Cembalistka Edita Keglerová: Žiji hudbou v každém směru

  1. 1
  2. 2
Cembalistka Edita Keglerová je absolventkou Akademie múzických umění, Královské konzervatoře v Haagu a stipendistkou Královské Akademie hudby v Londýně. Proč dala přednost cembalu, jak probíhalo její studium a jaké má plány do budoucna?

Edita Keglerová (fotografie se souhlasem Edity Keglerové)
Edita Keglerová (fotografie se souhlasem Edity Keglerové)

Edito, kdy jste se rozhodla, že dáte ve své kariéře přednost cembalu a proč?
S cembalem jsem se začala blíž seznamovat už na Konzervatoři v Plzni. Studovala jsem tam klavír jako hlavní obor. Někdy ve čtvrtém ročníku jsme hráli se spolužáky drobné komořinky, hlavně barokní hudbu a tam stylově patřilo cembalo. Hlavní pro nás byla radost ze společného muzicírování. Čím víc jsme hráli, tím víc mne začalo cembalo zajímat do hloubky. Jak se na něj správně hraje, repertoár… a tak jsem si přibrala cembalo jako druhý obor. Když přišlo na rozhodování, kam dál, byla to pro mne jasná věc, cembalo a barokní hudba zvítězily. Měla jsem štěstí i na profesory. Jak v přípravě na cembalo u Jitky Navrátilové, tak i v podpoře mé profesorky klavíru Věry Müllerové, která můj zájem pro starou hudbu podporovala a akceptovala i v interpretaci na klavír.

Čím vás obohatilo studium v zahraničí v mistrovské třídě J. Ogga? Lišil se nějak významně přístup, nebo podmínky studia?
Studium v Nizozemí, to byl můj splněný sen. V Praze na AMU se cembalo vyučovalo jako hlavní obor, ale první kopie historického cembala škola pořídila až v roce 1992. Do té doby se u nás hrálo na moderní cembala značky Ammer a hra i interpretace na oba nástroje je dost odlišná. Moderní nástroje nebyly tak zvukově nosné, barevné a dynamické rejstříky se ovládaly hlavně pedály. Nedala se na ně jinak dělat dynamika, pouze změnou rejstříku. Když se pořídila kopie z dílny Sassmann, začali jsme se učit hrát novým způsobem. V té době i naše profesorka Giedrė Lukšaitė-Mrázková odjela na studijní stáž do Holandska, kde trávila hodiny ve výuce slavných cembalistů jako byl Gustav Leonhardt a jiní, aby pak mohla všechny nabyté zkušenosti předávat nám. V každém ročníku na AMU v cembalové třídě byl jeden student. Byli jsme takový malý barokní ostrůvek, obklopený mořem moderních nástrojů. Veškeré věci se v té době u nás teprve budovaly, i knihovna patřičného notového materiálu, nahrávek, dostupné literatury a pramenů o staré hudbě.

Holandsko bylo čtyřicet let před námi ohledně zájmu o starou hudbu. S poučenou interpretací se začali zabývat v padesátých letech minulého století. Na Královské konzervatoři v Haagu čítalo oddělení staré hudby okolo dvě stě studentů. Vyučovala se tam hra na všechny barokní nástroje – dechové, smyčcové, klávesové. Cembalistů nás bylo asi přes třicet na celém oddělení. Hráli jsme spoustu komorních, orchestrálních projektů a koncertů. Ostatní teoretické předměty byly zaměřeny taky na období staré hudby. Studium šlo velmi do hloubky. Vyučujícími byli slavní sólisté v tomto oboru, členové věhlasných souborů, které jsem do té doby znala jen z nahrávek CD. V knihovně měli k dispozici spoustu literatury a not. Toto studium bylo pro mne opravdu zaostření na úzce specializovanou stránku věci.

Jaký význam pro vás měly workshopy? Pamatujete si nějaké podněty, které vás opravdu posunuly?
Každý workshop měl pro mne význam. Už na AMU s námi pracovali zajímavé osobnosti a cembalisté z různých zemí Evropy. Ukazovali nám detailně svůj způsob myšlení a přístup k interpretaci skladeb. Velmi nás posouvali dál v hudebním chápání a mistrovském ovládání nástroje, pomáhali nám i v přípravách na velké mezinárodní soutěže, ve kterých jsme se časem začali i umísťovat, a to byl obrovský posun.

Pro srovnání: ve Francii bylo možné studovat cembalo asi od deseti let, možná i dřív, my jsme se učili hrát na cembalo v prvním ročníku na AMU ve dvaceti letech. Naši spolužáci hráli velké koncerty a měli už mistrovsky zvládnuté své nástroje a my se teprve učili hlavní druhy úhozů. Ale tenhle obrovský deficit se nám časem podařilo překlenout i díky workshopům.

Edita Keglerová (fotografie se souhlasem Edity Keglerové)
Edita Keglerová (fotografie se souhlasem Edity Keglerové)

Na AMU se studuje „Interpretace a teorie interpretace.“ Co to znamená? Na jaké téma byla vaše disertace?
Moje disertace byla na téma ”Koncertantní tvorba J. A. Bendy”. Interpretace a teorie interpretace je obor, ve kterém jsem psala svoji práci. Na AMU jsou dva doktorandské obory. Jeden z nich je zmíněná “Interpretace a teorie interpretace”, kde je hlavní náplní studia hra na nástroj, nahrávka CD a pak samozřejmě teoretická práce k danému tématu. Důležité je, že doktorand je interpret. Druhý obor je pouze teoretický. Zde je hlavní teoretická práce.

Jaký dopad mělo ocenění nakladatelství Baerenreiter, cena v Mezinárodní soutěži v Bruggách?
Nejdůležitější ocenění bylo to, že jsme s kolegyní Ivou Štrynclovou, dlouholetou členkou souboru Musica Florea, získaly první cenu v této soutěži. To byl obrovský úspěch! V oboru cembalo a staré hudby je to jedna z největších mezinárodních soutěží vůbec. To nám samozřejmě otevřelo dveře do koncertního světa a přineslo spoustu dalších vystoupení, pozvání na mezinárodní festivaly atd. Cena nakladatelství Baerenreiter spočívala v notovém materiálu, který jsme dostaly.

Máte poměrně široký repertoár, od typické hudby pro cembalo, přes pro nástroj hraniční období začínajícího klasicismu k soudobé hudbě. Jak je to s typem nástroje pro určitý styl hudby? Dovedu si představit, že pro nahrávky si lze objednat nástroj a trvat na tom. Jak je to ale s koncertní praxí? Nástroj je citlivý na akustické i fyzické podmínky.
Mít pro každý styl hudby, určité období, odpovídající nástroj, to je asi sen nás všech, cembalistů. V praxi, ale ne snadno proveditelný. Máme to štěstí, že v Čechách fungují tři firmy, které se zabývají stavbou cembal. Všechny staví opravdu kvalitní a znělé nástroje. Nástroj si ale musíte objednat a čekat, až bude vyrobený a to může trvat i několik let.

Co se týče ceny, není to zanedbatelná částka. Pak tedy volíte nástroj, který opravdu využijete. Většina z nás cembalistů vlastní velký dvoumanuálový koncertní nástroj a pak nějaký menší na drobnější komorní projekty. Tyto nástroje si pak vozíme i na koncerty, protože zatím ani v Praze žádná z velkých koncertních síní nevlastní cembalo, které by mohla nabídnout na koncert. Pokud se bavíme o kopiích historických nástrojů.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments