Mimořádný start koncertu
Jak se posluchač mohl dozvědět z poutavě psaného programového textu Patrika Červáka, Sinfonietta La Jolla (španělsky vyslovovaná „la choja“) vznikla v roce 1950 na základě objednávky hudební společnosti ze stejnojmenné městské čtvrti v San Diegu. Bohuslav Martinů si byl plně vědom konzervativismu tamního publika, přesto výzvu přijal a složil neoklasicistní dílo výjimečných kvalit, plné radostně jásavé atmosféry. Nebránil se v něm jistým „iberismům“ a použil pro něj ne zcela obvyklé ostinátní modely, které dílo odlišují od „typického“ Martinů. Jinak se však držel osvědčených třídílných písňových forem a vytvořil dílo hravosti až haydnovské.
Čtvrteční provedení Sinfonietty La Jolla mě od počátečních taktů plně vtáhlo do sebe a s každým dalším taktem potvrzovalo svoji mimořádnost. Šéfdirigent Filharmonie Brno Dennis Russell Davies, který vedl svůj orchestr s temperamentem, velkou pozorností a mimořádným nasazením, doslova objevoval jeho barevnou a dynamickou bohatost. Byl jsem překvapen, jak poměrně hutná faktura díla korespondovala s akustikou sálu. Mohli jsme proto slyšet bohaté barevné valéry, které stejně dobře působily jak v silné, tak v nejslabší dynamice. Dalším faktorem, jenž jistě přispěl k výjimečnosti provedení, byl výborně interpretovaný orchestrální klavír. Jeho part v Sinfoniettě La Jolla je velmi náročný, přitom nikoli vůdčí, a je také vzdálený koncertantnosti. Hrála ho tentokrát Maki Namekawa, dirigentova choť, významná koncertní pianistka. I její zásluhou vyzněla skladba Martinů suverénně. Davies sršel energií, orchestr hrál s chutí a viditelně si Martinů užíval. Hned první skladba programu tak přinesla mimořádné dojmy.
Suverénní výkon varhaníka Christiana Schmitta
V podobně vysokém interpretačním niveau se nesl i následující Koncert pro varhany, tympány a smyčce Francise Poulenca. Z počátečního varhanního pléna zahuštěných akordů ve fortissimu doslova mrazilo. Děs a hrůza jako někde uprostřed válečného pole plného mrtvých, nebo aspoň v brněnské kostnici v podzemí u sv. Jakuba, když zhasne světlo. Pak vše pomine a posluchač se naráz ocitá na veselé nedělní promenádě někde v Paříži. To je celý Poulenc, „mnich a rošťák v jedné osobě“, prudce měnící nálady, jak ho charakterizoval muzikolog Claude Rostand. V době, kdy komponoval varhanní koncert, zdrtila skladatele jednak poprava přítele a básníka Federica Garcíi Lorcy španělskými fašisty, jednak tragická smrt partnera, dirigenta Pierre-Octava Ferrouda při autonehodě. Reakcí byl skladatelův příklon ke katolictví a vznik významných duchovních skladeb. Ale u Poulenca nikdy nemůžete vědět, jak se zbožnost projeví a zda se něco nezvrhne v legraci. Jako když zbožní mniši v kutnách a sandálech po modlitbách svádí na plácku za klášterní zdí urputný fotbalový souboj. Vše zpovzdálí pozoruje velký Johann Sebastian Bach, jenž se připomíná sotva postřehnutelnými motivickými citacemi.
Christian Schmitt podal v Poulencovi suverénní výkon, kterým potvrdil pozici špičky svého oboru. Z varhan v Besedním domě, o nichž se někteří vyjadřují mírně řečeno skepticky, vydoloval bohaté a těžko popsatelné maximum. Byl jsem nadšen a jen doufám, že zmínění kritikové byli také přítomni. Schmitt rovněž prokázal vysoce rozvinutý smysl pro kooperaci s orchestrem a celkovou sevřenost díla, jež přece jen může – za jiných interpretačních okolností – trpět určitou nesourodostí.
Za mimořádný výkon je třeba pochválit sólového tympánistu Lukáše Krejčího, který umocňoval dramatičnost vypjatých vrcholů Poulencova koncertu, i krásně plasticky, místy až varhanně znějící smyčce. Christian Schmitt se s brněnským publikem rozloučil minutovým pastorálním přídavkem, skladbou Souvenir pour Orgue op. 65bis francouzského varhaníka a skladatele Marcela Duprého. Ostatně právě hra tohoto organisty chrámu sv. Sulpicia v Paříži prý inspirovala Poulenca při kompozici varhanního koncertu.
Davies dirigoval s neutuchajícím temperamentem
Druhá polovina večera vrátila všechny přítomné posluchače do druhé poloviny 18. století. Joseph Haydn napsal svou Symfonii č. 86 D dur jako pátou ze šesti Pařížských symfonií v roce 1785 na objednávku hraběte d’Ogny pro jeho velký orchestr Le Concert de la Loge Olympique, disponující až čtyřiceti houslisty a deseti kontrabasisty. Haydn, dosud zvyklý na skromnou Esterházyho kapelu, měl náhle k dispozici impozantní těleso. Motivovalo ho to k velkému tvůrčímu vzepětí, jehož vrcholem byla právě Symfonie č. 86 D dur.
Daviesovo provedení Haydna bych charakterizoval jako klasicky elegantní a žertovně bravurní. Dirigoval s neutuchajícím temperamentem. Jeho drive byl tak nakažlivý, že se přenesl na všechny účinkující. Bylo cítit, že Haydnovo dílo má zažité do detailu. Nezapomínal na odlehčenost a muzikantskou bezprostřednost, což se projevovalo v silných dynamických kontrastech, nečekaných zvratech, drobných akcentech a zejména ve vylehčování konců frází (skvělým příkladem bylo druhé sonátové téma úvodní věty symfonie). Druhá věta, ač nese název Capriccio, přinesla překvapivě hlubokou, harmonicky a emočně bohatou hudbu. Menuet na místě třetí věty byl jakousi letmou vzpomínku na Vídeň, zatímco finále jiskřilo humorem i téměř francouzským espritem. Kromě perlivé flétny, sonorního hoboje a rozšafného fagotu na sebe v Haydnovi sympaticky upozornila houslistka Misaki Tanaka, která celý program absolvovala v roli koncertní mistryně filharmonie.
Byl to nepochybně vynikající koncert, který přinesl tři mimořádné hudební zážitky. Osobně jsem si nejsilnější dojem odnesl ze Sinfonietty La Jolly. Toto nadmíru šťastné dílo poněkud narušilo moji představu o Martinů, drceném po roce 1948 permanentním smutkem, že se nemůže vrátit domů na Vysočinu. Sinfonietta La Jolla mě přesvědčila, že v daleké emigraci skladatel jistě prožíval i radostné dny.
Filharmonie Brno: U varhan Christian Schmitt
12. března 2026, 19:00 hodin
Besední dům, Brno
Program
Bohuslav Martinů: Sinfonietta La Jolla H 328
Francis Poulenc: Koncert g moll pro varhany, tympány a smyčce FP 93
Joseph Haydn: Symfonie č. 86 D dur Hob.I:86
Účinkující
Christian Schmitt – varhany
Maki Namekawa – klavír
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent
