Česká opera a umělci za hranicemi v Operním kukátku
Řecké pašije v Grazu
Operní soubor v rakouském Grazu premiéroval 5. března 2016 Řecké pašije Bohuslava Martinů (informovali jsme zde). Dílo je uváděno v první čtyřaktové verzi (1954-1957) s anglickým libretem a německými titulky pod názvem Die Griechische Passion. Za dirigentským pultem se střídají Robin Engelen a Dirk Kaftan. V hlavních rolích vystupují členové domácího souboru Rolf Romei (Manolios), Dshamilja Kaiser (Katerina) a Markus Butter (Fotis). Kritiky oceňují plnokrevné hudební nastudování i režijní výklad uznávaného Lorenza Fioriniho, který především vizuálně zdůrazňuje monumentální stránku inscenace s důrazem na oratorní charakter. Zdařile využívá výjevy z tradice rakouských pašijových her.
Jakub Hrůša diriguje Pucciniho Triptych ve Frankfurtu nad Mohanem
Obnovenou premiéru Pucciniho Triptychu zažil Frankfurt nad Mohanem. Inscenaci (původně ze sezony 2007/2008) režiséra Clause Gutha hudebně přestudoval český dirigent Jakub Hrůša. Pro scénické obnovení připravili Corinna Tetzel a Alan Barnes, aby tak oprášili jednu z nejúspěšnějších operních inscenací, která kdy zazněla na frankfurtské scéně v posledních dvou dekádách. Dirigent se mohl opřít o skvělé interprety – v rolích Giorgetty v Plášti a v titulní roli Sestry Angeliky vystupuje sopranistka Elza van den Heever, kterou známe z přenosu z Met jako skvělou Alžbětu Anglickou v Donizettiho opery Maria Stuarda. Jejího žárlivého manžela Micheleho v Plášti a titulní roli práskaného Gianniho Schicchiho v poslední části Pucciniho trilogie jednoaktovek zpívá Željko Lučić, proslulý verdiovský barytonista. Premiéra se konala 13. března 2016, čtyři reprízy jsou na programu do konce března.
Vladimír Chmelo jako Verdiho Macbeth ve Wrocławi
Pochvalné kritiky sklízí barytonista Vladimír Chmelo za své vystoupení v roli Macbetha v polské Wrocławi. Premiéra se konala 5. března 2016 a výkon barytonisty (přes ohlášenou lehkou indispozici při premiéře) se setkal se značným ohlasem u diváků i kritiků.
V inscenaci německo-polského režiséra Bruna Bergera-Gorskiho, který byl pozván k inscenaci po značném úspěchu uvedení téhož titulu v polské Hale století v roce 2014, je mu značnou oporou domácí pěvkyně Eliza Kruszyńska. Ta vytváří na wroclawské scéně různorodé party od lyrických (Micaela, Antonia) až po dramatické (Senta). Dirigentkou představení je samozřejmě úspěšná místní intendantka a autorka hudebního nastudování Ewa Michnik, spiritus agens vratislavského a polského operního života.
Scénicky problematický Vilém Tell v Hamburku
O faktu, že Rossiniho Vilém Tell je režijně velmi obtížný titul, a to přes zdánlivou jednoduchost a přímočarost jevištní akce, se právě přesvědčil významný švýcarský režisér Roger Vontobel (narozen 1977). Tento jinak velmi úspěšný činoherní režisér na německy mluvících jevištích také v hanzovním městě založil vlastní hereckou skupinu Vontobel Hamburg. Jeho režii Rossiniho velké opery část diváků přijala po premiéře 6. března 2016 s nevolí a bučením. Podle kritiků je jeho debutní režijní počin na operním jevišti přetížený, s nadměrnou hereckou akcí a ani jeho orientace na výtvarné vzory – především na malby klasika švýcarské malby Ferdinanda Hodlera – není příliš šťastná ani srozumitelná. Kritika si všímá kvalitních mladých představitelů z Asie – Yosepa Kanga (Arnold) a Guanqun Yu (Mathilde). V titulní roli vystupuje známý Sergei Leiferkus. Zkušený dirigentský výkon Itala Gabriele Ferroa dává vyniknout pěveckým výkonům. Premiéra se odehrála 6. března 2016 a v tomto měsíci následuje ještě šest dalších repríz technicky a hudebně náročné produkce.
