Už samotná předehra k Rinaldovi, se kterou se zahajovalo a při které už seděl na jevišti, dávála tušit, že Bejun Mehta a Händel – s trochou nadsázky řečeno – jedno jsou. Händelova muzika s americkým kontratenoristou doslova šila a očividně ho plně pohltila, od prvních taktů si ji evidentně užíval. Jen málokdy jste svědkem takového splynutí interpreta se skladatelem. A když k tomu vedle nádherné muziky přidáte opojně krásnou barvu Mehtova falzetu, až neuvěřitelně skvělou hlasovou techniku a v neposlední řadě i přímo ukázkovou práci s dechem i precizní výslovnost, je o zcela výjimečný večer postaráno.
O každé z šesti, resp. včetně přídavku sedmi árií z Händelových oper v senzitivním podání dvaačtyřicetiletého Bejuna Mehty by se daly psát předlouhé pajány. Ať už to byl Amadigi, který hned zkraje ukázal Mehtovu nesmírnou hlasovou pohyblivost a virtuozitu, či třeba Ottone a jeho nečekaně široká paleta emocí, anebo niternost prožitku Radamista, s vysokými tóny tenkými jako vlásek, zpívanými v nelehkých skocích a capella a přitom až s ohromující jistotou intonovanými. Bejun Mehta prostě pražské publikum přivedl úplně do varu a v závěru celé hlediště pochopitelně zvedl ze sedadel. Fascinující výkon.
Jen několik měsíců po vydání Mehtova händelovského CD Ombra Cara s Freiburger Barockorchester a dirigentem René Jacobsem se tak pražskému publiku poodhrnula opona do magického světa velkého barokního skladatele, který je v našich operních domech zcela neznámý. Ani se nechce věřit, že pražské Národní uvedlo vedle pastorále Acis a Galathea na sklonku padesátých let minulého století už jen Rinalda, za éry Jiřího Heřmana. Rinalda, který měl být již několikrát stažený z repertoáru a kterého opakovaně na program vrátilo stále znovu vyprodané hlediště.
Pochválit je třeba i poměrně útlý, ale výtečně sestavený tištěný program ke koncertu, obsahující jak shrnutí pozoruhodné umělecké dráhy amerického kontratenoristy (s připomenutím vlivu Leonarda Bernsteina či Marilyn Horneové na jeho vývoj; možná chyběla jen ještě zmínka, že zpěvák je bratrancem dirigenta Zubina Mehty), tak i přiblížení osobnosti Georga Friedricha Händela, samotného programu večera či tak trochu exotického světa kastrátů a kontratenorů.
Operní árie Georga Friedricha Händela
Bejun Mehta – kontratenor
Collegium 1704
Dirigent: Václav Luks
Praha Stavovské divadlo 24.dubna 2011
program:
Rinaldo
předehra
Largo – Allegro – Largo – Adagio – Gigue (Presto)
Amadigi di Gaula
Sento la gioia, chi’in sen mi brilla
Amadigiho árie z 3. jednání
Solomon
předehra k 3. jednání
Příjezd královny ze Sáby
Allegro
Riccardo Primo, Rè d’Inghilterra
Agitato da fiere tempeste se il nocchiero
Riccardova árie z 1. jednání
Concerto grosso op. 3, č. 5 HWV 316 d moll
Předehra – Allegro – Adagio – Allegro ma non troppo – Allegro
Agrippina
předehra
0 – Allegro – Adagio
Agrippina
Otton, Otton, qual portentoso fulmine e questi…Voi che udite il mio lamento
Ottoneho recitativ a árie z 2. jednání
– přestávka –
Joseph and his Brethren
předehra
Andante – Larghetto – Allegro
Atalanta
předehra
Giulio Cesare in Egitto
Se infiorito ameno prato
Cézarova árie z 2. jednání
Athalia
předehra
Allegro-Grave-Allegro
Radamisto
Ombra cara di mia sposa
Radamistova árie z 2. jednání
Orlando
Fammi combattere mostri e tifei, novi trofei
Orlandova árie z 1. jednání
přídavek:
Rodelinda
Fra tempeste funeste a quest’alma…
Unulfova árie z 2. jednání