Cembalistka Edita Keglerová: Žiji hudbou v každém směru

Edito, kdy jste se rozhodla, že dáte ve své kariéře přednost cembalu a proč?
S cembalem jsem se začala blíž seznamovat už na Konzervatoři v Plzni. Studovala jsem tam klavír jako hlavní obor. Někdy ve čtvrtém ročníku jsme hráli se spolužáky drobné komořinky, hlavně barokní hudbu a tam stylově patřilo cembalo. Hlavní pro nás byla radost ze společného muzicírování. Čím víc jsme hráli, tím víc mne začalo cembalo zajímat do hloubky. Jak se na něj správně hraje, repertoár… a tak jsem si přibrala cembalo jako druhý obor. Když přišlo na rozhodování, kam dál, byla to pro mne jasná věc, cembalo a barokní hudba zvítězily. Měla jsem štěstí i na profesory. Jak v přípravě na cembalo u Jitky Navrátilové, tak i v podpoře mé profesorky klavíru Věry Müllerové, která můj zájem pro starou hudbu podporovala a akceptovala i v interpretaci na klavír.

Čím vás obohatilo studium v zahraničí v mistrovské třídě J. Ogga? Lišil se nějak významně přístup, nebo podmínky studia?
Studium v Nizozemí, to byl můj splněný sen. V Praze na AMU se cembalo vyučovalo jako hlavní obor, ale první kopie historického cembala škola pořídila až v roce 1992. Do té doby se u nás hrálo na moderní cembala značky Ammer a hra i interpretace na oba nástroje je dost odlišná. Moderní nástroje nebyly tak zvukově nosné, barevné a dynamické rejstříky se ovládaly hlavně pedály. Nedala se na ně jinak dělat dynamika, pouze změnou rejstříku. Když se pořídila kopie z dílny Sassmann, začali jsme se učit hrát novým způsobem. V té době i naše profesorka Giedrė Lukšaitė-Mrázková odjela na studijní stáž do Holandska, kde trávila hodiny ve výuce slavných cembalistů jako byl Gustav Leonhardt a jiní, aby pak mohla všechny nabyté zkušenosti předávat nám. V každém ročníku na AMU v cembalové třídě byl jeden student. Byli jsme takový malý barokní ostrůvek, obklopený mořem moderních nástrojů. Veškeré věci se v té době u nás teprve budovaly, i knihovna patřičného notového materiálu, nahrávek, dostupné literatury a pramenů o staré hudbě.

Holandsko bylo čtyřicet let před námi ohledně zájmu o starou hudbu. S poučenou interpretací se začali zabývat v padesátých letech minulého století. Na Královské konzervatoři v Haagu čítalo oddělení staré hudby okolo dvě stě studentů. Vyučovala se tam hra na všechny barokní nástroje – dechové, smyčcové, klávesové. Cembalistů nás bylo asi přes třicet na celém oddělení. Hráli jsme spoustu komorních, orchestrálních projektů a koncertů. Ostatní teoretické předměty byly zaměřeny taky na období staré hudby. Studium šlo velmi do hloubky. Vyučujícími byli slavní sólisté v tomto oboru, členové věhlasných souborů, které jsem do té doby znala jen z nahrávek CD. V knihovně měli k dispozici spoustu literatury a not. Toto studium bylo pro mne opravdu zaostření na úzce specializovanou stránku věci.

Jaký význam pro vás měly workshopy? Pamatujete si nějaké podněty, které vás opravdu posunuly?
Každý workshop měl pro mne význam. Už na AMU s námi pracovali zajímavé osobnosti a cembalisté z různých zemí Evropy. Ukazovali nám detailně svůj způsob myšlení a přístup k interpretaci skladeb. Velmi nás posouvali dál v hudebním chápání a mistrovském ovládání nástroje, pomáhali nám i v přípravách na velké mezinárodní soutěže, ve kterých jsme se časem začali i umísťovat, a to byl obrovský posun.

Pro srovnání: ve Francii bylo možné studovat cembalo asi od deseti let, možná i dřív, my jsme se učili hrát na cembalo v prvním ročníku na AMU ve dvaceti letech. Naši spolužáci hráli velké koncerty a měli už mistrovsky zvládnuté své nástroje a my se teprve učili hlavní druhy úhozů. Ale tenhle obrovský deficit se nám časem podařilo překlenout i díky workshopům.

