Borodinův Kníže Igor v Met

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Z ohlasů v zahraničním tisku 

Nová podoba Knížete Igora 

V dnešním operním světě je pro režiséry běžné aktualizovat děj příběhu a přinést vlastní interpretační koncept díla. Většina režisérů se však nedostane tak daleko, že by přeorganizovala některé scény, upravila hlavní zápletku, vyškrtla některé ansámbly a vložila do díla hudební čísla z jiné partitury.

Ruský režisér Dmitri Tcherniakov v podstatě dělá vše z výše zmíněného v nové inscenaci Borodinova Knížete Igora v Metropolitní opeře, která měla premiéru ve čtvrtek večer. A přece je jeho úžasné ztvárnění snové, bolestně lidské a hluboce divadelní. V čele působivého obsazení s mnoha ruskými pěvci stojí přesvědčivý bass Ildar Abdrazakov.I když se Dmitri Tcherniakov v této objevné inscenaci pustil do velkého rizika, Kníže Igor si o takové zásahy přímo říká. Borodin, profesí chemik, zanechal partituru v neorganizovaném chaosu, když v roce 1887 náhle zemřel ve věku padesáti tří let. Na díle pracoval celkem osmnáct let. Respektovaný ruský skladatel Rimskij-Korsakov za asistence mladého, v té době začínajícího dvacetiletého Glazunova Borodinův originál zachránili. Zkompletovali orchestraci, propojili jednotlivé segmenty, rozvinuli scény zanechané jen v náčrtech a mnoho dalšího. Jejich verze se stala milovaným kusem ruského repertoáru navzdory svým nedostatkům.

V různých dobách si muzikologové a dirigenti podrobně procházeli kvanta stran Borodinových notových zápisů a vytvořili vlastní verze. Stále je však nemožné vědět, co přesně skladatel zamýšlel, v dějové linii jsou totiž velké mezery. Každá inscenace je proto otázkou znovunalezení příběhu.

Ta v Met by mohla být právě tou nejlepší. V blízké spolupráci s dirigentem Gianandreou Nosedou, který vedl živé a propracované čtvrteční představení, vytvořil Tcherniakov spíše koncentrovanou než zestručněnou verzi opery, která i tak trvá více než čtyři hodiny (se dvěma přestávkami). S využitím barvitých černobílých segmentů z němých filmů vytvořených pro tuto inscenaci dostal diváky blíž k umělcům a odvyprávěl chybějící části děje. Libreto z pera Borodina je založeno na epické básni neznámého autora z dvanáctého století.

Základní dějová linie je vlastně jednoduchá: Igor, starověký ruský kníže z knížectví Putivl, připravuje svou armádu na tažení proti kočovným Polovcům, kteří pustošili ruská území. Igorovy jednotky však byly poraženy a on i jeho syn Vladimír skončili v zajetí.

Vladimír se zamiloval do smyslné dcery chána Končaka, vůdce Polovců, který ve svých zajatcích viděl potencionální spojence, kdyby jen Igor usiloval o příměří. Přísahajíc, že bude dále bojovat, Igor uprchl. Vrátil se do svého města s pocitem porážky, jeho lid ho však vítal s nadšením.

V této inscenaci Dmitri Tcherniakov zdůrazňuje Igorovu nejistotu a pochybnosti o sobě samém. Opera je prezentována jako Igorovo niterné hledání pochopení, což zahrnuje i útěky ke snům, ve kterých přemítá o minulosti.

Dmitri Tcherniakov, jak je jeho zvykem, sám navrhoval scénu. Prolog v Putivli se odehrává v jednoduchém společenském sále se žluto-béžovými stěnami, stropem z dřevěných trámů a pohupujícími se elektrickými světly. Lidé se zde sešli, aby vyslali vojsko, oblečené v červenohnědých uniformách (kostýmy vytvořila Elena Zaitseva), vstříc bitvě. Vypadá to jako začátek dvacátého století, i když kulisy jsou blízko současnosti. Rodina a přátelé většinou zpívají z balkónu obklopujícího místnost. Ildar Abrazakov však s panickým výrazem popochází mezi svými oddíly, chvílemi upravuje jejich uniformy.

Výrazný a drsně krásný Ildar Abdrazakov je přesvědčivý herec. I když jeho hlas je pevný a robustní, není jedním z těch hrozivých a drsných ruských basů. Je dobrým představitelem italských rolí a jeho Igor v některých momentech disponuje italskou lyrickou kultivovaností. Konfrontace se svou oddanou ženou Jaroslavnou, ukrajinskou sopranistkou Oksanou Dykou, debutující v Met, naplnil nejen vášní,  ale místy i strádáním. Dyka je klasickou ruskou sopranistkou s chladnou a pronikavou intenzitou, spolehlivými vysokými tóny a zábleskem kovu v  hlase.

