Bryn Terfel jako skvělý Godunov

V úterý 22. listopadu jsme velšského barytonistu viděli v Obecním domě v podobném repertoáru, jaký zde předvedl i před čtyřmi lety: něco z italské opery, něco z Wagnera, něco z jeho nedávných premiér a nakonec spousta hudby pro odlehčení z muzikálů, populárních písní a podobně. Donizettiho árii Udite, udite, o rustici z Nápoje lásky zde po letech zopakoval dokonce i se stejným fórem – tahal ze saka třetinky piva, pak otvírák, nabízel pivo dirigentovi a nakonec s chutí lahvičku zázračného nápoje „vyžahnul“ přímo na pódiu. Možná to už někomu přijde otřepané, ale není v tom sám, Villazón se v podobných skečích s flaškou také dost vyřádil a posluchači to vždy vděčně ocení.

I tentokrát si Bryn Terfel přizval ke spolupráci dirigenta Garetha Jonese, svého rodáka z Velšské národní opery, ale kromě orchestru (PKF – Prague Philharmonia) měl za zády i Pražský filharmonický sbor, což umožnilo zařadit na program skladby, které běžně na pěveckých koncertech neslýcháme.

Na úvod Terfel zazpíval árii Dona Magnifica, rozmrzelého taťky z Rossiniho Popelky (Miei rampolli femminini). Pokračoval árií z Boitova Mefistofela (Son lo spirito che nega sempre tutto), kterou naplnil mrazivou nenávistí a sarkasmem a ve které silně hvízdal na prsty coby ďábel, který se tímto způsobem rouhá Bohu. (Hodně tím inspiroval publikum, které se pak při potlesku také překonávalo ve hvízdání.)

Terfel považuje Boitova Mefistofela za jednoho z největších „záporáků“ ve světě opery a je to jeho oblíbená role. Následovaly dvě velké sborové scény – Gloire immortelle de nos aïeux z Gounodova Fausta a populární Va, pensiero z Verdiho Nabucca, zazpívané s pomalou důstojností a elegancí.

Poté přišel na řadu wagnerovský blok – Hans Sachs z Mistrů pěvců norimberských (Was duftet doch der Flieder), Wotan ze Zlata Rýna (Abendlich strahlt der Sonne Auge) zakončený Jízdou valkýr. Ve Wagnerovi se bohužel zbytnělému orchestru, který s původní komorní filharmonií má společnou jen zkratku v názvu, podařilo pěvce dost převálcovat. V podobném repertoáru je to vždy riziko, zvláště když je takto hypertrofované těleso na pódiu, místo aby sedělo utlumené dole v orchestřišti. Ale s trochou citlivosti ze strany dirigenta by se to dalo zvládnout lépe. PKF – Prague Philharmonia předvedla hezké čisté dechové harmonie v Pěvcích, krásný orchestrální epilog ve Zlatu Rýna a spíše nudnou a těžkopádnou Jízdu valkýr; celkově v Jonesově dirigentské koncepci chyběla dynamická tvárnost a výraznější jiskra.

Vrcholem první poloviny večera bylo Pucciniho Te Deum z Tosky, kde Terfel výtečně ztvárnil cynického Scarpiu, jeho projev byl vrcholně dramatický a mnohovrstevný. V jednom okamžiku se dokonale prolínají dvě roviny – pobožnost a zločin, kostelní zpěv a Scarpiovy vražedné plány. Je to stejný italský fenomén jako v Puzově/Coppolově Kmotrovi, kde se mísí svátost křtu s mafiánskými popravami. Kostel a hřích zkrátka v této logice tvoří nerozlučnou dvojici. Scarpia je Terfelova profilová role, jeho extra číslo, on ty špatné hochy prostě miluje…

Po žertovném podání Donizettiho „árie s pivem“ (viz výše) jsme orchestrální předehrou Svítání na řece Moskvě k opeře Chovanština vstoupili do hlubokých vod Musorgského hudby. Nejpůsobivější moment celého večera však přinesla rozlehlá scéna smrti Borise Godunova Zvon! Pohřební zvon s Pražským filharmonickým sborem. Terfel zpíval mocným bohatýrským hlasem, který posléze čím dál více propadal strachu, zdrcení a rezignaci, dozpíval vkleče na kolenou. Byl to výjimečný zážitek. Roli Godunova barytonista nastudoval letos pro Covent Garden, v březnu zde měl premiéru.

Poněkud necitlivě působil vzápětí skok do populárních melodií jako Carousel Waltz (Rodgers/Hammerstein), spirituál Deep River, píseň Homeward Bound (Marta Keen Thompson) nebo If I were a rich man z muzikálu Šumař na střeše (Bock/Harnick). Ale Terfel to tak míchá vždy, zpívá tenhle žánr uvolněně a s velkou chutí. V Šumaři byl doslova roztomilý a zakončil árii tanečkem. Pro mě ale nejsilnějším momentem stejně zůstal jeho Godunov.

Hodnocení autorky recenze: 75%

Bryn Terfel (basbaryton)
Dirigent: Gareth Jones
PKF – Prague Philharmonia
Pražský filharmonický sbor
22. listopadu 2016 Smetanova síň Obecní dům Praha

program:
Gioachino Rossini: Popelka, 1. dějství
– Miei rampolli femminini (Don Magnifico)

Arrigo Boito: Mefistofele, 1. dějství
– Son lo spirito che nega sempre tutto (Mefistofele)

Charles Gounod: Faust, 1. dějství
– Gloire immortelle de nos aïeux (sbor)

Giuseppe Verdi: Nabucco, 3. dějství
– Va, pensiero, sull’ali dorate (sbor)

Richard Wagner:
Mistři pěvci norimberští, 2. dějství
– Was duftet doch der Flieder (Hans Sachs)
Zlato Rýna, 4. scéna
– Abendlich strahlt der Sonne Auge (Wotan)
Valkýra, 3. dějství
– Jízda Valkýr

Giacomo Puccini: Tosca, 1. dějství
– Te Deum (Scarpia & sbor)

= přestávka =

Gaetano Donizetti: Nápoj lásky, 1. dějství
– Udite, udite, o rustici (Dulcamara & sbor)

Modest Petrovič Musorgskij:
Chovanština, předehra k opeře
– Svítání na řece Moskvě
Boris Godunov, 4. dějství
– Zvon! Pogrebalnyj zvon! (Boris Godunov & sbor)

Richard Rodgers & Oscar Hammerstein II: Carousel, 1. dějství
– Carousel Waltz

Deep River (Bryn Terfel & sbor)
arr. Chris Hazell

Marta Keen Thompson: Homeward Bound (Bryn Terfel & sbor)

Jerry Bock & Sheldon Harnick: Šumař na střeše, 1. dějství
– If I were a rich man (Tevye)

přídavky:
Suo Gân (arr. Chris Hazell)
Richard Rodgers & Oscar Hammerstein II: Some Enchanted Evening