Bodies in Progress 34: Inscenace, která je živý organismus

Tanečnice Martina Hajdyla Lacová má oblečený červený latexový overal, ve kterém je vykrojený prostor pro břicho. Pod ním má průhledné silonové body. Performance boří mnoho mýtů, které máme s těhotenstvím zakořeněné. Těhotnou ženu tančící v latexu bychom si ve spojení s těhotenstvím asi jako první nepředstavili. Pro některé diváky to může být kontroverzní nebo přinejmenším netypické.

Žena leží na zavinutém baletizolu a převaluje se z jedné strany na druhou. Zatímco slyšíme, jak se latex tře a praská při vzájemném doteku, za rytmického zvuku přechází performerka do chůze. Dominantní jsou pohyby nohou, jež svým pokrčením připomínají japonský tanec. Břicho značně ovlivňuje pohyb, což způsobuje, že žena působí víc rozhodně a sebevědomě. Břicho ji postupně táhne k zemi, zatímco její ruce chtějí vzlétnout. Vidíme tady první vnitřní konflikt. Co všechno těhotenství ženě bere? Žena utíká a utíká – vše okolo ní je v destrukci. Je neustále na nohou a nezastavuje se.

Snaží se vypořádat se změnou. Tanečnice ve svém stavu nakonec nachází cosi krásného. Jemně si hladí břicho a pohupuje se a odhaluje jeho holou kůži. Klidně stojí a dýchá, okolo zní moře a vítr. Po dlouhém běhu přichází zastavení a svěží vánek. Lacová přivírá oči, její dech vidíme na pohybu břicha. Když nedýchá ona, nemůže dýchat ani dítě.

Aby mohlo vzniknout něco nového, musí skončit to, co bylo. V další části je tanečnice – duše/tělo – metaforicky destruována, proměňována. Za dunivé hudby a německého zpěvu se v křečích zmítá na zemi, kouše se a svléká si latexový overal. Není dost pohodlný pro tak velkou nejen fyzickou, ale i duševní proměnu.

Performerka odpočívá, pije čaj a mezitím se mění povrch scény. Tanečnice si zapíná body, stahuje vlasy do culíku a je připravena na nové dobrodružství.

S novou energií i nastavením mysli pluje krajinou v pohybech vlny – v tanci vidíme prvky street dance. Při živé písni They Spend Most Time Living in Paradise vnímáme novou ženu. Pohyby mají zajímavou kombinaci uzemněnosti a vzdušnosti. Tato část evokuje smíření, vděčnost i hravost.

Bodies in Progress je zkoumáním a objevováním, síla a oheň, radost i smutek. Jedná se o jedinečný projekt, který boří nejeden mýtus a ukazuje nám psyché ženy sžívající se s novým člověkem, který roste v jejím těle. Je to proces – progres – tato inscenace je živý organismus!

Bodies in Progress
Koncept, choreografie a interpretace: Martina Hajdyla Lacová
Dramaturgická spolupráce: Maja Hriešik
Režijní spolupráce: Jiří Hajdyla
Pohybová spolupráce: Lucia Kašiarová
Realizace kostýmu: Martina Stieglerová
Hudba: Alexandra Cihanská Machová
Kostým: Natálie Rajnišová
Produkce: Eva Roškaňuková
Fotografie: Veronika Čechmánková
Sociální sítě: Alice Krajčírová
Produkce: Eva Roškaňuková
Producent: ME-SA / Jiří Hajdyla