Česká filharmonie s Bělohlávkem poprvé v přímém přenosu do kin

Už dnes odpoledne čeká první český orchestr a jeho šéfdirigenta premiéra: historicky první přímý přenos do kin. Program? Dvořákova Novosvětská, Janáčkův Taras Bulba a Houslový koncert e moll Medelssohna-Bartholdyho. Česká filharmonie se tak po dnešku zařadí mezi světové orchestry, které si již přenosy v HD kvalitě a prostorovém zvuku vyzkoušely.„Obrazový a zvukový zážitek v kině má vysokou míru autenticity, proto budeme hrát s vědomím, že je v tutéž chvíli s námi nebývalý počet soustředěných a zanícených posluchačů, a moc se na to těším,“ svěřil se už v průběhu příprav Jiří Bělohlávek.

Režisérkou dnešního historicky prvního přímého přenosu koncertu České filharmonie do kin je Blažena Hončarivová.

Česká filharmonie se rozhodla vyzkoušet přímé přenosy svých koncertů do kin, a to poprvé už poslední říjnovou sobotu. Jak a kdy jste nabídku na spolupráci na tomto projektu dostala, co všechno jste zvažovala a z jakých hlavních důvodů jste na ni kývla?

Nabídka mě zastihla při přípravě dokumentárního filmu k dvacátému výročí PKF – Prague Philharmonia a moc mě potěšila. Je to pro mne velká výzva. Režírovala jsem už mnoho záznamů i přímých přenosů koncertů pro Českou a Slovenskou televizi, ale tohle bude premiéra nejen pro diváky, ale i pro mě a vlastně pro nás všechny, kteří se na přenosu budeme podílet. Jedním z nejdůležitějších článků z řetězce lidí, kteří přenos připravují, jsou samozřejmě kolegové, kteří jej zajišťují technicky. V našem případě to je Evolution Films, s.r.o., a Pozitiv, s.r. o. A samozřejmě agentura  Aerofilms, která zajišťuje distribuci do kin. Když si povídají o technických parametrech, satelitech a signálech, mám pocit, že mluví jinou řečí.

Co všechno je, respektive bude vaším úkolem?

Víte, jednou, když jsem připravovala scénář pro přenos koncertu, bavila jsem se o tom s kolegou divadelníkem a ten se moc divil, co se dá na takovém koncertě režírovat. Dám vám nahlédnout do zákulisí příprav takového přenosu, do období asi tak měsíc až dva před koncertem. Režisér, který připravuje koncert, musí být především hudebně vzdělaný, protože podle partitury musí připravit scénář pro kameramany a střihače. To znamená, nejdřív si naposlouchat hudbu, vybrat, které motivy jsou důležité pro ten který nástroj a kolik je to taktů. Pak musí kameramanům rozepsat, co budou v kterou chvíli snímat, a určit velikost jednotlivých záběrů tak, aby na sebe správně kompozičně navazovaly.

Přitom se samozřejmě musí dávat pozor, aby se použití kamer střídalo tak, aby si kameramani stihli mezi jednotlivými záběry připravit další. Vznikne takzvaný záběrový scénář, který pak má při přenosu u sebe každý kameraman včetně střihače. Samozřejmě tomu předchází komunikace s panem dirigentem a kustody orchestru o tom, jak budou sedět jednotliví hudebníci. Bez toho se scénář nedá udělat. Když je scénář hotový, putuje k našemu kolegovi, který dělá takzvaného hudebního nápovědu. Ale není to nápověda v pravém slova smyslu. Je to dirigent, který si poznačí do své partitury podle scénáře střihy, v průběhu koncertu sleduje partituru a hlásí kameramanům do sluchátek záběry asi tři takty dopředu a střihači hlásí změnu jednotlivých střihů. Každý kameraman musí poznat všechny nástroje symfonického orchestru i to, kde konkrétní hráč sedí. Současně musí sledovat svůj záběrový scénář, který si obyčejně zavěsí na stativ a dopředu si hlídá a připravuje záběry. Režisér zase hlídá v přenosovém vozu deset až dvanáct monitorů, na kterých se zobrazuje každá kamera zvlášť, a kontroluje dopředu, jestli se kameramani připravují na svůj záběr, případně je upravuje. Střihač stříhá jednotlivé záběry. Při rychlém tempu skladby je to docela umění. Přitom musí být schopen improvizace pro případ, že se nepodaří některý záběr včas připravit. To obdivuji a v příštím životě bych se to ráda naučila. (smích) Hlavní kameraman, který sedí v zákulisí u monitorů, zodpovídá za nasvícení scény, kontroluje jednotlivé kameramany a společně s techniky přenosu také nastavení barevných korekcí kamer. Zvukař hlídá, aby mu nevypadl žádný mikrofon, a asistent režie se modlí, abychom se vešli do minutáže a nebyl žádný prostoj. Každý člověk je důležitý a jeho selhání může způsobit kolaps.

