznámí hlasatel, co se bude odehrávat, a my jsme pak svědky toho, jak se Goliáš posmívá Davidovi a pohrdá jím „ neboť byl mládeneček a ryšavý a krásného vzezření“. Avšak Davidovi pomáhají prosby a modlitby Izraelitů, roste v něm statečnost jeho srdce a jde proti Goliášovi ve jménu „Hospodina zástupů, boha vojsk Izraelských“, sáhne do mošničky pro kámen, vloží jej do praku, kámen letí, omráčí Goliáše, který padne tváří svou k zemi. Pak setne Goliášovi hlavu, Filištínští prchají. Izrael zvítězil a raduje se, tančí a zpívá. A tohle všechno v kouzelných detailech včetně letícího oblázku, Goliášova pádu na zem atd. nám bude oznamovat řečník – Fritz Uhlenbruch a na cembalo bude hrát Fritz Neumeyer.

Přes barvitost a mnohotvárnost Starého zákona je Kristova oběť na Kříži, ona chvíle, ze které roste víra v Život, jedním z nejsilnějších inspirativních okamžiků Bible. Viděli jsme to v Bachových Pašijích a je tomu tak i v podivuhodném a nezvyklém díle Haydnově – smyčcovém kvartetu Sedm posledních slov Kristových.Do ticha se vždy recituje jedna věta z posledních, které Kristus na Kříži před smrtí vyslovil: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ – „Amen, pravím tobě, ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ – „Ženo, hle syn tvůj, synu, hle matka tvá.“ – „Eli, Eli lamma sabachtani – Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil.“ – „Aby se splnilo písmo, pravil, žízním.“ – „Dokonáno jest.“ – „Otče, v ruce Tvé poroučím ducha svého“. – Část první a poslední, po které se roztrhne opona chrámová a nastane zemětřesení, si dnes z těchto osmi podivuhodných Adagií poslechneme v provedení Amadeova kvarteta.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na