Bravo Bejun Mehta

Už samotná předehra k Rinaldovi, se kterou se zahajovalo a při které už seděl na jevišti, dávála tušit, že Bejun Mehta a Händel – s trochou nadsázky řečeno – jedno jsou. Händelova muzika s americkým kontratenoristou doslova šila a očividně ho plně pohltila, od prvních taktů si ji evidentně užíval. Jen málokdy jste svědkem takového splynutí interpreta se skladatelem. A když k tomu vedle nádherné muziky přidáte opojně krásnou barvu Mehtova falzetu, až neuvěřitelně skvělou hlasovou techniku a v neposlední řadě i přímo ukázkovou práci s dechem i precizní výslovnost, je o zcela výjimečný večer postaráno.


O každé z šesti, resp. včetně přídavku sedmi árií z Händelových oper v senzitivním podání dvaačtyřicetiletého Bejuna Mehty by se daly psát předlouhé pajány. Ať už to byl Amadigi, který hned zkraje ukázal Mehtovu nesmírnou hlasovou pohyblivost a virtuozitu, či třeba Ottone a jeho nečekaně široká paleta emocí, anebo niternost prožitku Radamista, s vysokými tóny tenkými jako vlásek, zpívanými v nelehkých skocích a capella a přitom až s ohromující jistotou intonovanými. Bejun Mehta prostě pražské publikum přivedl úplně do varu a v závěru celé hlediště pochopitelně zvedl ze sedadel. Fascinující výkon.


Jen několik měsíců po vydání Mehtova händelovského CD Ombra Cara s Freiburger Barockorchester a dirigentem René Jacobsem se tak pražskému publiku poodhrnula opona do magického světa velkého barokního skladatele, který je v našich operních domech zcela neznámý. Ani se nechce věřit, že pražské Národní uvedlo vedle pastorále Acis a Galathea na sklonku padesátých let minulého století už jen Rinalda, za éry Jiřího Heřmana. Rinalda, který měl být již několikrát stažený z repertoáru a kterého opakovaně na program vrátilo stále znovu vyprodané hlediště.

Že si (i) s Händelem dokonale rozumí také Collegium 1704 v čele s Václavem Luksem, nebylo žádné překvapení. Bejun Mehta našel v Luksově souboru – bez přehánění řečeno – naprosto rovnoceného partnera.

Pochválit je třeba i poměrně útlý, ale výtečně sestavený tištěný program ke koncertu, obsahující jak shrnutí pozoruhodné umělecké dráhy amerického kontratenoristy (s připomenutím vlivu Leonarda Bernsteina či Marilyn Horneové na jeho vývoj; možná chyběla jen ještě zmínka, že zpěvák je bratrancem dirigenta Zubina Mehty), tak i přiblížení osobnosti Georga Friedricha Händela, samotného programu večera či tak trochu exotického světa kastrátů a kontratenorů.

Operní árie Georga Friedricha Händela
Bejun Mehta – kontratenor
Collegium 1704
Dirigent: Václav Luks
Praha Stavovské divadlo 24.dubna 2011

program:

Rinaldo
předehra
Largo – Allegro – Largo – Adagio – Gigue (Presto)

Amadigi di Gaula
Sento la gioia, chi’in sen mi brilla
Amadigiho árie z 3. jednání

Solomon
předehra k 3. jednání
Příjezd královny ze Sáby
Allegro

Riccardo Primo, Rè d’Inghilterra
Agitato da fiere tempeste se il nocchiero
Riccardova árie z 1. jednání

Concerto grosso op. 3, č. 5 HWV 316 d moll
Předehra – Allegro – Adagio – Allegro ma non troppo – Allegro

Agrippina
předehra
0 – Allegro – Adagio

Agrippina
Otton, Otton, qual portentoso fulmine e questi…Voi che udite il mio lamento
Ottoneho recitativ a árie z 2. jednání

– přestávka –

Joseph and his Brethren
předehra
Andante – Larghetto – Allegro

Atalanta
předehra
Giulio Cesare in Egitto
Se infiorito ameno prato
Cézarova árie z 2. jednání

Athalia
předehra
Allegro-Grave-Allegro

Radamisto
Ombra cara di mia sposa
Radamistova árie z 2. jednání

Orlando
Fammi combattere mostri e tifei, novi trofei
Orlandova árie z 1. jednání

přídavek:

Rodelinda
Fra tempeste funeste a quest’alma…
Unulfova árie z 2. jednání

 

Související články


Reakcí (9) “Bravo Bejun Mehta

  1. Naprosto souhlasím, že to byl výjimečný večer. Kontratenor je nádherný hlas – podle mého názoru se žádný jiný tolik nepodobá hudebnímu nástroji. Tady se to ukazovalo ve chvílích, kdy Mehta zpíval v pianu – stával se na chvíli součástí orchestru a z něj zase vystupoval jako sólista. Něco takového si myslím může dovolit jen zpěvák naprosto intonačně jistý. Nejvíc ale i mě zaujalo, s jakým potěšením Mehta zpívá; měla jsem dojem, že když před přídavkem říkal, jak se celý večer dobře bavil, nebyl to jen na efekt vypočítaný kompliment publiku a divadlu. Opravdu zážitek!
    Ronnie

  2. Byl to naprosto mimořádný zážitek, hudební svátek Prahy! Škoda každého prázdného místa, které v divadle zůstalo.

    Jen nevím, odkdy kontratenoři zpívají falsetem…? Nebylo by lepší se nejprve trochu seznámit s pěveckou technikou, když už má člověk nutkání o ní veřejně psát?

  3. .Dnešní kontratenoři jsou totální blamáží ve srovnání s dávnými kastráty – ti pěli PŘIROZENÝM chlapeckým hlasem před mutací,brilantně vyškoleným(cca deset let školení),není možno srovnávat umělý mužský falset(který má vždy problémy s výslovností – katastrofální recitativy – je to vše jen komerční záležitost velkých vydavatelských koncernů,které potřebují stále něco nového pro zákazníky…Ve srovnání s prvotřídními pěvkyněmi je každá árie,zpívaná kontratenorem- falsetistou jako parodie…Falset prostě vždy zní jako falset,vzdálen plnohodnotnému hlasu na dechu i koncentraci zvuku v masce…

  4. Jaká blamáž? Všichni vědí, že kontratenor není kastrát. Kontratenoři se taky školí a trénují, aby byl jejich falzet zvučnější a ohebnější, aby mohli zpívat obtížné koloraturní party psané původně pro kastráty. Nikdo přesně neví, jak zněl hlas kastráta (ačkoli existuje nahrávka tzv. posledního kastráta Alessandra Moreschiho – † 1922 – ), a hlasy dnešních špičkových kontratenorů, a Bejun Mehta mezi ně rozhodně patří – dechberoucí koncert!, (popř. některých mezzosporánů) jsou jim patrně nejblíž. Žádná parodie, ale skvost. Poslechněte si Jarousskyho, Scholla, Taylora, …

    Jana

  5. Koncert byl skvělý, také bych vyzdvihl výkon Collegia 1704, z Mehty jsem byl docela nadšený, ale – nemohu si pomoci – také dávám přednost ženským hlasům před kontratenory (v rolích psaných pro kastráty samozřejmě). Ostatně i za Handela byla taková praxe: pokud nebyl k dispozici kastrát, zpívaly ženy. U Mehty mi chyběl sytější zvuk ve spodní poloze a také výšky, i když v naprosté většině vyzpívané bez problémů, mi nepřišly úplně „nejpříjemnější“. V koloraturách i tím, jak zapůsobil na publikum, byl výborný.

Napsat komentář