Brněnská Fenena na velbloudu
Na plakátech a cedulích zdaleka nejen brněnského Národního divadla se mezzosopranistka Jana Štefáčková objevovala řadu let.
Pak ale tohle jméno ze dne na den zmizelo.
Vždycky jsem věděla, že až se jednou vdám, tak změním jméno. Připadala bych si cizí a odtržená od své rodiny a nechci žít dvojí život. Můj bratr se nedávno oženil a vzal si také mezzosopranistku, takže bychom teď byly dvě Štefáčkové. Doufám, že si na mě diváci časem zvyknou i pod novým jménem. Kolegové použili pomůcku: Štefina Wallingerová. 🙂
Se zpěvem jste začínala v dětském sboru, kde jste se prý hádala se sbormistrem, že sóla zpívat nebudete. Kdy se to změnilo, že sóla už ano? 🙂 Chybělo vám sebevědomí? Nebo v tom byla tréma?
Asi v tom bylo obojí, bála jsem se zpívat sama. Před každým koncertem jsem kamarádkám zpívala pořád dokola to své sólíčko, až mě vyháněly, ať neotravuji. 🙂 Změnilo se to po základní škole, kdy jsme se s rodiči přestěhovali a já už nemohla zpívat v šumperském dětském sboru, ve kterém jsem prožila nádherné dětství. Nedovedla jsem si představit, že už nikdy nebudu zpívat, tak jsem začala studovat sólový zpěv.
B.Martinů: Julietta (Hadač – Brno Národní divadlo 2009)
Nová brněnská sezona bude vaše jubilejní – desátá. Jaké byly ty dosavadní? Co se vám v nich nejvíc povedlo a co naopak ne?
V každé sezoně jsem měla spoustu krásných rolí a jsem moc ráda, že zde můžu zpívat. Měla jsem štěstí, že jsem se dostala do velkého divadla a mohla zrát od malých roliček a dát tak šanci růst hlasu a zdokonalovat se v technice pod vedením vynikající sopranistky Natálie Romanové. Těch rolí je už docela dost, mezi mé nejoblíbenější patří Varvara, Lišák, Niklas, Haensel, Rosina, Fenena…Co se povedlo a co ne by měli posoudit spíš diváci. Myslím, že v každé roli mám lepší a horší místa, ale u každé role mám pocit, že zraje, čím déle ji zpívám.
P.I.Čajkovskij: Evžen Oněgin (Olga – Brno Národní divadlo 2009)
Za ta léta jste v brněnské opeře zažila už docela dost šéfů a také provizorií. To už nemůže být náhoda – čím myslíte, že to hlavně je?
To nevím, ale hlavně, že zůstávám já. 🙂
Jaký dopad to všechno mělo podle Vás na soubor a jeho výsledky a úroveň? A co si myslíte o nynějším stavu brněnské opery?
Pro soubor to moc šťastné není, protože každý šéf přijde s novou představou a té přizpůsobí i sólový ansámbl. Jenže po roce nebo dvou odejde a vše je zase jinak. Pořád se přizpůsobujeme, ale také jsme se naučili zvládat vše bez šéfů a taky to funguje.:-) Myslím, že i za těchto složitých podmínek si brněnský soubor zachoval vždy vysokou kvalitu a líbí se mi i to, že si lidí kolem sebe vážím a mám je ráda.
Teď máte v Brně celou řadou rolí a patříte k nejvytíženějším sólistům. Kterou z nich zpíváte nejraději a proč?
Varvaru z Káti Kabanové, protože mám ráda Janáčka a nejlépe se mi zpívá.
L.Janáček: Káťa Kabanova (Varvara – Z.Korda jako Kudrjáš – Brno Národní divadlo 2003)
Co vás na vaší mateřské scéně čeká v nové sezoně? Při pohledu na soupis premiér bych si troufnul tipnout, že Suzuki, princ Orlovskij a Rossiniho Popelka. Nebo se mýlím?
Nemýlíte, jen v Popelce budu zpívat roli zlé sestry. Udělala jsem konkurz do Olomouce na roli Carmen a pro hlas není dobré míchat tak rozdílné styly. Takže v koloraturách asi skončím u Rosiny. 🙂 Chtěla jsem zkusit, zda je mi Carmen souzena a vyšlo to, tak doufám, že mě potom nový šéf pustí s touto rolí i na jeviště v Brně. 🙂
Opakovaně jste v Brně získala cenu diváků, nazvanou Diva. Jihomoravská metropole přitom v zásadě není velkoměstsky anonymní. Patříte spíš k těm, kterým pozornost fanoušků a diváků vůbec dělá radost anebo jste naopak plachý typ, který v „civilu“ zůstává raději inkognito?
Možná to není příliš taktní, ale určitě to zajímá nejen mě: Ještě před pár lety jste byla docela často k vidění i v pražském Národním – jako Lišák, Cherubín, Káča, Glassova Kráska, a to zdaleka nejsou všechny role. Kam jste se najednou ztratila? Jaké jsou přesné důvody? Neříkejte, že byste v Praze nevystupovala ráda…
A.Dvořák: Čert a Káča (Káča – L.Vele jako Marbuel – Praha Národní divadlo – 2007)
Docela často býváte k slyšení i na koncertních pódiích. Jaký repertoár tam nejraději zpíváte?
L.van Beethoven: Symphonie No.9 (Praha Dům umělců – 2008)
Kam to až ve své profesi chcete dotáhnout? Máte nějaké cíle? Sny? Nebo tomu všemu dáváte volný průběh?
Občas se potkáme při některých koncertech, ale doufám, že neproběhne fúze filharmonie s divadlem, jak se o tom pořád mluví. 🙂
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
