Brněnská Fenena na velbloudu

Na plakátech a cedulích zdaleka nejen brněnského Národního divadla se mezzosopranistka Jana Štefáčková objevovala řadu let.

Pak ale tohle jméno ze dne na den zmizelo.

Vždycky jsem věděla, že až se jednou vdám, tak změním jméno. Připadala bych si cizí a odtržená od své rodiny a nechci žít dvojí život. Můj bratr se nedávno oženil a vzal si také mezzosopranistku, takže bychom teď byly dvě Štefáčkové. Doufám, že si na mě diváci časem zvyknou i pod novým jménem. Kolegové použili pomůcku: Štefina Wallingerová.

Se zpěvem jste začínala v dětském sboru, kde jste se prý hádala se sbormistrem, že sóla zpívat nebudete. Kdy se to změnilo, že sóla už ano? Chybělo vám sebevědomí? Nebo v tom byla tréma?

Asi v tom bylo obojí, bála jsem se zpívat sama. Před každým koncertem jsem kamarádkám zpívala pořád dokola to své sólíčko, až mě vyháněly, ať neotravuji. Změnilo se to po základní škole, kdy jsme se s rodiči přestěhovali a já už nemohla zpívat v šumperském dětském sboru, ve kterém jsem prožila nádherné dětství. Nedovedla jsem si představit, že už nikdy nebudu zpívat, tak jsem začala studovat sólový zpěv.

B.Martinů: Julietta (Hadač – Brno Národní divadlo 2009)

Nová brněnská sezona bude vaše jubilejní – desátá. Jaké byly ty dosavadní? Co se vám v nich nejvíc povedlo a co naopak ne?

V každé sezoně jsem měla spoustu krásných rolí a jsem moc ráda, že zde můžu zpívat. Měla jsem štěstí, že jsem se dostala do velkého divadla a mohla zrát od malých roliček a dát tak šanci růst hlasu a zdokonalovat se v technice pod vedením vynikající sopranistky Natálie Romanové. Těch rolí je už docela dost, mezi mé nejoblíbenější patří Varvara, Lišák, Niklas, Haensel, Rosina, Fenena…Co se povedlo a co ne by měli posoudit spíš diváci. Myslím, že v každé roli mám lepší a horší místa, ale u každé role mám pocit, že zraje, čím déle ji zpívám.

P.I.Čajkovskij: Evžen Oněgin (Olga – Brno Národní divadlo 2009)

Za ta léta jste v brněnské opeře zažila už docela dost šéfů a také provizorií. To už nemůže být náhoda – čím myslíte, že to hlavně je?

To nevím, ale hlavně, že zůstávám já.

Jaký dopad to všechno mělo podle Vás na soubor a jeho výsledky a úroveň? A co si myslíte o nynějším stavu brněnské opery?

Pro soubor to moc šťastné není, protože každý šéf přijde s novou představou a té přizpůsobí i sólový ansámbl. Jenže po roce nebo dvou odejde a vše je zase jinak. Pořád se přizpůsobujeme, ale také jsme se naučili zvládat vše bez šéfů a taky to funguje.:-) Myslím, že i za těchto složitých podmínek si brněnský soubor zachoval vždy vysokou kvalitu a líbí se mi i to, že si lidí kolem sebe vážím a mám je ráda.

Teď máte v Brně celou řadou rolí a patříte k nejvytíženějším sólistům. Kterou z nich zpíváte nejraději a proč?

Varvaru z Káti Kabanové, protože mám ráda Janáčka a nejlépe se mi zpívá.

L.Janáček: Káťa Kabanova (Varvara – Z.Korda jako Kudrjáš – Brno Národní divadlo 2003)

Co vás na vaší mateřské scéně čeká v nové sezoně? Při pohledu na soupis premiér bych si troufnul tipnout, že Suzuki, princ Orlovskij a Rossiniho Popelka. Nebo se mýlím?

