Že se hudebníci doma pilně připravovali a že se velmi těšili na společnou souhru, protože zvuk orchestru je něco, co opájí, a na kontakt s publikem, který motivuje, to ředitelce Marii Kučerové publikum věřilo. Ale když vystoupil s krátkým, českým proslovem i šéfdirigent Dennis Russell Davies, tomu nešlo odolat. Už proto, že to bylo jeho první vystoupení k publiku a ještě v češtině, sice podivně znějící, ale velmi roztomilé.
V sále se utvořila důvěrná atmosféra. A jestli se opravdu nějaké viry v sále vznášely, pak nejspíš v hrůze utekly neznámo kam. Orchestr v plném obsazení totiž zaplnil celý sál a publikum v rouškách se usadilo ve čtyřech řadách na pódiu a na balkoně. Výhodou byl skvělý poslech, kompaktní zvuk a přehled o každém tónu jednotlivých nástrojů ve skupinách. Dynamika mnohonásobně odstupňovaná a v mohutném forte nemohl žádný virus přežít. Tvrdí se, že nejhorší podmínky pro nákazu mají dechové nástroje a zejména žestě. Nevěřím, jejich forte a fortissimo musely všechny viry okamžitě zmasakrovat.
Koncert z díla Antonína Dvořáka nemůže nikoho zarmoutit ani znechutit, naopak jen duši pohladit. Jenže v podání šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, který nejen, že vybral neobvyklá díla, ale ještě je také zinstrumentoval a dal jim novou výpověď a novou podobu, takže najednou nešlo o romantická dílka mladého roztouženého autora. Maličkosti (Bagatelles), op. 47, které Dvořák psal jako hříčku pro přítele, pro dvoje housle, violoncello a harmonium, neboť objednavatel chtěl něco hravého pro domácí koncerty a neměl klavír (!), Dennis Russel Davies převedl do orchestrální podoby a zinstrumentoval je tak, že se znásobila jejich hudební hodnota a rozvinuly se barevné polohy a plnost zvuku. Pět vět se odvíjelo v plných klenutých frázích, za líbeznosti a měkkosti tónů, které střídaly dynamické vrcholy.
Po krátkém přerušení následovala Symfonie č. 1 c moll, op. 3 „Zlonické zvony“. Orchestr se ještě více rozšířil a tím víc vynikla jeho kompaktnost a mohutnost v tónu. Jednotlivé věty byly nad očekávání dlouhé, nicméně nenudily, dirigent akcentoval dramatičnost vyklenutých frází a tanečnost vět a vedl hudební proud s náležitým espritem. Hudebníci sami dávali do svého přednesu niterný výraz a bylo vidět, že si muzicírování užívají. A to nejen sólové nástroje, jako primárius houslistka Marie Petříková, hobojistka Barbora Trnčíková, flétnista Petr Pomkla, klarinetista Emil Drápela, na fagot jeho bratr Dušan Drápela a hornista Karel Hofmann, ale i celé plénum orchestru. „Zlonické zvony“ již v podání šéfdirigenta Daviese publikum slyšelo na zahajovacím koncertě sezony při inauguraci šéfa, 18. září 2018 na Stadionu. Ovšem toto provedení bylo mnohem niternější a uvolněnější, tedy i dramatičtější, a to jak ze strany hudebníků, tak dirigenta. Tryskající energie a muzikalita spolu s emočním nasazením a vnitřní muzikalitou se podepsala na originalitě koncertu.
Za myšlenkou uspořádat tento neobvyklý koncert v neobvyklých podmínkách stojí praktická stránka. Orchestr v tomto uspořádání běžně zkouší a nahrává. Tak i nyní mají za sebou několik nahrávacích dní, když nápad posadit diváky na pódium přišel. Letmým odhadem bylo v sále něco přes 150 posluchačů, takže spolu s hudebníky se vešli do požadované a schválené kapacity. Nápad se ale ujal a další koncert je 18. června za stejných podmínek. Uvěříme-li, že hudba působí jako dezinfekční činidlo, nemusíme se bát do Besedního domu přijít na jakoukoli akci, je jistě zcela čisto a vydezinfikováno.
