Carmen v Sankt Margarethenu

  1. 1
  2. 2

Příjemná krajina rakouského Burgenlandu, zelenající se vinice, horkým větrem zčeřená voda Neziderského jezera a s bývalým velkým kamenolomem existujícím již od římské doby. To vše tvoří pestrý kolorit, dnes již renomovaného  operního festivalu v Sankt Margarethenu. Tato malá vesnička je patnáct kilometrů vzdálená od města Eisenstadtu, pyšnícího se krásným esterházyovským zámkem, někdejším působištěm slavného skladatele Josepha Haydna. Již šestnáctý rok ožívá její poklidný život v letním období července a srpna po řadu večerů operní hudbou.

Vše počalo obdivuhodným nápadem zřídit ve velkém kráteru částečně vytěženého kamenolomu, jehož pískovec byl použit například ke stavbě vídeňského Stephansdomu a dalších staveb na Ringstrasse, velký divadelní amfiteátr. Již v roce 1926 se zde hrály první pašijové hry. Současná scéna byla poprvé otevřena v roce 1996 Verdiho operou Nabucco. Posléze každoročně následovaly další operní tituly jako Aida, Carmen, Kouzelná flétna, Otello, Turandot, La traviata, Rigoletto, Don Giovanni. Některé byly uvedeny po letech znovu a letošní Carmen se objevila v nové inscenaci již potřetí. Areál slouží také k uvádění koncertů a recitálů světových hvězd různých hudebních žánrů. Nechyběla zde třeba  jména jako Montserrat Caballé, Elína Garanča, Neil Shicoff nebo také Leonard Cohen a další.Zdejší přírodní otevřená scéna je svou plochou 7.000 m² a 6.000 místy, prakticky tou největší v Evropě. A to, že představení zhlédne každoročně okolo 200.000 diváků, je číslo zajisté pozoruhodné. Obrovské, převážně do šířky rozvinuté jeviště umožňuje ta nejnáročnější scénická řešení, účast početného komparsu, v Aidě živých slonů nebo více než dvaceti koní v Nabuccovi je zcela normální. Jevištní prostor uzavírá vysoká skalní stěna, která společně s prostorem nad ní slouží k situování dalších scénických dekoračních staveb. Orchestr je nenápadně umístěn a zakryt na pravé straně scény, zcela mimo zorné pole diváků. Hlediště muselo být pochopitelně díky svým rozměrům ozvučeno uměle, dle mého soudu ale ne zcela dokonale.

Celý amfiteátr prošel v posledních dvou letech celkovou modernizací nejen technických a scénických zařízení, ale hlavně gastronomického a sociálního zázemí pro diváky. Velmi pohodlná a jak bývá zvykem i bezbariérová je přístupová cesta pro diváky, která vede od architektonicky vkusně řešeného, nově vybudovaného vstupního traktu s pokladnami po šikmých rampách dolů až do samotného nitra kamenolomu. Ještě než je divák pohlcen do srdce zmiňovaného magického místa, má možnost ponechat svůj automobil na rozsáhlém parkovišti, které nemá problém ani s dorazivšími autobusy. V areálu otevřené scény bylo pamatováno také na nejmladší diváky, kdy s menším hledištěm rádo poslouží k uvádění oper pro děti. Letos to je Hänsel und Gretel (Perníková chaloupka) od Engelberta  Humperdincka.Jak se zdá, po architektonicko-technických inovacích zavál i svěží vítr inscenační. Ve srovnání s Carmen před sedmi lety to současná inscenace potvrdila. Dvorní scénograf všech předešlých produkcí Manfred Wabazvolil tentokráte výpravu ne bombastickou, ale poněkud subtilnější, neroztaženou po celé šíři jeviště a hlavně bez přídavných scénických staveb, které byly obvykle roztroušené v prostoru pozadí a na vrcholu skalní stěny. Použitá roztahovací dekorace je koncepčně podobná scénickému znázornění budovy Garniérovy opery v Paříži, která po rozevření čelní stěny divadla do stran otvírá pohled do zdobeného pozlaceného hlediště. Tak to bylo předvedeno předloni ve zdejší inscenaci Verdiho La Traviaty (Alfréda zpíval náš Pavel Černoch). V současné Carmen je podobně řešena stavba arény v Seville. Působivě je pojata také světelná režie. Tradicí, která se rekonstrukcí ani novým zpracováním nezměnila, zůstává ohňostroj předváděný po skončení každého představení. Tato oblíbená atrakce se provozuje i v jiných přírodních amfiteátrech, jako třeba v Bregenzu.

Režisér Robert Herzl zasadil děj do Španělska z období vlády fašistického diktátora Franka, tedy třicátých let minulého století. Tento časový posun byl nejmarkantnější v příjezdech stráží nákladním automobilem nebo když Carmen, odváděná Donem José do vězení za pobuřování, uteče na motocyklu, řízeném jedním z podloudníků. Jinak ale režie nikterak nevybočovala z normálu. To lze tvrdit i o kostýmech výtvarnice Suzanne Özpinar. Zajímavá byla ovšem choreografie Michaela Kropfa, která velmi živě rozpohybovala sbory a jejímž největším vkladem bylo angažmá skupiny vynikajících španělských tanečníků flamenca. Ti se fantasticky zhostili hlavně závěru scény druhého dějství v krčmě Lillase Pastii a tak velkou měrou přispěli ke zvýšení působivosti španělského koloritu.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Bizet: Carmen (St.Margarethen 2012)

[Total: 4    Average: 2.3/5]

Související články


Reakcí (2) “Carmen v Sankt Margarethenu

Napsat komentář