Na AMU se studuje „Interpretace a teorie interpretace.“ Co to znamená? Na jaké téma byla vaše disertace?
Moje disertace byla na téma ”Koncertantní tvorba J. A. Bendy”. Interpretace a teorie interpretace je obor, ve kterém jsem psala svoji práci. Na AMU jsou dva doktorandské obory. Jeden z nich je zmíněná “Interpretace a teorie interpretace”, kde je hlavní náplní studia hra na nástroj, nahrávka CD a pak samozřejmě teoretická práce k danému tématu. Důležité je, že doktorand je interpret. Druhý obor je pouze teoretický. Zde je hlavní teoretická práce.

Jaký dopad mělo ocenění nakladatelství Baerenreiter, cena v Mezinárodní soutěži v Bruggách?
Nejdůležitější ocenění bylo to, že jsme s kolegyní Ivou Štrynclovou, dlouholetou členkou souboru Musica Florea, získaly první cenu v této soutěži. To byl obrovský úspěch! V oboru cembalo a staré hudby je to jedna z největších mezinárodních soutěží vůbec. To nám samozřejmě otevřelo dveře do koncertního světa a přineslo spoustu dalších vystoupení, pozvání na mezinárodní festivaly atd. Cena nakladatelství Baerenreiter spočívala v notovém materiálu, který jsme dostaly.

Máte poměrně široký repertoár, od typické hudby pro cembalo, přes pro nástroj hraniční období začínajícího klasicismu k soudobé hudbě. Jak je to s typem nástroje pro určitý styl hudby? Dovedu si představit, že pro nahrávky si lze objednat nástroj a trvat na tom. Jak je to ale s koncertní praxí? Nástroj je citlivý na akustické i fyzické podmínky.
Mít pro každý styl hudby, určité období, odpovídající nástroj, to je asi sen nás všech, cembalistů. V praxi, ale ne snadno proveditelný. Máme to štěstí, že v Čechách fungují tři firmy, které se zabývají stavbou cembal. Všechny staví opravdu kvalitní a znělé nástroje. Nástroj si ale musíte objednat a čekat, až bude vyrobený a to může trvat i několik let.

Co se týče ceny, není to zanedbatelná částka. Pak tedy volíte nástroj, který opravdu využijete. Většina z nás cembalistů vlastní velký dvoumanuálový koncertní nástroj a pak nějaký menší na drobnější komorní projekty. Tyto nástroje si pak vozíme i na koncerty, protože zatím ani v Praze žádná z velkých koncertních síní nevlastní cembalo, které by mohla nabídnout na koncert. Pokud se bavíme o kopiích historických nástrojů.

Převážením se nástroje samozřejmě rozladí, jsou velmi citlivé na změny teploty a vlhkosti. Musí se tedy ideálně deponovat do sálu s předstihem někdy ne hodin, ale i dnů, kdy si nástroj takzvaně zvykne na prostředí v sále a pak i lépe drží ladění. Pak se na to podívejte z pohledu, že během jednoho večera použijete třeba tři nástroje. Veškerá práce a úsilí se ihned násobí třemi, pokud vůbec u nás v Čechách seženete adekvátní nástroje. Ale řekla bych, že ve všech zemích Evropy je ta situace podobná a cembalisté se snaží sestavit program tak, aby mohli použít pouze jeden nástroj, nebo nástroj, který bude maximálně vyhovovat vybranému repertoáru. Tedy v běžné koncertní praxi se musíme vždycky nějak přizpůsobit a najít nějaký kompromis, abychom my interpreti byli spokojeni a posluchač zase nebyl o nic ošizen.

Spolupracujete s řadou uměleckých souborů, máte i vlastní soubor, učíte, jste lektorkou kurzů. Je to typická portfoliová kariéra. Co to pro vás znamená prakticky? Myslím v dobrém, i tom horším?
Co to znamená? Že žijete hudbou v každém směru. Musím se přiznat, že mě ta rozmanitost naplňuje. V dnešní době není jednoduché být hudebníkem na volné noze. Většina z nás hledá nějaké pevné zaměstnání. Pokud to není práce v orchestru, dost často je to právě výuka ve školách. To, že můžu vychovávat novou generaci mladých cembalistů, předat jim všechny své zkušenosti, znalosti, to je pro mě obrovsky obohacující. Sama si při výuce osvěžuji a uvědomuji spoustu detailů, na které pak dávám pozor při studiu nového repertoáru. Na druhou stranu hraní koncertů ať sólových, či komorních, to všechno je zkušenost, kterou musí pedagog mít, aby ji mohl předávat dál svým studentům. Myslím si, že každý pedagog by měl mít hráčské zkušenosti, aby byl opravdu dobrým kantorem.

