Česká filharmonie a Mahlerova Šestá: Pozitivní koncept Semjona Byčkova

O Mahlerově Šesté symfonii píší muzikologové jako o překvapivě temné až tragické skladbě, která pochází paradoxně z autorova šťastného životního období. Skladba vznikla v letech 1903–1904, kdy se pracovně etabluje jako ředitel Vídeňské opery a uzavírá sňatek s Almou Schindlerovou. Šťastné období života podtrhuje narození jeho druhé dcery. Je třeba však vnímat obraz osobních, pracovních i uměleckých bojů, které Šestou symfonii předcházely, a také rány osudu, jež autor tušil. Nemýlil se. Již v roce 1907 manželům Mahlerovým zemřela čtyřletá dcera Marie a skladateli lékaři diagnostikovali srdeční vadu. Musel navíc za nepříznivých okolností opustit divadlo. Je zde tedy mnoho podnětů z nehudební oblasti, jež se mohou stát pro interprety inspirujícími.

Semjon Byčkov ve svém novém nastudování posílil bojovné, energické a optimistické aspekty skladby. Povýšil ji do podoby umělecké proklamace, že zlu, ať je jakékoliv, se musí čelit. Pro svůj až nečekaně pozitivní interpretační názor našel zřetelné opory ve struktuře díla i v její hudební náplni. Ta mnohé naznačuje.

Mahlerova Symfonie č. 6 se rozkládá na pravidelném čtyřvětém půdorysu, jehož nejdelší část představuje poslední věta. Zabírá půl hodiny. Nenechme se ale mýlit, čas fyzikální není pro hudbu směrodatný, rozhodující pro její chápání je takový čas, který odplývá jako součást hudebního vnímání. Takový čas pak posluchačům umožnil například pochopení zcela zásadního vlivu první věty na následné dění. V jejím průběhu lze identifikovat velmi silné pochodové příznaky, jež autor často propojuje s pronikavým zvukem úderů dřevěných paliček o korpus velkého bubnu. Pochodový žánr a jeho barevný průvodce se vrací ve třech větách, tedy rozkládá se na velké ploše. Silný vliv popsané motivické sféry také řeší spor mezi mahlerology, zda má být uprostřed cyklu usazeno nejdříve Scherzo a poté teprve Andante nebo naopak. Autor totiž na premiéře v roce 1906 předsadil Andante, na sklonku života však změnil pořadí do dnešní podoby, kdy na místě druhé věty stojí Scherzo a poté následuje Andante. Existuje k tomu i čistě logický argument, kdy se společnými prvky svazují první dvě věty do vyššího celku, další dvě pak vytvářejí celek druhý. V něm jsou též posíleny pochodovými prvky i vztahy k celku prvnímu. V symfonii lze tedy mluvit o čtyřech větách, jež jsou sloučeny do dvoudílného celku vyššího řádu. Do popsaného kontextu pak vstupuje závěrečné finále, v němž autor nejvíce narušuje nastoupený pozitivní trend. Dirigent Semjon Byčkov s Českou filharmonií ale volbou temp i zdůrazněním všech souvislostí s předcházejícím děním nedovolil, aby temné nálady převzaly vládu.

Je třeba se ještě zastavit u několika dalších okolností v průběhu jednotlivých vět. Patrný vliv na jejich kompoziční stránku má silná opora v durových harmoniích. Zajímavá je oscilace dur-moll v oblasti vedlejšího tématu první věty. Mnoho zde přítomných souzvuků je uplatněno v obou rodech vedle sebe. Tak je sice narušována rodová identifikovatelnost tonality, ale není popřena její existence. Pochodový živel se v první větě vrací s frekvencí hlavního dílu v rondu. Je střídán s tempově uvolněnější, fantazijně traktovanou hudbou. Právě zde je nastaveno složité modulační prostředí obsahující náznaky popření hudebního centra. Přechodové pasáže s podobnými vlastnostmi se poté vyskytují v celé symfonii. Scherzo (druhá věta) plní v celku nejenom roli plynoucí z uspořádání pravidelného sonátového cyklu, ale jsou zde vpojeny i epizody s názvuky na historickou hudbu. Ta se odehrává s velkým podílem rokokové vznešenosti. Může jít o připomenutí skladatelovy divadelní praxe. Také zde Semjon Byčkov neváhal podpořit pozitivní ironii kompozičních útvarů. Ve sledovaných partiích se zaskvěla výrazná sóla koncertního mistra Jana Fišera.

Do popsané inspirační kategorie lze zařadit též přeslazené partie v Andante (ve třetí větě). Můžeme mluvit o analogii k literární hyperbole. Tím autor dosahuje již postromantického výrazu začátku 20. století. Z provedení byla však patrná navíc ještě jedna obsahová rovina – kritika patolízalství a falešného chvalozpěvu zhoubně bujícího u římských panegyriků (a nejen u nich). Mahler servilitu ve své skladbě pranýřuje podobně, jako například Karla Erbová ve své básnické sbírce Fragmenty, fresky, mýty (2015). Za chvalozpěvem totiž následuje negativní realistická podstata opěvovaného.

Instrumentace Mahlerových symfonií tvoří vysoký podíl na jejich konečném posluchačském úspěchu. I zde je partitura mimořádně obohacena. Kromě osmi lesních rohů, čtyř pozounů a tuby je též bohatě zastoupena i složka perkusí. Je využita i neobvyklá obří dřevěné palice, jejíž zvuky měly symbolizovat rány osudu. Rovněž ostatní perkusivní nástroje plnily mnohdy ilustrativní účely, především docilovaly zvukomalby prostředí v přírodě, kam se Mahler velmi rád uchyloval. Ve skladbě jsou exponována sóla některých dechových nástrojů, ale partitura je náročná pro všechny. Přesto je nutno vyzdvihnout dále kreace hobojistky Jany Brožkové, hornisty Jana Vobořila, trumpetisty Stanislava Masaryka, trombonisty Roberta Kozánka, tubisty Jakuba Chmelaře a mnoha dalších.

V diskografii České filharmonie za řízení Semjona Byčkova postupně vzniká nové závažné dílo – souborné vydání všech symfonií Gustava Mahlera. V letošní sezoně jsme se mohli seznámit s novým interpretačním vypracováním Symfonie č. 6 a moll a Symfonie č. 7 e moll. Svými světovými premiérami jsou v historii od sebe vzdáleny cca 26 měsíců. Jejich výrazové prostředky mají společné znaky. Jak vidno, obě se vinou na vlně vítězství, i když jeho věcná podstata je vždy jiná. Dirigent Semjon Byčkov provedl v nedávné době Dvořákovu Rusalku v Royal Opera House, také časově relevantní dílo vůči oběma uvedeným Mahlerovým symfoniím. Připomeňme ještě, že do prvního desetiletí 20. století patří také mimo jiné Janáčkova Její pastorkyňa nebo Debussyho Moře. Všechna díla vysílají pozitivní zprávu o člověku nebo pro člověka. Aktuální interpretační pojetí Mahlerových symfonií Semjonem Byčkovem je třeba chápat ve zmíněných intencích – jako pozitivní zprávu člověku 21. století.

Česká filharmonie • Semjon Byčkov
7. června 2023, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha

Program:
Gustav Mahler: Symfonie č. 6 a moll (79′)

Účinkující:
Česká filharmonie
Semjon Byčkov – dirigent