V této inscenaci je prolog následován Borodinovými scénami z poloveckých stepí, zde označených jako první jednání (některé verze je umísťují až do druhého jednání).  O porážce Igorových jednotek se dozvídáme až poté, co se odehrají mimo jeviště. Dmitri Tcherniakov zahrnul i zfilmované scény, jež se objevily po prologu a ukázaly obličeje vystrašených vojáků, záblesky z explozí a nakonec zkroucená mrtvá těla padlých vojáků. Tyto obrázky se kryjí se začátkem hudby lovu z polovecké scény, která se odehrává na úžasném, téměř neskutečném poli rozkvetlého červeného máku. Jedná se o podmanivý způsob, jak ukázat krásy Východu.Celé jednání je prezentováno, jako kdyby se odehrávalo pouze v Igorově mysli, kde však naráží na velice skutečné osoby. Charismatická gruzínská mezzosopranistka Anita Rachvelishvili vložila do role Končakovny nejen svůj luxusní velký hlas, ale i smyslný vzhled (v roli jejího otce chána Končaka se představil urostlý slovenský bas Štefan Kocán). Končakovna, ponořená do svých myšlenek a toužící po Vladimírovi, zpívá krásnou árii, kde sní o návratu svého milovaného. Ruský tenor Sergey Semishkur, také debutující v Met, je upřímný a impulzivní Vladimír. Jeho hlas je lehce nasální a ohnivý.

Stinnou stránkou přetvoření prvního jednání v sen je zmatek, který Tcherniakov způsobí divákům, kteří Knížete Igora (málo hraného v Severní Americe) vidí poprvé. Dílo bylo naposled v Metropolitní opeře představeno v roce 1917, jestliže nepočítáme pár představení z roku 1998, kdy s velice tradiční a velice mdlou inscenací hostovalo Mariinské divadlo.

Když Abdrazakov zpívá Igorovu podmanivou árii o smutku způsobeném porážkou a ostudou jeho země, obrací se chvílemi ke své ženě s vědomím, že jedině ona mu může odpustit. V tu chvíli se jeho žena, Oksana Dyka, zjeví Igorovi jako vize. Někteří lidé v hledišti mohou být zmateni, kdo je v této scéně skutečný a kdo pouhým přízrakem.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Borodin: Kníže Igor (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
fidelio

Inscenaci považuju z pohledu filmového diváka (Met přenos HDD) za velmi nepodařenou. Režijní koncepci jsem sice pochopil, ale dle mého názoru je proti duchu díla, vzpírá se tomu, jak je opera napsaná. Pan režisér sice přichází na jednu stranu s originalitou, na druhé straně není schopen si ohlídat sboristy a statisty, aby nezúčastněně postávavali a zpívali, aniž znají pravý smysl slov, která zpívají. Rovněž tak představitelsky velmi nudná a představitelsky nezajímavá Oksana Dyka (Jaroslavna) předvádí nic neříkající prázdná gesta. Jak mně má předsvědčit režisérova koncepce, když vidím, že nedokáže vybudovat ani základní vztahy na jevišti??

jamka

Nepochopila som ani režijnú koncepciu, hlavne nie sovietských vojakov idúcich do prvomájového sprievodu, ako o tom píše, veľmi trefne, tretia recenzia.
Nerozumiem, prečo hrôzy vojny treba prenášať do dvatsiateho storočia, keď boli hrozné aj v dvanástom storočí.
To, či prebudovanie hudby Černiakovom a Nosedom pomohli opere je otázka pre muzikológov, či to Korsakov s Glazumovom nespravili lepšie???
Škoda aj krásnej predohry.
Polovecké tance v červenomakovom poli boli pôsobivé, ale vôbec nekorešpondovali so sovietskymi vojakmi.

peva

mne sa inscenacia naopak velmi pacila a to po vsetkych strankach, samozrejme ze neakcentovala napr. nacionalisticky patos, ktory v tej opere je tiez a na ktory ja osobne vobec nie som zvedavy, ale sa zamerala skor na melancholiu, ktoru tato hudba vyzaruje a ku ktorej sa inscenacia aj s kratkou snovou radostou pocas poloveckych tancov velmi hodila samotne dielo nie je svojou dramaturgiou prave dokonale a mne sa uchopenie rezisera pacilo, pri mojom vnimani opery. miesanie historickych obdobi podla mna takymto romantickym historickym operam sedi, lebo nejde o ziadne historicky verne pribehy, ale skor o nieco ako povesti, skoro az… Číst vice »