Rozšíření výčtu autorů požadovali držitelé práv po Ravelovi i Benoisovi. Ti tvrdili, že Ravel a Benois na skladbě Bolera spolupracovali. „Pro takový argument však nebyla nalezena žádná písemná stopa,“ uvedl soud, který tak nárok odmítl. Soud poukázal na to, že dobové materiály žádnou informaci o podílu Benoise na skladbě neobsahují.
Rozhodnutí soudu advokáti žalobců teprve studují a nechtěli ho komentovat. Rozsudek naopak přivítal kolektivní správce autorských práv Sacem, který výčet rozšířit odmítl a kvůli tomu čelil žalobě. Advokátka této organizace Josée-Anne Bénazérafová označila snahu rozšířit výčet autorů o pokus „uměle prodloužit autorskou ochranu Bolera“.
Kdyby totiž soud přistoupil na argument, že Benois se podílel na tvorbě slavné skladby, tak by se ochrana, a tudíž i právo na autorskou odměnu, prodloužila do 1. března 2039. Benois totiž zemřel v roce 1960 a francouzské právo počítá s ochranou i 70 let po smrti autora. U děl složených před druhou světovou válkou se přiznává navíc několik let jako kompenzace za konflikt.
Podle současného právního stavu u Bolera povinnost odvádět autorskou odměnu skončila v roce 2016. Skladba v letech 2011 až 2016 vynášela držitelům práv zhruba 135.000 eur (3,4 milionu Kč) ročně, uvedla advokátka Bénazérafová.