A to celé děláme proto, aby divák vůbec nepoznal, že tam jsme, a všechno jen tak hezky plynulo s hudbou. Hlavně přímý přenos je pro každého adrenalin. V našem případě přibude spoustu dalších lidí, kteří se budou starat o to, aby přenos zvukového a obrazového signálu přes satelit přímo do jednotlivých kin byl v pořádku. Myslím, že tam adrenalin bude fungovat taky.Máte v zadání od České filharmonie stanoveny nějaké limity, co se týče toho, kam všude kamery mohou, respektive jak intimní vůči hráčům jejich záběry mohou být?

Samozřejmě že kamery nesmějí překážet umělcům. Ale dnešní technika je už na takové úrovni, že mnohé kamery jsou ovládané počítači na dálku bez přítomnosti kameramana, tudíž ruší co nejméně.

Na každém koncertu je pro jeho návštěvníky bezpochyby jedním z nejvýše ceněných zážitků ono společné bezprostřední sdílení atmosféry koncertu s umělci v jednom sále, onen těžko definovatelný kontakt muzikantů a publika, vzájemné ovlivňování se… Toto přece sebedokonalejší přímý přenos poskytnout nemůže. Co na podobnou námitku odpovíte?

Já si myslím, že v tomhle případě vzniká nový fenomén. Obrovská příležitost zúčastnit se významných a zajímavých koncertů, na které se člověk nemůže dostavit osobně a v televizi nemá šanci je vidět.  Navíc divák v kině si hudbu může vychutnat vícekanálovým zvukem, který v každém kině vyrobí akustiku jako v Rudolfinu. A nejde jenom o skvělý zvuk, který si díky dnešním kvalitním zařízením můžete dopřát i doma, ale jde vlastně o společenskou událost, kterou návštěva koncertu je. Na rozdíl od návštěvy divadla či koncertní síně, kde sedíte například ve třicáté řadě, máte možnost nejen skvěle vidět, ale vidět mnohem víc a díky kamerám a velkému plátnu vnímat věci, které byste jinak nepostřehl.Kde všude se koncert bude vysílat?

Těch míst je mnoho a stále ještě nová místa přibývají. V téhle chvíli jde už o desítky kin po celé republice, ale také o kina na Slovensku.

Začátek přímého přenosu je v programech kin avizován už čtvrt hodiny před začátkem koncertu. Co se onu čtvrthodinu bude dít a jak bude vypadat přestávka?

Diváci do kin přijdou čtvrt hodiny před začátkem a můžu prozradit, že nudit se nebudou. Současně je to čas na to, aby se naladili na tu správnou vlnovou délku, aby si vypnuli mobily a pohodlně se usadili. O přestávce k nim promluví pan dirigent Bělohlávek, houslový virtuos Josef Špaček a pan Beweridge. Poté se mohou podívat na část unikátního dokumentárního filmu.  Ale nechme něco i na překvapení.

Z čeho máte největší obavy a na co se naopak nejvíc těšíte?

Jde o přímý přenos, dílo okamžiku, takže stát se může cokoli… Jelikož mu ale předcházela perfektní příprava a profesionální přístup všech zúčastněných, obavy nejsou na místě. Když věříte sám sobě a navíc máte kolem sebe skvělý tým, na který se můžete spolehnout, věříte i na pomyslnou kapičku štěstí.

A na co se těším? Asi na ten zmiňovaný adrenalin, který máme tak trochu v krvi, a na to, až si po koncertě vypijeme zaslouženou sklenici piva.

Ať se přenos vydaří, díky za rozhovor.

Foto Petra Hajská, archiv