Bludný Holanďan pod širým nebem ve Wroclawi

Opera Bludný Holanďan je velice často hraným dílem Richarda Wagnera a třeba v Německu je často inscenována i na jevištích velmi malých divadel. Pokud se ale najde veliká scéna a obzvláště v plenéru, inscenační možnosti se na jedné straně rozšiřují, oproti tomu ale vznikají i určitá omezení, která zase nejsou na klasickém jevišti kamenného divadla. Kvůli geografickému umístění dějové předlohy se ale v přírodních divadlech hraje velmi zřídka – základ scénografie, voda nebo moře, se vyskytují v otevřených jevištních prostorech jen minimálně. Ideální je ovšem třeba Bregenz na Bodamském jezeře. Tam byla voda také jedním z hlavních scénických atributů. Nejefektnější inscenaci jsem ale zažil před deseti lety v baltickém přístavu ve finském Turku, kde součástí scény byly dva velké originální škunery, o pár let později ve Štralsundu byl Holanďan uveden v přístavním areálu. A když již popisuji vodní prostředí, tak před lety jsem viděl Holanďana ve francouzských Mylhúzách (další scéna opery ve Štrasburku), .kde bylo jeviště moderního kamenného divadla uzpůsobeno jako veliký bazén; po jeho bočních stranách zasahujících do provaziště neustále stékala voda a opět se přečerpávala nahoru z bazénu, všichni aktéři pochopitelně chodili ve vysokých holinkách.

V slezské Wroclawi mají dobrou praktickou zkušenost s operními velkoprodukcemi v interiéru velké, takzvané Haly století. Ta je umístěna v areálu, ve kterém se nachází i jeho část s umělým jezerem o ploše jednoho hektaru, s fontánami nazývajícím se Pergola.Tyto fontány mohou stříkat velmi vysoko a lze je tedy scénicky využít, jak se stalo před lety například při uvedení Donizettiho Nápoje lásky. V letošním červnu tento prostor posloužil k postavení smělé a výpravné dekorace nad přední částí vodní hladiny. Úplně vpředu pod úrovní jeviště byl umístěn orchestr, který je možno překrýt při eventuálním dešti; ovšem nakonec při žádném z šesti představení včetně toho posledního naštěstí nepršelo. Na břehu byly postaveny dvě velké hledištní tribuny pro skoro tři tisíce diváků.Původně se přitom mělo představení hrát na nedalekém zámku Topacz, kde byl v loňském roce úspěšně uveden Verdiho Rigoletto. Nakonec se ale zjistilo, že tamní jezírko by pro inscenování opery nebylo vhodné, a tak nakonec volba padla na Pergolu.

Režií a scénografií byl pověřen známý polský režisér Waldemar Zawodziňski, který i ve Wroclawi inscenoval řadu oper, včetně kompletního Wagnerova Ringu právě v Hale století. Bludný Holanďan se naposledy hrál ve Wroclavské opeře v roce 2001, samozřejmě v interiéru zdejší divadelní budovy. Tentokrát Zawodziňski volil pro diváky efektní scénu s loděmi a jevištěm dostatečně širokým pro velké sborové scény, pochopitelně v takovém velikém prostoru je složité vymýšlet nějaké propracované herecké akce protagonistů.

Ve velmi teplém večeru přesně o desáté nastupuje za potlesku publika v Polsku populární dirigentka Eva Michnik, ředitelka Wroclavské opery, zaznívají první tóny podmanivé Wagnerovy hudby, prolnuté melodiemi připomínajícími moře nebo motivy Sentiny balady. A také vizuálně podmalované temnými mraky slabě osvětlené stmívající se oblohy. Je vidět modře nasvícenou Dalandovu loď vlevo a Holanďanův koráb na opačné straně jeviště. Ten je daleko honosnější a částečně nakloněný, jakoby se potápěl.Ožijí také dvě velkoplošné obrazovky, které přibližují divákům detaily z probíhajícího děje. Již během předehry nastupuje na scénu početný sbor žen a dívek, očekávajících příjezd svých manželů a synů z mořské výpravy. Je s nimi také Senta a hospodyně a její chůva Mary. Pak však pomalu odcházejí, předehra končí a z lodi se začne valit posádka v čele s kapitánem, jevištěm zní jejich známý zpěv „Hojohé! Hallohó!“. Nakonec se námořníci po dlouhé plavbě ukládají znaveni ke spánku, hlídající lodník (Igor Stroin) je po své měkkým hlasem zazpívané árii omámen několika muži v umrlčích lebkách (kostýmy Malgorzaty Sloniowské), kteří rychle zmizeli do Holanďanovy lodi. Spícího lodníka probudí až kapitán Daland v podání hlasově ne příliš výrazného Tomasze Raffa.Z červeně nasvícené svojí lodi vystupuje vysoký muž. Je to Holanďan a zpívá nesmírně náročný monolog „Die Frist ist um“. Oním tajemným není nikdo jiný, než náš Richard Haan. Díky bezproblémovým výškám a znělé střední poloze nemá se svým partem problémy, snad s výjimkou nejnižších tónů. Koneckonců Holanďan je jeho parádním partem a zpíval jej na mnoha scénách včetně Prahy. Přichází překvapený Daland, budí lodníka a seznamuje se s neznámým kapitánem, Holanďanem. Ten mu nabízí truhlu pokladů za poskytnutí přístřeší a za ruku své dcery.

