Bruchův houslový koncert je pro mě srdcovou záležitostí, říká houslista Jan Novák

Na březnovém koncertě s Českou sinfoniettou zahrajete Bruchův první houslový koncert. Jaký máte k tomuto skladateli či přímo k této skladbě vztah?
Bruchův houslový koncert je pro mě srdcovou záležitostí. Poprvé jsem jej začal studovat před třemi lety a od té doby se k němu rád vracím. Nyní se těším na jeho provedení společně s Radkem Baborákem a Českou sinfoniettou. Velkou inspirací a zároveň důvodem, proč jsem si přál tento koncert hrát, byla nahrávka Pinchase Zukermana s Izraelskou filharmonií pod taktovkou Zubina Mehty. Tato interpretace je pro mě nepřekonatelná a snažím se k ní alespoň přiblížit.

Zaměřujete se výhradně na klasickou hudbu, nebo hrajete i jiné styly?
Hraji převážně klasickou hudbu, ale občas narazím na povedenou úpravu nějaké populární skladby, což je vždy příjemné zpestření – jak pro mě jako interpreta, tak i pro posluchače.

Jaká hudba je vám nejbližší a hraje se vám nejpřirozeněji? A jaká hudba je pro vás naopak těžší na uchopení?
Nejraději a zároveň nejlépe se mi hraje i poslouchá hudba klasicismu a romantismu. Mezi mé nejoblíbenější skladatele patří Brahms, Dvořák, Smetana, Beethoven, Mozart a mnoho dalších. Naopak hudba 20. století je pro mě často výzvou, ale ani té se nevyhýbám – právě naopak, snažím se jí věnovat o to více.

Na jaké housle hrajete? Vyhovují vám, nebo vás i v něčem limitují?
Od svých dvanácti let hraji na housle mistra houslaře Františka Kříže z roku 1934. Maximálně mi vyhovují a v ničem mě nelimitují. Naopak mám pocit, že jsou pro mě jako stvořené. Jejich zvuk je bohatý a barevný na všech strunách, zároveň jsou dostatečně průrazné i ve velkých sálech, kde se jejich zvuk nese snadno přes orchestr. Myslím, že právě houslový koncert Maxe Brucha je pro tyto housle naprosto ideální.

V minulosti jste se zmínil, že netrpíte přílišnou trémou na pódiu. Jste obecně povahou klidný a sebevědomý? Proč myslíte, že trémou netrpíte?
S každým vystoupením se na pódiu cítím lépe a vždy se těším na další koncert. To nadšení mi výrazně pomáhá při cvičení i celkové přípravě – ať už na koncert, seminář, hodinu houslí nebo korepetici. Pocit na pódiu samozřejmě ovlivňuje obtížnost skladby, ale také to, zda hraji sám, s jiným houslistou, klavíristou nebo orchestrem. Neméně důležité je i to, kolikrát jsem danou skladbu hrál veřejně. Zkušenost před publikem je totiž nenahraditelná.

Máte nějaká kompenzační cvičení, aby vás nebolelo tělo ze hry na housle, nebo se vám daří hrát na housle tak volně, že vás tělo ani nebolí?
Tělo mě při hraní zpravidla nebolí, ale samozřejmě vždy je co uvolňovat a poslední rok docházím pravidelně na fyzioterapie. Hra na housle je jednostranný pohyb a jakékoli kompenzační cviky a sporty jsou tělu samozřejmě prospěšné.

Zdají se vám někdy sny o hudbě, o hraní?
Naštěstí mi housle (zatím) hrají v hlavě jen přes den. (úsměv)

A jaké máte skutečné sny a plány do budoucna?
Rád bych hraní věnoval každý den maximum a to je myslím to nejdůležitější.

Děkuji vám za rozhovor!