Ve své době zřídka prováděné oratorium
Georg Friedrich Händel (1685–1759), působící od roku 1712 v Londýně, byl už za svého života slavným a uznávaným skladatelem. Nicméně ani jemu se nevyhnuly životní zkoušky a propady, které se podepsaly na jeho zdravotním stavu. Přibližně na přelomu třicátých a čtyřicátých let 18. století zvážil Händel své šance na poli operním – v oboru takzvané opery seria, která se v tehdejší Anglii netěšila velké oblibě ze stran publika a svůj tvůrčí potenciál nasměroval hudební formě oratoria tematicky uchopeném ve Starém zákoně. „Kniha knih“ je plná Božích zázraků, fascinujících válečných historií a milostných příběhů, s nimiž se i měšťanské publikum, či prostý lid pravidelně setkával na bohoslužbách. Přičemž libreta oratorií byla vybírána tak, aby skrze historický příběh reagovala na aktuální politické dění. Společně s vytříbenou a často velkorysou instrumentací a všudypřítomným sborem bylo takto nakročeno k žánru, jemuž se obecně dostalo velké obliby nejen mezi posluchači, ale i mezi hudebníky samými.
Händelovo oratorium Šalamoun bylo za skladatelova života prováděno jen zřídka. V roce 1955 byla pořízena jeho první, redukovaná nahrávka. Libretistu přesněji neznáme, je možné, že jeho autorem byl židovský básník Moses Mendez, mnozí badatelé se domnívají, že libreto napsal Händel sám. Třídílné oratorium, složené z různorodých nesourodě působících textů, je adorací moudrého krále Šalamouna nejprve na poli milostném a manželském, ve druhém dějství jako moudrého a spravedlivého soudce a ve třetím na poli válečném, mírutvorném a Boha uctívajícím (stavba Šalamounova chrámu). Text je plný obdivu k přírodě, něžných a láskyplných citů, působí rozvážně, pokojně a mírumilovně. Händel dílo napsal během května a června roku 1748, oratorium zaznělo o rok později v Covent Garden. Role Šalamouna se tehdy ujala italská mezzosopranistka Caterina Galli (cca 1723–1804).
Patrně nejznámějším číslem oratoria, které často funguje na koncertních pódiích samostatně, je takzvaný Příjezd královny ze Sáby. Závěr, podobně jako začátek oratoria, patří oslavě Hospodina, jeho požehnání, moudrému a spravedlivému králi, synu Davidovu. Moudrý král, mír, rozvoj království, úcta k Bohu a čistá manželská láska nejsou tématy, jež by na první pohled, co do dramatičnosti, přitáhly pozornost. Händelova hudba v případě tohoto oratoria není prvoplánově okázalá. Skladatel zde pracuje spíše s cituplnými, vznešenými tématy, instrumentačně se drží zpátky, flétny a hoboje se objeví jako ozvláštnění komorního smyčcového ansámblu s fagoty, bassem continuem a varhanami. Totéž platí o použití dvou lesních rohů, dvou trumpet a tympán, které zazní skutečně jen ve vrcholných okamžicích díla, aby mu dodaly na vznešenosti a slavnostnosti. Krásným příkladem Händelovy vynalézavosti a bezbřehé invence je sbor May No Rush Intruder, ve kterém flétny, housle a sbor napodobují ptačí zpěv. Při jejím poslechu jsem si kladla otázku, zda jsme v dnešní době schopní takto hlubokých a čistých citů – hudebně vyjádřených například také ve třetím dějství ve sboru Draw the Tear from Hopeless Love. Sbory jsou vůbec v tomto oratoriu překrásné, vřelé, pokorné a vznešené.
Důkladně připravení účinkující
Oratorium Šalamoun nebylo pro Moravský podzim vybráno náhodně. Je jako řada dalších Händelových oratorií kmenovou součástí souboru Orchestra of the Age of Enlightenment, se kterým dlouhodobě spolupracoval i letošní jubilant festivalu Sir Charles Mackerras. Z interpretace bylo znát, že soubor má dílo důkladně nastudované a skutečně dobře zažité a může jej tedy suverénně a s lehkostí provádět. Totéž se týkalo i naprosto vynikajícího dvacetičtyřčlenného Choir of the Age of Enlightenment, s výtečně souznějícími hlasy bez jakýchkoliv technických obtíží a nedostatků. Možná není třeba uvádět, že se jedná o ansámbl provozující takzvanou historicky poučenou interpretaci od roku 1986, kdy byl založen. Soubor nemá stálého dirigenta, na provedení v Brně se podílel britský varhaník, cembalista a muzikolog John Butt. Sbor i orchestr dirigoval od cembala. Sólisté i sbor měli krásné, rovné, čisté hlasy a především perfektní výslovnost. Sbor stál na obou stranách pódia, vprostřed hudebníci – smyčce a continuo – za nimi pak dřeva a žestě.
Sopranistka Nardus Williams se ujala role Šalamounovy manželky, První konkubíny a Královny ze Sáby. Mladá sopranistka má krásný, zajímavě zabarvený hlas a neomezenou techniku, která nebrání emocionálnímu hereckému projevu. Mezzosopranistka Helen Charlston jako Šalamoun disponovala sytým, temněji zabarveným, rovným hlasem a zejména ve druhém aktu Šalamounova soudu vynikl její herecký projev v plné mužské síle a rozvážnosti. Příjemně měkký a lehký hlas Huga Hymase (velkněz, Sádok) je repertoárově pevně zakotven ve staré hudbě, se záludnostmi Händelovy partitury neměl nejmenší problém. Basbarytonista Florian Störtz jako Levita neměl bohužel takový prostor jako obě jeho kolegyně, ale i v krátkých výstupech byl harmonickým partnerem pěveckého kvartetu.
Celkově lze interpretaci všech zúčastněných označit za vznešenou, noblesní a pokornou, přesně ve smyslu Händelovy hudby, v případě tohoto cituplného, neokázalého oratoria. Hudba dýchala, byla jakoby mimoděk přítomna, prostá vší okázalosti a povrchnosti, přesto majestátní, důstojná a povznášející.
Manželská a mateřská láska, úcta, spravedlnost, královský majestát a zodpovědnost z něj vyplývající, stejně jako touha po všeobecném míru, jsou hodnoty, na kterých by měla stát každá vzdělaná a vyspělá společnost, chce-li být hodna tohoto označení. Proto není od věci si tyto hodnoty neustále všemi možnými způsoby a třeba i krásnou hudbou připomínat.
Moravský podzim – Händelův Šalamoun
19. října 2025, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo, Brno
Program
Georg Friedrich Händel: Šalamoun
Účinkující
Nardus Williams – soprán
Helen Charlston – Šalamoun
Hugo Hymas – tenor
Florian Störtzt – basbaryton
Orchestra & Choir of the Age of Enlightenment
John Butt – dirigent