Donizettiho Pia de’ Tolomei na turné
Donizettiho málo známá opera Pia de’ Tolomei, která námětově vychází z krátkého příběhu, který je obsažen v pátém zpěvu Dantova Očistce, je hlavním lákadlem jarního turné anglického souboru English Touring Opera. Opera seria s tragickým závěrem o dvou aktech z roku 1837 klade vysoké nároky na pěvecké obsazení a dramatický belcantový styl. Soubor, který křižuje anglickými a skotskými městy s operními představeními, začal premiérou v Suffolku a série představení potrvá až do počátku června. Kritika chválí celé obsazení, kterému kraluje sopranistka Elena Xanthoudakis, vynikající představitelka Belliniho a Donizettiho, kterou si vybral pro spolupráci i Sir Richard Bonynge. Představení v úsporné „cestovní“ režii Jamese Conwaye diriguje John Andrews.
Krása na jevišti jako opera
Zhruba před deseti lety prošel českými kiny velmi zajímavý historický film Stage Beauty (Krása na jevišti; Velká Británie – USA – Německo, 2004), jehož námětem byl osud (skutečného) herce Neda Kynastona (cca 1640-1712), který se v době vlády anglického krále Karla II. těšil velké proslulosti jako představitel ženských rolí.
A jeho pojetí Desdemony bylo považováno za nepřekonatelné už také proto, že stále platil zákaz vstupu hereček na jeviště. Tento zákaz poruší jeho kostymérka Marie, která vystoupí tajně také v této roli. Složitý příběh o genderu, sexuální orientaci a především o tom, zda se stáváme tím, za co se vydáváme, zůstal tak trochu ve stínu jiného velmi úspěšného filmu z (alžbětinského) prostředí divadla – Zamilovaného Shakespeara. Byla to škoda, protože tento film známého britského režiséra Richarda Eyreho, který pracuje jak pro film, tak se věnuje i činohernímu a opernímu jevišti (mimo jiné je autorem vynikající inscenace Carmen v Met s Elīnou Garančou a Robertem Alagnou), byl skvěle obsazen a v hlavních rolích excelovali Billy Crudup a Claire Danes i Rupert Everett jako král.
Tento příběh, jehož základem je úspěšná divadelní Compleat Stage Female Beauty Jeffreyho Hatchera, se nyní stal základem pro libreto opery The Prince of Players (Kníže mezi herci; což je vlastně podtitul původního dramatu) klasika americké opery Carlisleho Floyda (narozen 1926). Ten si také napsal libreto, v němž divadelní hru zjednodušil a výrazně vyškrtal další zápletku – homosexuální poměr androgynního Neda, řazeného v své době k nejkrásnějším ženám (!) Londýna, s příslušníkem nejvyšší aristokracie, který má rád muže v ženském převleku. Jde již o dvanáctou operu úspěšného operního skladatele (letos devadesátiletého), který debutoval na americkém jevišti svou operou již roku 1949 (Slow Dusk). Mezi jeho hudebně přístupnými díly zaujímají čestná místa především opery Wuthering Heights (Na Větrné hůrce; 1958) podle románu Emily Brontë, transpozice biblického příběhu do prostředí amerického Jihu Susannah (Zuzana; 1955) a operní adaptace Of Mice and Men (O myších a lidech; 1970) podle stejnojmenné novely Johna Steinbecka. Novou operu uvedla Houston Grand Opera, na jejíž objednávku také dílo vzniklo. Devadesátiminutová opera ve dvou dějstvích zažila světovou premiéru 5. března 2016 a po ní následovaly dvě reprízy. V hlavních rolích se představili mladí zpěváci s velmi přesvědčivými hereckými výkony – Ben Edquist (Ned) a Mane Galoyan (Marie).
