Bludný Holanďan pod širým nebem ve Wroclawi

  1. 1
  2. 2

Opera Bludný Holanďan je velice často hraným dílem Richarda Wagnera a třeba v Německu je často inscenována i na jevištích velmi malých divadel. Pokud se ale najde veliká scéna a obzvláště v plenéru, inscenační možnosti se na jedné straně rozšiřují, oproti tomu ale vznikají i určitá omezení, která zase nejsou na klasickém jevišti kamenného divadla. Kvůli geografickému umístění dějové předlohy se ale v přírodních divadlech hraje velmi zřídka – základ scénografie, voda nebo moře, se vyskytují v otevřených jevištních prostorech jen minimálně. Ideální je ovšem třeba Bregenz na Bodamském jezeře. Tam byla voda také jedním z hlavních scénických atributů. Nejefektnější inscenaci jsem ale zažil před deseti lety v baltickém přístavu ve finském Turku, kde součástí scény byly dva velké originální škunery, o pár let později ve Štralsundu byl Holanďan uveden v přístavním areálu. A když již popisuji vodní prostředí, tak před lety jsem viděl Holanďana ve francouzských Mylhúzách (další scéna opery ve Štrasburku), .kde bylo jeviště moderního kamenného divadla uzpůsobeno jako veliký bazén; po jeho bočních stranách zasahujících do provaziště neustále stékala voda a opět se přečerpávala nahoru z bazénu, všichni aktéři pochopitelně chodili ve vysokých holinkách.

V slezské Wroclawi mají dobrou praktickou zkušenost s operními velkoprodukcemi v interiéru velké, takzvané Haly století. Ta je umístěna v areálu, ve kterém se nachází i jeho část s umělým jezerem o ploše jednoho hektaru, s fontánami nazývajícím se Pergola.Tyto fontány mohou stříkat velmi vysoko a lze je tedy scénicky využít, jak se stalo před lety například při uvedení Donizettiho Nápoje lásky. V letošním červnu tento prostor posloužil k postavení smělé a výpravné dekorace nad přední částí vodní hladiny. Úplně vpředu pod úrovní jeviště byl umístěn orchestr, který je možno překrýt při eventuálním dešti; ovšem nakonec při žádném z šesti představení včetně toho posledního naštěstí nepršelo. Na břehu byly postaveny dvě velké hledištní tribuny pro skoro tři tisíce diváků.Původně se přitom mělo představení hrát na nedalekém zámku Topacz, kde byl v loňském roce úspěšně uveden Verdiho Rigoletto. Nakonec se ale zjistilo, že tamní jezírko by pro inscenování opery nebylo vhodné, a tak nakonec volba padla na Pergolu.

Režií a scénografií byl pověřen známý polský režisér Waldemar Zawodziňski, který i ve Wroclawi inscenoval řadu oper, včetně kompletního Wagnerova Ringu právě v Hale století. Bludný Holanďan se naposledy hrál ve Wroclavské opeře v roce 2001, samozřejmě v interiéru zdejší divadelní budovy. Tentokrát Zawodziňski volil pro diváky efektní scénu s loděmi a jevištěm dostatečně širokým pro velké sborové scény, pochopitelně v takovém velikém prostoru je složité vymýšlet nějaké propracované herecké akce protagonistů.

Ve velmi teplém večeru přesně o desáté nastupuje za potlesku publika v Polsku populární dirigentka Eva Michnik, ředitelka Wroclavské opery, zaznívají první tóny podmanivé Wagnerovy hudby, prolnuté melodiemi připomínajícími moře nebo motivy Sentiny balady. A také vizuálně podmalované temnými mraky slabě osvětlené stmívající se oblohy. Je vidět modře nasvícenou Dalandovu loď vlevo a Holanďanův koráb na opačné straně jeviště. Ten je daleko honosnější a částečně nakloněný, jakoby se potápěl.Ožijí také dvě velkoplošné obrazovky, které přibližují divákům detaily z probíhajícího děje. Již během předehry nastupuje na scénu početný sbor žen a dívek, očekávajících příjezd svých manželů a synů z mořské výpravy. Je s nimi také Senta a hospodyně a její chůva Mary. Pak však pomalu odcházejí, předehra končí a z lodi se začne valit posádka v čele s kapitánem, jevištěm zní jejich známý zpěv „Hojohé! Hallohó!“. Nakonec se námořníci po dlouhé plavbě ukládají znaveni ke spánku, hlídající lodník (Igor Stroin) je po své měkkým hlasem zazpívané árii omámen několika muži v umrlčích lebkách (kostýmy Malgorzaty Sloniowské), kteří rychle zmizeli do Holanďanovy lodi. Spícího lodníka probudí až kapitán Daland v podání hlasově ne příliš výrazného Tomasze Raffa.Z červeně nasvícené svojí lodi vystupuje vysoký muž. Je to Holanďan a zpívá nesmírně náročný monolog „Die Frist ist um“. Oním tajemným není nikdo jiný, než náš Richard Haan. Díky bezproblémovým výškám a znělé střední poloze nemá se svým partem problémy, snad s výjimkou nejnižších tónů. Koneckonců Holanďan je jeho parádním partem a zpíval jej na mnoha scénách včetně Prahy. Přichází překvapený Daland, budí lodníka a seznamuje se s neznámým kapitánem, Holanďanem. Ten mu nabízí truhlu pokladů za poskytnutí přístřeší a za ruku své dcery.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Latający Holender (Opera Wrocławska)

[yasr_visitor_votes postid="171894" size="small"]

Mohlo by vás zajímat