Scéna dalšího dějství, odehrávající se běžně ve světnici Dalandova domu, probíhá ve stejné dekoraci, jen s tím rozdílem, že je pojata naprosto velkooperně. Početný sbor přadlen je ještě rozšířen o balet (choreografka Janina Niesobska), tanečnice jsou propojeny dlouhými vlákny z lněné příze. Vše řídí hospodyně Mary, ztvárněná majitelkou sytého mezzosopránu Barbarou Bagiňskou. Hlavním hudebním překvapením tohoto dějství ale bylo následné nesmírně niterné a podmanivé podání Sentiny balady. Její představitelka Anna Lichorowicz, čelní sólistka wroclavského souboru, má nejen vzornou dikci, ale nádherné kulaté a přitom průrazné výšky (před dvěma lety mne příjemně překvapila jako vynikající Violetta ve Verdiho Traviatě). Tato mladá sopranistka také velmi dobře a působivě hraje. Myslivec Erik toho v opeře rozsahem nemá moc, ale je to role pěvecky velmi náročná, často s ní její představitelé mívají problémy. Nikolaj Dorožkin, člen wroclavského ansámblu, který zpívá závažné party jako Cavaradossi, Canio a další, podal průměrný výkon, Erik zabarvení jeho hlasu sedí. Trochu vadilo, že ve scéně Senty s Erikem je pozorovala neustále přítomná Mary, která by měla normálně odejít s přadlenami. Erik po vyprávění svého snu o tajemném muži Sentě utíká a orchestr nečekaně přestává hrát. Nastává přestávka. Přerušení děje v exponovaném místě? To mne nesmírně překvapilo. Nikdy jsem něco podobného v žádné z mnoha inscenací této opery nezažil. Holanďan se zpravidla hraje bez pauzy, někdy bývá přestávka po prvním dějství a další dvě pak běží až do konce. – Po půl hodině se tedy řady hlediště opět zaplňují a pokračuje se. Přichází rozšafný Daland a zpívá svoje „Mein Kind, du siehst mich…“, překvapené Sentě přivádí neznámého hosta. Oba protagonisté v hudebně velmi náročné scéně sblížení a slibu věrnosti pěvecky uspěli opravdu na výbornou, což také obecenstvo odměnilo vřelým aplausem.

A přichází poslední dějství, kdy se jeviště zaplňuje početným rozehraným sborem, který zpívá známou legendární píseň Steuermann lass die Wacht!. V pozadí tryská do výše střídavě světlem modře nebo červeně zabarvená voda fontán. Dav se rozchází a na scénu přichází opět Erik, aby Sentu zrazoval ze svazku s Holanďanem. Ten vychází ze své lodi oblečen do bílých šatů a obklopen svými strašidelnými lodníky s umrlčími lebkami místo hlav.Když vidí Sentu s Erikem a obviňuje ji v dramatickém výstupu ze zrady a následně odjíždí. Za scénou se objevuje obrovská, červeně nasvícená vodní pěna. Senta pak plní svůj slib věrnosti až za hrob a končí svůj život v moři. Holanďan je vykoupen.

Je jen dobře, že režisér nepodlehl nějakým nesmyslným časovým umístěním a aktualizacím. Trochu jinou, velkooperní dimenzi dal dílu mnohačlenný kompars sboristů, tanečnic, tanečníků a statistů. Světelná režie byla sice působivá, ale mohla být diferencovanější na různých místech scény. Vodní fontánové efekty byly takové, jaké technické možnosti místních fontán umožnily, nicméně scénografický celek v daném prostředí lze jen pochválit. Z hudebního hlediska je nutno vyzdvihnout precizně hrající orchestr a obdivuhodně sezpívané sbory (Anna Grabowska-Borys). V neposlední řadě je na všem vidět obětavá práce dirigentky Ewy Michnik, velké znalkyně a propagátorky Wagnerovy hudby. Myslím, že hezkých pár tisícovek diváků si odneslo ze šesti představení hluboký zážitek.

Hodnocení autora recenze: 75 %

Tauron Letni Festiwal Operowy
Richard Wagner:
Latający Holender
(Der fliegende Holländer)
Hudební nastudování a dirigent: Ewa Michnik
Režie a scéna: Waldemar Zawodziňski
Kostýmy: Malgorzaty Sloniowska
Choreografie: Janina Niesobska
Sbormistr: Anna Grabowska-Borys
Orchestr, sbor a balet Opera Wrocławska
Premiéra 4. června 2015 Pergola – Hala Stulecia Wrocław
(psáno z reprízy 14. 6. 2015)

Latający Holender – Richard Haan
Daland – Tomasz Raff
Senta – Anna Lichorowicz
Eryk – Nikolay Dorozhkin
Sternik – Igor Stroin
Mary – Barbara Bagińska

www.opera.wroclaw.pl

Foto archiv, P. Horník, M. Grabowski