Barytonista Ben Edquist je vítězem Lotte Lenya Competition v roce 2014 a sopranistka Mane Galoyan je také vítězkou nebo finalistkou několika pěveckých soutěží. Hudebního nastudování se ujal dirigent Patrick Summers a režie v tradičním pojetí je dílem Michaela Gielety.
José Ferrero zemřel
Známý španělský tenorista José Ferrero (1972) náhle zemřel ve svém domě v Chinchille. Důvodem smrti byl zřejmě těžký srdeční záchvat. Tenorista vystupoval především ve veristických partech Pucciniho (Pinkerton, Calaf a Cavaradossi), ale také jako Mascagniho Turiddu. Jeho repertoár byl ale mnohem širší, obsahoval i díla španělské zarzuely, barokní hudbu a v současnosti začal zařazovat i wagnerovské party. Zpíval zejména na velkých španělských jevištích, ale objevoval se i na mnoha evropských scénách jako host. Mimo to byl zakladatelem a dirigentem souboru Capilla Antigua de Chinchilla specializovaného na předbarokní a barokní hudbu.
Nahrávka týdne
Ravel, Maurice – L’heure espagnole (Španělská hodinka). Orchestre National de Lyon, dirigent Leonard Slatkin. Naxos 8.660337 (1 CD), 2016. Existuje jen velmi málo tak vtipných a roztomile frivolních oper jako je Ravelova Španělská hodinka, jednoaktová opera o délce přibližně 50 minut, komponovaná v letech 1907-1909. Maurice Ravel, náruživý milovník hodin, hodinek a hodinových strojků, zde využil libreto dobově oblíbeného autora komedií Franc-Nohaina (1872–1934) ze spřáteleného okruhu literátů. Ten mu přepracoval na operní text svou stejnojmennou komedii z roku 1904 o mladé manželce staršího hodináře Concepción, která má týdně jen jednu hodinu volna, aby si mohla užít s potencionálním milencem. Právě v tu hodinu její nepříliš chápavý manžel natahuje a seřizuje hodinový stroj na městské radnici. Bohužel ani jeden z dostupných nápadníků – básník a student Gonzalve (lyrický tenor) a bankéř Don Gomez (bas), se zrovna neosvědčí. Navíc je zaskočena nečekaným návratem manžela, takže musí případné milence ukrýt do pláště velkých pendlovek. Se stěhováním hodin ji ovšem vypomůže silný a nekomplikovaný mezkař Ramiro, ve kterém vášnivá mladá žena na konci „španělské hodinky” nalezne konečně to, co hledá. Ravelova nádherně barevná a rytmicky bohatá partitura je pravým drahokamem operní tvorby. Hudba je filigránská a nesmírně delikátní. Tak ji také v ohromné bohatosti diriguje Leonard Slatkin, který postupně nahrává a vydává soubor Ravelova orchestrálního a operního díla (bohužel slavný skladatel zkomponoval pouhé dvě opery) právě na labelu Naxos.
Dosavadní Slatkinovy nahrávky, včetně výtečného snímku druhé Ravelovy opery Dítě a kouzla, byly pořízeny s předním francouzským orchestrem z Lyonu. Orchestr dokonale zvládá rytmické zvraty včetně neobvyklého zapojení zvuku hodinových strojků, které vtipně charakterizují obchod hodináře Torquemady. Nahrávka vznikla v roce 2013 a soustředila několik francouzských pěvců, kteří si již od té doby vybudovali zajímavé kariéry. Osou nahrávky je půvabný a vitální mezzosoprán Isabelle Druet, která se specializuje spíše na interpretaci staré hudby, a to především francouzské provenience. Ale ani jeden ze čtyř partnerů za ní nezaostává a díky frankofonnímu původu všech zúčastněných je snímek i mistrnou lekcí francouzštiny v dokonalé srozumitelnosti slova i elegantním frázování. Opera obsahuje jen velmi krátká čísla a jediné sólové číslo Concepción (Oh! La pitoyable aventure!) dosahuje délky jen necelých tří minut. Český posluchač ho může znát také z francouzského alba Magdaleny Kožené.
