Filharmonie Gustava Mahlera v Jihlavě patří k nejmladším hudebním institucím a tělesům u nás. V letošní jubilejní desáté koncertní sezóně představuje široké veřejnosti nejen klasické orchestrální abonmá, ale i řadu komorních koncertů. Za dekádu své existence se zde představila celá řada zajímavých uměleckých osobností.
V neděli 7. dubna proběhl v historických prostorách Domu filharmonie v Jihlavě druhý koncert komorního cyklu Filharmonie Gustava Mahlera. Jeho jediným interpretem byl výrazný představitel mladé cembalové generace, Martin Hroch. Ten po studiích na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži absolvoval cembalovou třídu B. M. Willi na JAMU v Brně a své umění rozšířil o mistrovské kurzy u předních větových osobností tohoto královského nástroje.
První polovina cembalového recitálu, nesoucího podtitul Hudba na dvorech královských, vnesla do vyprodaného sálu svěží italský temperament. Stylově velmi odlišné skladby postupně odhalovaly nejen množství rozmanitých výrazových a zvukových možností cembala, ale především roviny interpretovi mnohostranné umělecké osobnosti. Díla anonymního skladatele Variation on the Romanesca a Partite diversi di Folia B. Pasquiniho se nesla v duchu nápaditých variačních forem a virtuozity. Händelova Suita G dur HWV 441 pak odrážela italskou inspiraci v tanečních prvcích. Zde dokázal Martin Hroch vystihnout a přesvědčivě odlišit charakter jednotlivých tanců. V Italském koncertu J. S. Bacha BWV 971 bylo jasně patrné porozumění struktury skladby a tempová soudržnost celků. Je jen velká škoda, že zde interpret neměl k dispozici dvoumanuálový nástroj, kterému je skladba apriori určena. Kladně hodnotím nástrojovou techniku, která sloužila plně přesvědčivosti výrazu a zastínila tak i malou dekoncentraci na konci první věty. V druhé polovině koncertu převládala hudba francouzská a česká. Vingt-cinquieme Ordre (Suitu č. 25) F. Couperina a La Poule (Slepici) jeho současníka J.Ph. Rameaua přednesl Hroch se smyslem pro vtip, lehkost, šarm a eleganci. Večer pak uzavřel neskromně virtuózní a strhující Sonátou D dur českého klasika L. Koželuha. Je až s podivem, jak pestré jsou výrazové prostředky barokního klávesového nástroje, historické kopie vlámského cembala Ioannesa Ruckerse z první poloviny sedmnáctého století, kterým interpret disponuje. Kultivovaný slovní projev, kterým pak cembalista svůj koncert provázel, nenechal nikoho na pochybách, že se jedná o umělce s duší aristokrata a jistě o něm ještě mnohé uslyšíme.
I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
