Brněnská březnová jubilea: Václav Halíř a Géza Fischer

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Významné osobnosti brněnské opery a baletu 

Druhá polovina letošního prvního jarního měsíce nabídla brněnským milovníkům opery dvě významná výročí pěvců, kteří byli letitými protagonisty souboru Janáčkovy opery. Patřili do plejády těch, kteří v dobách, kdy ještě fungovaly klasické operní sólistické soubory, vytvářeli jedinečný a neopakovatelný profil brněnské opery, jež tehdy zaujímala v českém divadle mimořádné místo. A dlužno říci, že i v obtížných podmínkách oněch nelehkých dob, často svým významem tuto pozici i překračovala. Osobnostně byli každý jiný, ale spojovalo je výsostné umění, lidský profil a láska k divadlu, zejména k tomu svému, brněnskému. Basbarytonista Václav Halíř a barytonista Géza Fischer.Nejdříve jsme si 22. března připomenuli patnácté výročí úmrtí Václava Halíře. Narodil se 28. září 1926 v Žehrovicích na Hané. A jak tomu tehdy bývalo zvykem, křestní jméno dostal po patronovi toho dne. Své rodné Hané zůstal věrný po celý svůj život. Byl každý coulem typický Hanák, tak jak máme tyto rázovité charaktery zafixovány v obecném povědomí.

Muzicírovat začal už v raném dětství, ale vážně se studiu hudby začal věnovat až po konci války, v roce 1945, když se stal posluchačem brněnské konzervatoře. Původně chtěl studovat hru na housle, ale pro jeho výrazné fyzické předpoklady mu byla doporučena hra na kontrabas. Ten taky u profesora Rudolfa Tuláčka studoval. Pedagogové, kteří instrumentalisty vyučovali obligátnímu zpěvu, si povšimli jeho pěveckého talentu, a tak bylo rozhodnuto. Nejprve absolvoval pěvecké oddělení konzervatoře u výtečného odborníka profesora Josefa Války. A na ně posléze navázal studiem na Janáčkově akademii u neméně proslulého profesora Bohumila Soběského. Již v průběhu studia se úspěšně uvedl 28. dubna 1953 na jevišti Janáčkova divadla v roli Vodníka v Rusalce a následně byl angažován, stále ještě jako student, na basbarytonový obor. Ve svazku Janáčkovy opery zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1991 a Vodník byl jeho nejoblíbenější rolí, k níž se ve svých vzpomínkách vždy znovu a znovu vracel. V ní také oslavil v roce 1976 své padesátiny.V roce 1954 se u příležitosti Pražského jara pořádala Mezinárodní soutěž Emy Destinnové a Karla Buriana v sólovém zpěvu. Byla to mimořádně prestižní soutěž a vzhledem k době svého konání byla pozoruhodná i širokou mezinárodní účasti soutěžících. Václav Halíř na ní získal ve své kategorii první cenu a navíc ještě zvítězil za účasti více než osmdesátky adeptů v povinné interpretaci Dvořákovy písně Když mne stará matka zpívat, zpívat učívala. Následovalo velmi úspěšné turné do Číny a Mongolska, na němž vystupoval spolu s pianistou Janem Ermlem a violoncellistou Vášou Černým.

Ve studentském představení Janáčkova Počátku románu (Operní studio JAMU – tehdy ještě neexistovalo) vytvořil v roce 1954 postavu hraběte Halužanského. Basbarytonové role v Janáčkových operách se staly posléze jednou z nejdůležitějších postav v jeho bohatém repertoáru. S výjimkou Osudu účinkoval ve všech Mistrových operních dílech. Na nahrávce profesora Františka Jílka, která v roce 1980 obdržela vysoké ocenění – Grand Prix du Disque de l’Académie Charles Cros, zpíval Rychtáře v Její pastorkyni.

Okamžitě po příchodu do angažmá v Janáčkově opeře se zapojil do běžného repertoáru. Ve své první sezoně byl obsazen ve čtyřech premiérách ze šesti. V novince Karla Horkého Hejtman Šarovec na motivy Kožíkovy prózy Na dolinách svítá to byla drobnější úloha Duchovního, následoval strýček Bonzo v Pucciniho Madame Butterfly, zahradník Antonio v Mozartově Figarově svatbě a velmi výrazně se projevil v náročné roli knížete Galického v Borodinově Knížeti Igorovi, v níž mohl uplatnit i své velké herecké schopnosti.

Faktory velkých úspěchů Václava Halíře byly jeho velký hlasový rozsah, s nímž dovedl díky své přirozené  muzikálnosti a důkladnému hudebnímu školení perfektně pracovat, a stejnou měrou jeho, na operního zpěváka mnohdy nezvyklá herecká všestrannost. Tyto své kvality uplatňoval velmi výrazně i v rolích komediálních (škoda, že se ve své kariéře minul s rolí purkmistra Van Betta v Lortzingově Caru a tesaři).Dalším okruhem rolí byly postavy záporné či všelijak pokřivené. Ačkoli Václav Halíř byl celou svou osobností člověk velmi přátelský a laskavý, který pouze ve chvílích, kdy ho něco rozčílilo, se nechal vyprovokovat k výbuchům hanáckého furiantství, dokázal právě negativním charakterům dát pečeť jedinečnosti a sugestivity, a to v různých, vždy ale perfektně vycizelovaných podobách. A pro svou zemitost a jadrnost, stejně jako pro ono bezchybné propojení pěveckého a hereckého výrazu, mu byly blízké právě role janáčkovské.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na