Nemýlíte, jen v Popelce budu zpívat roli zlé sestry. Udělala jsem konkurz do Olomouce na roli Carmen a pro hlas není dobré míchat tak rozdílné styly. Takže v koloraturách asi skončím u Rosiny. Chtěla jsem zkusit, zda je mi Carmen souzena a vyšlo to, tak doufám, že mě potom nový šéf pustí s touto rolí i na jeviště v Brně.

Opakovaně jste v Brně získala cenu diváků, nazvanou Diva. Jihomoravská metropole přitom v zásadě není velkoměstsky anonymní. Patříte spíš k těm, kterým pozornost fanoušků a diváků vůbec dělá radost anebo jste naopak plachý typ, který v „civilu“ zůstává raději inkognito?

V Národním divadle v Praze jsem vystupovala velice ráda a Káča a Cherubín patří k mým nejoblíbenějším rolím. Všechny opery už měly derniéru a zbylé dvě, výše jmenované, přebraly v rámci úsporných opatření šikovné kolegyně, které jsou v Národním divadle v angažmá. Takže jsem jen v pozici záskoku, když nemůžou. Zvali mě na předzpívání do čtyř rolí v opeře Hry o Marii, ale v Brně zrovna v té době zkoušíme Madame Butterfly bez alternace, takže to není reálné. Ale já jsem optimista a věřím, že si v Národním divadle ještě někdy zazpívám.

A.Dvořák: Čert a Káča (Káča – L.Vele jako Marbuel – Praha Národní divadlo – 2007)

Docela často býváte k slyšení i na koncertních pódiích. Jaký repertoár tam nejraději zpíváte?

Na koncertech nejraději zpívám písňovou tvorbu českých autorů (Dvořáka, Martinů, Janáčka, Smetanu, Ebena, Kaprálovou…), ze symfonických děl je to například Mahler, Honegger a z oratorní tvorby Mozart, Beethoven a Dvořák.

L.van Beethoven: Symphonie No.9 (Praha Dům umělců – 2008)

Nejednou jste už hostovala i v zahraničí. Na které z těch vystoupení nejraději vzpomínáte? A máte nějaké nabídky z ciziny do budoucna?

Nejraději vzpomínám na zájezdy po Japonsku s brněnskou, pražskou a plzeňskou operou a Mercedes v Mexiku. A teď po dovolené v Egyptě určitě nezapomenu, jak jsem si uprostřed Cheopsovy pyramidy zazpívala árii Feneny. Po jízdě na velbloudovi a v tom vedru to vůbec nešlo, ale byl to úžasný zážitek. Teď mám před sebou v zahraničí jen koncerty, mám hodně práce v Brně, takže mě pustí vždy jen na pár dní.

Kam to až ve své profesi chcete dotáhnout? Máte nějaké cíle? Sny? Nebo tomu všemu dáváte volný průběh?

Dávám tomu volný průběh, ale vždy s ohledem na Brno, na kterém mi záleží a cítím se tu doma a potřebná. Brno je můj centrální bod, ze kterého si občas odskočím jinam, abych neusnula na vavřínech a měla srovnání s jinými umělci. A nemusím jezdit až do zahraničí, nejkrásnější koncerty a představení jsem zažila u nás. Například koncerty s panem dirigentem Jiřím Bělohlávkem nebo Krásku a zvíře s bratry Formany. A z poslední doby Kaddish po boku Soni Červené.

Váš manžel je také profesionální muzikant – houslista. Jak často se při společné práci setkáváte?

Občas se potkáme při některých koncertech, ale doufám, že neproběhne fúze filharmonie s divadlem, jak se o tom pořád mluví.

Doma to máte o to těžší, že oba dva najednou zkoušet nemůžete. Co sousedi?

Naštěstí máme jen jedny sousedy a těm se to naše muzicírování líbí, takže nemáme problém cvičit i oba najednou.

Když už jsme u vašeho soukromí: Rodinu neplánujete?

Plánujeme už od svatby, ale bohužel se to napoprvé nepodařilo. Tak snad Bůh dá a vyjde to příště.

Hodně štěstí nejen ve vašem profesním životě!

www.wallingerova.cz