Tónina D dur měla v době baroka charakter slavnostní a vznešený: výběr dvou velkolepých skladeb (ač ne barokních) v této tónině tedy zřejmě nemohl být pro slavnostní zahájení nové sezóny Pražských symfoniků náhodný.
Beethovenův Houslový koncert v mnohém předběhl svou dobu: jednak rozlehlostí takřka symfonickou, a za druhé melodikou mířící už jasně k romantismu (vedlejší téma první věty uplatňuje takřka schubertovský náladový kontrast mezi dur a moll, hlavní téma třetí věty nemá daleko k tématu finále Houslového koncertu A. Dvořáka). Pojetí Aleny Baevy tento rys podtrhlo: směřovalo zřetelně k romantizujícímu výrazu a dirigent Tomáš Netopil v tomto pojetí sólistce dokonale vyšel vstříc.
Hned úvodní motiv skladby upoutal měkkou zpěvností dechů. Celá orchestrální expozice se vyznačovala zvukovou kultivovaností a propracovaností. Tento rys ještě zesílil s nástupem sólistky. Znamenitě vystižené kontrasty témat podpíraly jasnou formovou výstavbu, přičemž i energické forte v sobě mělo mimořádnou zvukovou noblesu. Již zmíněné romantizující pojetí Aleny Baevy nepůsobilo samoúčelně: mělo jasnou oporu ve zvuku jejích houslí, s nimiž si zjevně dokonale rozumí. Tento mistrovský Guarneriho nástroj se vyznačuje lahodnou zpěvností a stříbrnou barvou vysokých poloh. Díky této barvě se vysoké tóny nesou zdánlivě bez námahy i v nejjemnější dynamice, což se nádherně projevilo před nástupem reprízy – tedy před hlavním tematickým návratem.
Doslova vlasově útlé pianissimo ovšem také skvěle podepřel orchestr okouzlující zvukovou jemností. Nesmírně zajímavý moment přinesla kadence: sólistka použila přepis původní Beethovenovy kadence ke klavírní verzi koncertu, v níž sólový nástroj netradičně vede pozoruhodný dialog s tympány (hranými s příkladnou citlivostí). Mimochodem soudím, že jen opravdu cvičené ucho mohlo postřehnout pár intonačních nepřesností houslistky ve středních polohách (přičemž ony obdivované výšky se vesměs vyznačovaly křišťálovou čistotou).
Okouzlující zvuková jemnost byla nosným prvkem také ve druhé větě. Znamenitý výkon v rozsáhlé roli bezmála dalšího sólisty předvedl první fagot. Agogické uvolněnosti by však přeci jen mohlo být méně: věta sama je trochu ohrožena tematickou jednotvárností a jistou harmonickou statičností, takže agogické vlnění už jen zesílilo poněkud rozdrobený dojem. Nástup finálního allegrového ronda tedy přišel jako záchrana v pravou chvíli. Znovu a znovu se posluchači mohli kochat krásným kontrastem křehce perlivého sóla proti orchestrálnímu forte při každém návratu hlavního tématu. Jasná výstavba a precizní souhra, kdy z každého okamžiku vyzařovalo naprosté porozumění sólistky s dirigentem, dovedly skladbu k triumfálnímu závěru.
Brahmsova Symfonie č. 2 začíná bukolickou náladou, vedlejší téma má vyloženě písňový charakter. Klasickou formovou stavbu podtrhl dirigent dodržením opakování exposice. Dramatičtější a komplikovanější hudební dění přináší až následné provedení, ale základní slunná, nanejvýš místy lehce melancholická nálada první věty stejně převládne. Přesto nejde o nudně jednotvárnou idylu: Tomáš Netopil nechal hudbu plynout s nenásilnou elegancí, ale veškeré kontrasty a výrazové proměny podal zcela přesvědčivě. Uchu posluchače stále lahodil vzorně vyvážený zvuk dechové sekce s krásnými sóly – zejména první horny. Tytéž atributy nesla i pomalá druhá věta, propracovaná do nejmenšího detailu.
Skvěle promyšlenou dirigentovu koncepci celého díla objasnilo uchopení třetí věty, v níž se prohloubily veškeré kontrasty: jednak mezi idylickým výrazem vstupního kolébavého tématu a jeho napruženě znějící rychlou obměnou, a dále ve zvuku smyčců, které znamenitě podaly rozdíly mezi přesně „vyťukaným“ pianem a šťavnatým fortissimem.
Ani v závěrečné větě se neztratilo nic ze zvukové měkkosti a kultivovanosti, provázené přesným frázováním a dokonalou souhrou i v nejzrádnějších brahmsovských synkopách, ale zároveň na těch správných místech nechyběla zvuku stále narůstající sytost a zemitost. Strhující tempo a dynamický náboj vyzařovaly nespoutanou radost a rozkoš z hudebního prožitku. Nadšené ovace publika byly zcela na místě.
Zahajovací koncert: Alena Baeva & Tomáš Netopil
7. října 2026, 20:00 hodin
Smetanova síň Obecního domu, Praha
Program
Ludwig van Beethoven: Houslový koncert D dur op. 61
Johannes Brahms: Symfonie č. 2 D dur op. 73
Účinkující
Alena Baeva – housle
Pražští symfonikové
Tomáš Netopil – dirigent
