Chooiovy charismatické invence
Dramaturgie večera připravila skladby významných autorů, i když všechny nedosahovaly stejné závažnosti. Ke Koncertu pro housle a orchestr D dur Petra Iljiče Čajkovského přiřadila široký výběr výstupů z baletu Romeo a Julie od Sergeje Prokofjeva. Program koncertu zahájila stručná příležitostná Předehra pro orchestr H. 345 Bohuslava Martinů z roku 1953. Patří do skupiny drobných pulzujících polyfonních kompozic, jako jsou Tre ricercari pro komorní orchestr nebo Invence. Těží též z poetiky válečných jednovětých orchestrálních toccat, jako byla například kompozice Thunderbolt P-47 a podobně. Jako kontrast vůči pulzujícímu allegru je v Předehře užita diatonická lidově zbarvená melodika. Martinů prý napsal zmíněný kus během pěti dnů. S využitím jeho zkušeností a starších děl to lze pochopit. Provedení Předehry lze označit jako standardní.
Hlavní postavou večera byl houslista Timothy Chooi, který vystoupil jako sólista ve slavném Čajkovského Houslovém koncertu. Je invenční uměleckou osobností. Své omračující technické možnosti kreativně obohatil o promyšlený výraz. Dal všem svým výstupům jasnou obsahovou tvář. Chceme-li použít příměry, můžeme konstatovat, že ohnivý projev primáše cikánské cimbálové kapely v krajních větách vystřídal ve větě prostřední křehký monolog mladičké Táni z Čajkovského opery Evžen Oněgin. Na krajích skladby zněl Čajkovskij ruského živelného naturelu a uprostřed romans, lyrická ruská píseň z aristokratických kruhů. Pokaždé to však byl původní hudební svět Petra Iljiče Čajkovského.
To, co sólový projev houslisty Timothy Chooie činilo charismatickým, byla pozornost k detailu. V sólových pasážích úvodní popřípadě přechodové fáze skladby hýřil široce rozkročenými agogickými nápady z oblasti pružných tempo-rytmických obměn (spadá sem například rozběh melodického pohybu, zpožděný nástup akcentovaného tónu, prodlužování stěžejních tónů a tak dále). Uprostřed rozkladů a pasáží s tematicko-variačními úkoly míru uvedených zásahů zúžil a zaměřil se především na zdůrazňování tónů vrcholových či harmonicky určujících (nepatrným prodlužováním důležitých tónů ve figurativní sazbě a podobně). Vzácný historický nástroj z italské provenience, na který Timothy Chooi hrál, posiloval rezonanci nízké polohy a rozsvěcoval tóny vysoké. Na úvod věty prostřední pak jednočárkovaná oktáva houslového sóla dostala modelací houslisty velmi intimní, křehký ráz. Centrální kadence v první větě se všemi uvedenými interpretačními metodami velmi ústrojně vstoupila do struktury celého díla. Brilantní hra, oduševnělý umělecký názor i sympatické vystupování mladého virtuosa podnítily velké ovace publika. Přidal tedy ještě Andante ze Sonáty a moll, BWV 1003 od Johanna Sebastiana Bacha.
Na vrub popisu interpretace Čajkovského Houslového koncertu nutno ještě připojit, že k dosaženému výrazu výrazně přispěl orchestr s dirigentkou Alevtinou Ioffe. Prošla Moskevskou konzervatoří. Obě ruské skladby na programu prokázaly, že tento repertoár je jejím „domácím hřištěm“. Orchestr respektoval jemná tempová kolísání sólisty a zahrál všechna svá samostatná vystoupení s jistotou a výrazově pregnantně. Čajkovského Koncert pro housle a orchestr D dur není jen slavné dílo, je navíc typem koncertantního díla s myšlenkovou pregnancí orchestrální složky. Do této kategorie patří například i koncert Brahmsův, Dvořákův, v hudbě 20. století pak koncert Chačaturjanův. Škoda, že tento způsob kompozice houslového koncertu pomalu mizí.
Expresivita tragické lásky
Druhým zásadním dramaturgickým počinem koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu se stalo koncertní provedení výběru částí z baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie. První verze baletu byla dokončena roku 1936. Aktuální souhrn vět vznikl ze tří svit, jež autor vyňal ze scénického tvaru. Premiéru divadelního provedení uvedeného baletu provází zajímavost. Proběhla v Brně v roce 1938 a byla zde inscenována verze, kdy láska milenců nekončí smrtí, nýbrž naopak dospějí ke svému štěstí. Moskevské divadlo, které mělo balet původně poprvé inscenovat, takový závěr z logických důvodů odmítlo. Novou verzi podle Shakespeara mohlo ruské publikum poprvé shlédnout až o dva roky později. Vždy však Prokofjevova hudba dokonale ilustruje nálady Shakespearovy předlohy, v koncertním provedení se pak v prvním plánu projeví její ušlechtilé kompoziční zásady – emocionálně nabitá melodika či průzračná moderní harmonie ověnčená strmými modulacemi a tonálními skoky. Je to nádherná hudba reprezentující svého autora v těch nejvyšších patrech světové hudby 20. století.
Výběr provedených částí připomíná všechny hlavní postavy příběhu v různých dějových fázích. V cyklu zaujímaly nejdůležitější místo Montekové a Kapuleti, Menuet, Příchod hostů, Julie jako dítě, Smrt Tybalta a Balkonová scéna. V jejich interpretaci navazovala dirigentka Alevtina Ioffena na Prokofjevovavy mladší instrumentační konstelace (například v Symfonii č. 7 cis moll). Tím, že nechala silně vyniknout dechové nástroje, především však nástroje žesťové basové, vytvořila hutnou homofonní i polyfonní sazbu, kterou bylo nutno často chápat odzdola nahoru, tedy od basu k sopránu. Užíval jsem si to navzdory tomu, že velmi exponovaná tuba v části Montekové a Kapuleti téměř překryla rozložené akordy ve smyčcích, zamýšlené jako téma této části. Říkal jsem si: Téma už znám, mohu se více soustředit na basovou linku a líbilo se mi to.
Výše zmíněná silně expresívní věta našla svoji obdobu v části Smrt Tybalta s vysokým podílem bicích nástrojů. Připravený cyklus končil jímavou Balkonovou scénou při setkání Romea a Julie. V ní se Prokofjev hluboko ponořil do vykreslení lásky obou milenců. Orchestr zde zněl velmi plasticky, sytě a s velkou emocionální silou. Koncert končil na jednom ze svých vrcholů. Nadšená reakce publika byla toho odrazem.
Dirigentka Alevtina Ioffe byla přijata orchestrem i obecenstvem Smetanovy síně s otevřenou náručí. Ona své sympatie opětovala a Praha se s ní určitě znovu setká.
Čajkovského Houslový koncert
16. února 2026, 19:30 hodin
Obecní dům, Smetanova síň
Program
Bohuslav Martinů: Předehra pro orchestr H. 345
Petr Iljič Čajkovskij: Koncert pro housle a orchestr D dur
Sergej Prokofjev: Romeo a Julie (výběr)
Účinkující
Timothy Chooi – housle
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Alevtina Ioffe – dirigentka