Žít hudbou také znamená, že v normálním životě se pak přizpůsobujete pracovnímu kalendáři, pracujete o víkendech a svátcích. Pro mě je hudba láska na celý život a naplnění, ať v jakékoliv podobě. Nedovedu si představit sebe sama v nějakém jiném zaměstnání.

Jak důležitá je pro vás agentura, co pro vás dělá?
Agentura, to je blízký partner, který mě zaštituje. Je to jako v každém vztahu, aby vše dobře klapalo, musí být vidět práce z obou stran. Pro mě je asi velmi důležité, že agentura se stará o moji reklamu a samozřejmě shání i koncerty. Čím těsnější je spolupráce mezi námi, tím lepší jsou samozřejmě i výsledky.

Jak se vám dařilo poslední dva roky hygienických omezení? Vzniklo z toho i něco pozitivního, co můžete v další praxi zužitkovat?
Poslední dva roky jsme byli všichni najednou a nečekaně paralizováni. Nuceni se zastavit. Z hudebního hlediska pro mne tam asi nebyl žádný pozitivní přínos. Všichni jsme se snažili nějak fungovat dál, vyučovat prostřednictvím počítačů, streamovat koncerty. Vyučovat online hru na nástroj, to je asi největší noční můra, nehledě na výpadky sítí a jiné technické problémy, které výuku provázely. Hrát koncerty pro prázdné sály? Nemáte žádnou odezvu publika, nemůžete se napojit na jeho energii, tu svou nemáte komu předat, odehrajete a kolem vás je ticho a prázdno. Je to divné, moc divné… A z vlastní zkušenosti při streamování koncertů byl leckdy důležitější obraz, ale zvuk nebyl kvalitní a to vás pak bolí o to víc, když si takový záznam poslechnete. Tedy mě vůbec nenapadá nic pozitivního, co bych mohla v budoucnu zužitkovat, bohužel. Myslím, že všichni jsme moc rádi, že už můžeme normálně fungovat, ať už mluvím za interprety, posluchače nebo jako pedagog.

Čemu se věnujete nyní? Myslím nejen pro bezprostřední budoucnost, ale třeba i výhledově?
Během nucené odmlky, to možná bylo jediné pozitivum, jsem měla dostatek času, přemýšlet o nových projektech. Z těch krátkodobých, tento rok slavíme 300 let výročí od narození J. A. Bendy, a jeho narozeniny oslavíme s Pardubickou komorní filharmonií v Šumperku v rámci festivalu Klášterní hudební slavnosti, kde provedu jeho cembalový koncert F dur, který doposud ani nevyšel tiskem a nepatří tak mezi běžný cembalový repertoár.

S tanečním souborem Hartig uvedeme v létě v Litomyšli nový projekt na hudbu Královských koncertů Francoise Couperina nazvaný “Portrét lásky”.

Se souborem Musica Florea a kolegy cembalisty připravujeme provedení cembalových trojkoncertů a čtyřkoncertů od J. S. Bacha, na které se velmi těším. Tento program zazní na zahajovacím koncertě 4. října 2022 v koncertní řadě FOK, Stará hudba.

Těch nápadů je spousta. Ve výhledu chystám natáčení nového CD, ale jakého, to ještě nebudu prozrazovat.

Jeden projekt bych chtěla ale speciálně vyzdvihnout. Ten se nám v loňském roce podařil, hlavně díky kolegům cembalistům z Brna. Proběhl první ročník cembalové soutěže pro studenty konzervatoří a hudebních gymnázií. Cembalo bylo asi jedno z mála nástrojů, které nemělo na této úrovni u nás žádnou soutěž. A vypadá to nadějně, že další soutěže budou následovat, a to mě velice těší, že můžeme tento obor opět posunout dál!

Děkujeme za rozhovor.

Edita Keglerová vystudovala Konzervatoř v Plzni (obor klavír a cembalo) a pražskou AMU, v cembalové třídě profesorky Giedrė Lukšaitė-Mrázkové. Následně pokračovala ve studiích v mistrovské třídě J. Ogga na Královské Konzervatoři v Haagu a Královské hudební akademii v Londýně. (přečtěte si více…)