Brněnská Fenena na velbloudu

  1. 1
  2. 2


Na plakátech a cedulích zdaleka nejen brněnského Národního divadla se mezzosopranistka Jana Štefáčková objevovala řadu let.

Pak ale tohle jméno ze dne na den zmizelo.

A přišla Jana Wallingerová. Tady je:

Promiňte mi všetečnost, ale jedna věc, týkající se přímo vás, mi od jisté doby nejde do hlavy: Jako Jana Štefáčková jste už byla známá a zavedená. Proč jste po sňatku u tohoto jména nezůstala? Anebo aspoň to nové nepřidala za pomlčku? Otázka „Kdo to je ta Wallingerová?“ padala docela často a poměrně dlouho…
Vždycky jsem věděla, že až se jednou vdám, tak změním jméno. Připadala bych si cizí a odtržená od své rodiny a nechci žít dvojí život. Můj bratr se nedávno oženil a vzal si také mezzosopranistku, takže bychom teď byly dvě Štefáčkové. Doufám, že si na mě diváci časem zvyknou i pod novým jménem. Kolegové použili pomůcku: Štefina Wallingerová. :-)

Se zpěvem jste začínala v dětském sboru, kde jste se prý hádala se sbormistrem, že sóla zpívat nebudete. Kdy se to změnilo, že sóla už ano? :-) Chybělo vám sebevědomí? Nebo v tom byla tréma?

Asi v tom bylo obojí, bála jsem se zpívat sama. Před každým koncertem jsem kamarádkám zpívala pořád dokola to své sólíčko, až mě vyháněly, ať neotravuji. :-) Změnilo se to po základní škole, kdy jsme se s rodiči přestěhovali a já už nemohla zpívat v šumperském dětském sboru, ve kterém jsem prožila nádherné dětství. Nedovedla jsem si představit, že už nikdy nebudu zpívat, tak jsem začala studovat sólový zpěv.

B.Martinů: Julietta (Hadač – Brno Národní divadlo 2009)

Nová brněnská sezona bude vaše jubilejní – desátá. Jaké byly ty dosavadní? Co se vám v nich nejvíc povedlo a co naopak ne?

V každé sezoně jsem měla spoustu krásných rolí a jsem moc ráda, že zde můžu zpívat. Měla jsem štěstí, že jsem se dostala do velkého divadla a mohla zrát od malých roliček a dát tak šanci růst hlasu a zdokonalovat se v technice pod vedením vynikající sopranistky Natálie Romanové. Těch rolí je už docela dost, mezi mé nejoblíbenější patří Varvara, Lišák, Niklas, Haensel, Rosina, Fenena…Co se povedlo a co ne by měli posoudit spíš diváci. Myslím, že v každé roli mám lepší a horší místa, ale u každé role mám pocit, že zraje, čím déle ji zpívám.

P.I.Čajkovskij: Evžen Oněgin (Olga – Brno Národní divadlo 2009)

Za ta léta jste v brněnské opeře zažila už docela dost šéfů a také provizorií. To už nemůže být náhoda – čím myslíte, že to hlavně je?

To nevím, ale hlavně, že zůstávám já. :-)

Jaký dopad to všechno mělo podle Vás na soubor a jeho výsledky a úroveň? A co si myslíte o nynějším stavu brněnské opery?

Pro soubor to moc šťastné není, protože každý šéf přijde s novou představou a té přizpůsobí i sólový ansámbl. Jenže po roce nebo dvou odejde a vše je zase jinak. Pořád se přizpůsobujeme, ale také jsme se naučili zvládat vše bez šéfů a taky to funguje.:-) Myslím, že i za těchto složitých podmínek si brněnský soubor zachoval vždy vysokou kvalitu a líbí se mi i to, že si lidí kolem sebe vážím a mám je ráda.

Teď máte v Brně celou řadou rolí a patříte k nejvytíženějším sólistům. Kterou z nich zpíváte nejraději a proč?

Varvaru z Káti Kabanové, protože mám ráda Janáčka a nejlépe se mi zpívá.

L.Janáček: Káťa Kabanova (Varvara – Z.Korda jako Kudrjáš – Brno Národní divadlo 2003)

Co vás na vaší mateřské scéně čeká v nové sezoně? Při pohledu na soupis premiér bych si troufnul tipnout, že Suzuki, princ Orlovskij a Rossiniho Popelka. Nebo se mýlím?

Nemýlíte, jen v Popelce budu zpívat roli zlé sestry. Udělala jsem konkurz do Olomouce na roli Carmen a pro hlas není dobré míchat tak rozdílné styly. Takže v koloraturách asi skončím u Rosiny. :-) Chtěla jsem zkusit, zda je mi Carmen souzena a vyšlo to, tak doufám, že mě potom nový šéf pustí s touto rolí i na jeviště v Brně. :-)

Opakovaně jste v Brně získala cenu diváků, nazvanou Diva. Jihomoravská metropole přitom v zásadě není velkoměstsky anonymní. Patříte spíš k těm, kterým pozornost fanoušků a diváků vůbec dělá radost anebo jste naopak plachý typ, který v „civilu“ zůstává raději inkognito?

Já myslím, že každému umělci dělá radost pozornost fanoušků a já k nim rozhodně patřím. Na druhou stranu se mi zase líbí, že se o operu nezajímají paparazzi, takže si sundám paruku a žiji normální život.

Možná to není příliš taktní, ale určitě to zajímá nejen mě: Ještě před pár lety jste byla docela často k vidění i v pražském Národním – jako Lišák, Cherubín, Káča, Glassova Kráska, a to zdaleka nejsou všechny role. Kam jste se najednou ztratila? Jaké jsou přesné důvody? Neříkejte, že byste v Praze nevystupovala ráda…

V Národním divadle v Praze jsem vystupovala velice ráda a Káča a Cherubín patří k mým nejoblíbenějším rolím. Všechny opery už měly derniéru a zbylé dvě, výše jmenované, přebraly v rámci úsporných opatření šikovné kolegyně, které jsou v Národním divadle v angažmá. Takže jsem jen v pozici záskoku, když nemůžou. Zvali mě na předzpívání do čtyř rolí v opeře Hry o Marii, ale v Brně zrovna v té době zkoušíme Madame Butterfly bez alternace, takže to není reálné. Ale já jsem optimista a věřím, že si v Národním divadle ještě někdy zazpívám. :-)

A.Dvořák: Čert a Káča (Káča – L.Vele jako Marbuel – Praha Národní divadlo – 2007)

Docela často býváte k slyšení i na koncertních pódiích. Jaký repertoár tam nejraději zpíváte?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář