V duchu dramaturgie letošního ročníku – Hudba z Nového světa aneb Atlantikem tam a zpět – spojuje trojici autorů cesta a úspěšná kariéra v zemi „za velkou louží“. Bohuslav Martinů a Erich Wolfgang Korngold nalezli v Americe útočiště před politickou zvůlí a pro Antonína Dvořáka se tříletý pobyt stal zásadním milníkem jeho skladatelské kariéry. Všem třem se také Spojené státy staly hlubokou studnicí inspirace, která trvale obohatila jejich kompoziční jazyk a rozšířila jejich umělecké schopnosti.
Pavel Haas Quartet dal v první půli večera přednost skladbám vrstevníků, kteří z rodné Evropy prchli před nacistickým režimem. Jako první zazněl Smyčcový kvartet č. 3, H. 183, Bohuslava Martinů, který sice vznikl ještě v době skladatelova pařížského pobytu, přesto v sobě nese část esence, kterou lze vystopovat také v jeho amerických kompozicích. Jmenovitě například výraznou rytmiku, místy až agresivní dravost, expresivní dynamické změny či kontrasty homofonních a polyfonních (či spíše komplementárních – blízkých technice středověkého hoquetu) ploch. Celková břitkost skladby je navíc umocněna hojným užíváním pizzicata či hrou sul ponticello a col legno. Mnohé úseky si však navzdory celkově spíše temnému charakteru díla zachovávají charakteristickou hravost a bezstarostnost hudebního jazyka Bohuslava Martinů.
Popsaná komplexita – odhlédneme-li navíc od výrazně experimentálního střihu skladby – je tak pomyslným prubířským kamenem technické a interpretační vyzrálosti souboru. Hudebníci musí nejen dostát nárokům sazby, ale také vystihnout a jemně uchopit prchavé okamžiky lehkosti a optimismu, aniž by se dopustili těžkopádnosti či dokonce nechtěné „karikaturizace“. Není důvod otálet – hudebníci Pavel Haas Quartet předvedli fenomenální výkon a potvrdili mezinárodní status jednoho z nejlepších smyčcových kvartet současnosti. Bezchybná souhra byla samozřejmostí, na které vystavěli dechberoucí hudební narativ plný dynamických i tempových vln. Ostatně právě tyto vlny, resp. práce s vnitřním pnutím a hudebním momentem ve spojitosti se špičkovou technickou stránkou dala vzniknout něčemu, co lze nazvat snad jen „brilancí v pohybu“ – a to se všemi významy, které toto slovní spojení umožňuje. Interpretačním vrcholem je pak flažoletová melodie v poslední větě, která v podání Veroniky Jarůškové zazněla s křišťálovou průzračností.
Poněkud úsměvně je skladba nejmladšího z autorů – Smyčcový kvartet č. 2 Es dur, op. 26, brněnského rodáka Ericha Wolfganga Korngolda – nejmírnější a nejvstřícnější z trojice skladeb. Zatímco u modernisticky smýšlejícího Martinů to není takové překvapení, Dvořákův kvartet je i navzdory celkově pozitivnímu ladění díla plný drobných, avšak silných dramatických momentů a vzruchů. Korngoldův kvartet je charakterem rozjímavější a laskavější, rozhodně však ani zdaleka neklesá ke kýči či prvoplánovosti. Jeho niternou součástí je tanec, který je přítomen nejen explicitně v názvu čtvrté věty (Waltz), ale napříč celým dílem – od sladké romance úvodního Allegra, přes rozverné Intermezzo až po melancholické Larghetto a snad trochu „drzý“ výše zmíněný Waltz. I zde (možná že zde obzvláště!) je třeba vyzdvihnout práci kvarteta s vnitřním pnutím drobných melodických útržků, frází i celých ploch, právě onen inherentní puls interpretace Pavel Haas Quartet totiž ještě více akcentoval přirozenou tanečnost skladby. I zde lze za vrchol označit plochu s flažolety – opět ve třetí větě skladby, tentokrát však v provedení celého tělesa. Začátek Larghetta byl téměř étericky křehký, přesto intonačně pevný jako skála a bez sebemenšího záchvěvu smyčce či jiné nepřesnosti. Neméně velkou pozornost si zaslouží „napínavé“ pracování s dynamickou i melodickou gradací v závěru poslední věty, kde hudebníci dokázali i na poměrně dlouhých plochách bez problémů udržet stoupající momentum.
Závěr večera patřil Dvořákovu Smyčcovému kvartetu č. 14 As dur, op. 105, B 193, ze skladatelova vrcholného období a jedná se současně o jeho poslední komorní skladbu. Počátek kompozice spadá do doby těsně před Dvořákovým návratem ze Spojených států do Čech, skladbu jako takovou však autor dokončil až doma. Kvartet je zcela ve Dvořákovském duchu melodicky bohatý, čilý a plný pestrých výrazových prostředků. Provedení Pavel Haas Quartetu zcela odpovídalo vysoce posazené laťce předcházejících skladeb – fantastická práce s hudební texturou, tempem, resp. vnitřním pohybem, frázováním, dynamikou a vůbec celkovým hudebním výrazem. Z dramaturgického hlediska se navíc jednalo o uspokojivou tečku za relativně pestrým přehledem zvukových možností smyčcového kvarteta (i kvartetu).
Večer s podtitulem Kvarteto v srdci Valtic nabídl posluchačům tři osobité skladatelské osobnosti s charakteristickým kompozičním jazykem, a to v bezchybném nastudování jednoho z nejlepších světových těles. Dala by se díla zahrát jinak? Tak, aby vynikly odlišné hudební aspekty skladeb? Možná – ale lépe? To stěží.
Kvarteto v srdci Valtic
8. října 2025, 19:00 hodin
Zámek Valtice – Taneční sál
Program:
Bohuslav Martinů (1890–1959): Smyčcový kvartet č. 3, H. 183
Erich Wolfgang Korngold (1897–1957): Smyčcový kvartet č. 2 Es dur, op. 26
Antonín Dvořák (1841–1904): Smyčcový kvartet č. 14 As dur, op. 105, B193
Účinkující:
Pavel Haas Quartet
