Jaromíra Javůrka není třeba hudebnímu publiku i odborné veřejnosti představovat, ale přece jen, stručně připomeňme. Absolvoval na Janáčkově konzervatoři hru na kontrabas, dirigování a skladbu, na Janáčkově akademii múzických umění v Brně dirigování orchestru a sboru. Od roku 1982 působil pět sezón jako sbormistr Ostravského filharmonického sboru, se kterým, mimo jiné, provedl všechny komorní kantáty Bohuslava Martinů, nebo Dvořákovo Stabat mater. V letech 1983-1995 byl dramaturgem Janáčkovy filharmonie Ostrava. Jako dirigent působil v Ostravě, Teplicích, Olomouci Zlíně a u polských orchestrů. Věnoval se také amatérským sborům. Od roku 1983 se podílel na rozvoji Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj, nejprve jako člen programové rady a tajemník. Ředitelem byl jmenován v roce 1993. Jeho působení ve vedení festivalu je tedy přes 30 let. V roce 1996 se stal prezidentem Asociace hudebních festivalů, pět let byl členem prezídia České hudební rady, v letech 2014-2019 byl jejím prezidentem. Kromě toho působil také jako pedagog na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Věnuje se dlouhodobě popularizaci hudby v médiích. Jako hudební režisér se podílí na dokumentárních filmech.
I když je v ocenění vyzdviženo vedení festivalu, důvodem je právě i Javůrkův přesah a setrvalost jeho aktivit v oblasti české hudební kultury. Ocenění Českou hudební radou, tj. kolegů v oboru, je poděkováním za jeho celoživotní práci.
Nevládní organizace Česká hudební rada je českým střediskem Evropské a Mezinárodní hudební rady při UNESCO. Věnuje se koncepčním tématům a školením v oblasti umění a vzdělávání. V České republice sdružuje na padesát organizací včetně asociací (orchestrů a sborů, festivalů, amatérských orchestrů, umělců a hudebních vědců), Společnost autorů a interpretů, Asociaci ZUŠ, konzervatoří a vysokoškolských pedagogických pracovišť, amatérských orchestrů, pěveckých sborů a dalších organizací.
Od roku 1994 uděluje ocenění významným osobnostem i organizacím bez kategorizace. Mezi oceněnými jsou jak umělci, tak pedagogové, muzikologové, nebo lidé v zázemí, bez kterých by hudební kultura nemohla existovat. Jsou mezi nimi např. Sir Charles Mackeras, Jiří Bělohlávek, David Poutney, David Radok, Ivan Moravec, Zuzana Růžičková, ale také např. Collegium 1704, Festival Forfest, Brno Contemporary Orchestra, nebo třeba v loňském roce i Luboš Stehlík, dlouholetý šéfredaktor již neexistujícího časopisu Harmonie.
Smyslem České hudební rady je integrace oboru, jeho koncepční rozvoj a zahraniční spolupráce, pomoc začínající generaci hudebních umělců v uplatnění na trhu práce. Ceny přispívají dlouhodobě k zviditelnění zásluh osobností a organizací nejen u nás, ale i v zahraničí díky tomu, že je Česká hudební rada součástí rozsáhlé hudební sítě organizací. Ocenění je české, doprovázené tradičně grafickým listem některého z českých umělců.
