„Brno je dnes středem světa!“

Těmito slovy zahájil v pondělí 20. července večer skladatel Duncan Hendy multimediální produkci Well Tempered Genotype k oslavě sto padesátého výročí zveřejnění genetických výzkumů Gregora Johanna Mendela.Jakkoliv se jeho slova mohla zdát nadnesená, ostatní řečníci se také předháněli v superlativech a neváhali postavit Mendela na úroveň Alberta Einsteina nebo Charlese Darwina. Nemuseli bychom je brát vážně, kdyby mezi nimi nebyl nositel Nobelovy ceny za fyziologii z roku 2001 Sir Paul Nurse či emeritní prezidentka americké Genetické společnosti Vicki Chandler. V podstatě přijeli brněnskému publiku vysvětlit, kdo že je vlastně onen Mendel, který ve zdech místního augustiniánského kláštera na Starém Brně působil a jehož velké jméno nese zpackané přiléhající náměstí. Slavnostní večer nazvaný Mendelův odkaz v režii Masarykovy univerzity, která je provozovatelem Mendelova muzea, byl postaven především na hudbě. Kmeti z legendární kapely Progres 2, která vznikla v roce 1968 a hned od počátku sklízela úspěchy (například svou deskou Barnodaj), rozhodně nepůsobili vyčerpaně, naopak jejich hudba v kontextu současného chudokrevného popu zněla jako něco opravdového, co se pohybuje mezi rockem, art rockem a blues.Tento pocit ještě zesílil při nástupu dalšího hosta večera, kapely Stromboli. Protože jsem na jejích deskách v osmdesátých a devadesátých letech částečně vyrůstal, s povděkem jsem musel přivítat návrat vynikající Báry Basikové z oblasti zbytečného komerčního popu zpět do oblasti skutečné hudby. Skupina ve složení Michal Pavlíček, Jiří Veselý, Klaudius Kryšpín a Vendula Kašpárková hrála zkrátka výborně. Ještě rozehraná z Colours of Ostrava představila jak svou novější tvorbu, tak třeba staré hity na Morgensternovy texty. Obecněji mám z jejich vystoupení pocit, že hudebníci se konečně po roce 1989 nasytili možností, které přinesla změna politických a společenských poměrů a v poslední době se pozvolna začínají vracet k životaschopným předlistopadovým projektům. Obzvlášť v rocku, respektive art rocku je toho nutně zapotřebí, protože česká scéna je v oblasti populární hudby v posledních letech značně vyprahlá.

Vrcholem večera (přinejmenším v časové posloupnosti) byla multimediální show, jejímiž autory byli anglický skladatel žijící v Brně Duncan Hendy a animátor v oblasti biomedicíny ověnčený světovými cenami BAFTA a Emmy, Drew Berry.Hudební a vokální složku provedla živě Filharmonie Brno pod vedením Pavla Šnajdra. Asi dvacetiminutová kompozice se – jak je u Duncana Hendyho zvykem – pohybovala mezi minimalismem a romantickým hollywoodským stylem s funkčním mísením vokálů a nástrojů. V něm autor navázal na své předchozí audiovizuální projekty, jako například Silent Sirens (2014), Obtuse angles (2015), nebo Tardis (2014, 2015). Velmi dobře fungovala například col legna smyčců doprovázející projekci hemžení včel.Drew Berry připravil k hudbě videomappingové projekce na zdi augustiniánského kláštera. Jejich obsahem byly vědecké experimenty Gregora Johanna Mendela, které v roce 1865 zveřejnil v přednáškách a o rok později písemně v publikaci Versuche über Pflanzen-Hybriden. Berry pro názornou animaci genetických principů využil jak rostlinné, tak zvířecí motivy, dále Mendelovy rukopisné záznamy, grafy a tabulky. Výsledek byl uměřený a zároveň přitažlivý a srozumitelný pro běžné publikum.V celkové dramaturgii večera se jevilo jako logické spojit oživené „staré“ rockové kapely s oživením odkazu Gregora Johanna Mendela. Atmosféra večera byla ležérně slavnostní a předpokládám, že vyhovovala jak akademikům, tak Brňanům, kteří si přišli vypít pár piv a přitom poslechnout solidní hudbu a pár slov o genetice.

www.mendelthelegacy.com

Autor je muzikolog a vysokoškolský pedagog
Foto Tereza Kadrnožková, David Konečný

Mohlo by vás zajímat