„Byl jsem poměrně plachý a nejistý kluk z norského venkova,“ vzpomíná jeden z nejvyhledávanějších klavíristů současnosti Leif Ove Andsnes na své klavírní začátky. Ve svých patnácti letech se setkal s českým klavírním pedagogem Jiřím Hlinkou, který od sedmdesátých let 20. století působil v Norsku a u něhož Andsnes později studoval na konzervatoři v Bergenu.
„Hlinka byl vášnivý člověk, pro kterého byla hudba otázkou života a smrti. Otevřel mi mnoho cest – z každé hodiny jsem odcházel s obrovskou motivací posouvat se dál a při hraní jsem se cítil stále jistější,“ vzpomíná Andsnes, mimo jiné i v souvislosti s nácvikem Griegova Klavírního koncertu, který poprvé nastudoval právě pod Hlinkovým vedením.
Toto dílo – s ohledem na národnost Edvarda Griega – patří pochopitelně k vyhledávanému repertoáru Leifa Oveho Andsnese. S Českou filharmonií sice zatím vystoupil pouze jednou, a to v roce 2019 na festivalu v Bad Kissingenu, nicméně na Pražském jaru debutoval už v roce 1993 a vrátil se tam ještě několikrát. Griegův Klavírní koncert poprvé nahrál ve dvaceti letech, tedy v roce 1990, ale brzy poté ho na několik let stáhl z koncertního programu. K této skladbě se vrátil na počátku nového tisíciletí, kdy ji znovu nahrál – tentokrát s větší hloubkou a propracovaností, jak si všimla odborná kritika. Jeho nahrávku s Berlínskými filharmoniky pod vedením Marisse Jansonse ocenil deník The New York Times jako „Nejlepší CD roku“ a magazín Gramophone jí udělil svou prestižní cenu.
Griegův Klavírní koncert má v historii České filharmonie své pevné místo – orchestr jej provedl už více než čtyřicetkrát. Poprvé ho nastudoval Hanuš Trneček v roce 1902 a zazněl také při obou návštěvách Edvarda Griega v Praze, v letech 1903 a 1906. Do aktuálního programu jej hlavní hostující dirigent Jakub Hrůša zařadil po bok dvou děl českých skladatelů. Prvním z nich je CANTO. Unisono pro orchestr Pavla Zemka Nováka, které vzniklo na objednávku České filharmonie a nyní zazní ve světové premiéře. Druhou skladbou je Vokální symfonie Vladimíra Sommera, kterou orchestr uvede již počtvrté.
Vokální symfonie patří k nejzásadnějším dílům Vladimíra Sommera a představuje jeden z vrcholů české poválečné hudby. Tato výrazově silná a hluboce emotivní kompozice se prostřednictvím mimořádně působivé hudební řeči dotýká duchovních i existenciálních témat. Dílo se pohybuje na pomezí symfonie, kantáty a oratoria a vyznačuje se dramatickým tahem, ostrými kontrasty i mimořádnou zvukovou imaginací.
Sommer dokončil Vokální symfonii v roce 1958, její uvedení se však z různých důvodů zpozdilo. Světová premiéra zazněla až 12. února 1963 v podání Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK pod taktovkou Václava Neumanna. Česká filharmonie dílo poprvé uvedla v roce 1964 na Pražském jaru s Karlem Ančerlem a od té doby skladbu nastudovala ještě dvakrát – v roce 1992 opět s Václavem Neumannem a v roce 2003 s Ondřejem Kukalem.
Nahrávka Vokální symfonie, kterou s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem, mezzosopranistkou Věrou Soukupovou a recitátorem Otakarem Brouskem pořídil Václav Neumann, vyšla u Supraphonu v roce 1965 a o pětatřicet let později se dočkala reedice.