Bohužel český divák se s tímto inspirovaným dílem plným francouzského šarmu setkává na jevišti jen zřídka. Vzpomínám okouzlující inscenaci režiséra Zbyňka Brabce v Plzni (2008) s půvabnou Janou Tetourovou (dnes Janou Foff Tetourovou) v roli podnikavé krásky Concepción. Vychutnejte si tedy tuto „španělskou hodinku”, kterou na celou hodinu doplňují tři Ravelovy písně s orchestrem, pod souhrnným názvem Don Quichotte a Dulcniée, jedno z Ravelových posledních děl. Písně (existující v autorské verzi i pro klavírní doprovod) byly určeny pro film podle Cervantesova románu v režii klasika světové filmografie Georga Wilhelma Pabsta. Filmovým Don Quijotem měl být světoznámý ruský basista Fjodor Šaljapin. Rozhodnutím producentů byly Ravelovy tři písně nahrazeny čtyřmi písněmi Jacquese Iberta. Písně i předchozí opera na nahrávce vycházejí v mnoha místech ze španělských hudebních forem i rytmů, což je důkazem také Ravelovy lásky ke všemu španělskému. Tři kratší písně rozdílného charakteru a nálady kultivovaně interpretuje francouzský barytonista François Le Roux. Přes pěvcovy zkušenosti bych dal přednost výborné nahrávce jiného francouzského zpěváka, nepřekonatelného Josého van Dama, který na profilovém CD (Decca) zpívá jak Ravelovy, tak Ibertovy písně pro zmiňovaný film. V barytonu François Le Rouxe, interpreta nejen v osmdesátých letech spjatým právě s lyonskou operou, dnes už bohužel zaznívá určitá barevná fádnost a výrazová sterilita ve střední poloze. Přes tuto drobnou výtku jde o mimořádnou operní nahrávku za velmi přijatelnou cenu.
Kniha týdne
Dominique Meyer, Lois Lammerhuber: Genesis. Baden, Edition Lammerhuber 2016. 320 stran, 197 fotografií. Tři jazykové mutace: němčina, angličtina, francouzština. Výpravná fotografická publikace se snímky Lois Lammerhuber, která vznikla ve spolupráci s Wiener Staatsoper. Lois Lammerhuber je světově uznávanou fotografkou, mnohokráte oceněnou v mezinárodních soutěžích, především v oblasti (umělecké) fotografické reportáže, zároveň je také nakladatelkou specializující se na fotografické publikace. Kniha zachycuje z různých pohledů inscenaci Donizettiho Dona Pasqualeho na této operní scéně v předchozí sezoně.
Půvabná inscenace v hlavních rolích s Valentinou Nafornitou, Juanem Diegem Flórezem a Michelem Pertusim je dokumentována fotografiemi z plánování, zkoušek, technických příprav, premiéry, repríz, jednání i tiskové konference, nechybí ani snímky ze zákulisí a technického zázemí i záběry publika. Fotografie doprovázejí texty intendanta Dominiqua Meyera. Kniha také sloužila jako dárek návštěvníkům letošního Plesu v opeře ve Vídni. Současná doporučená cena je 40 euro v knihkupectvích.
Operní humor
Gioachino Rossini (1792-1868) v Itálii během své kariéry dirigoval i řadu představení svých oper a vždy do nich také samozřejmě vybíral zpěváky.
Jednou mu představili zpěvačku, která měla ztvárnit hlavní roli v jeho nové opeře. Nebyla právě hvězda první velikosti, a tak se snažila citově na Maestra zapůsobit slovy: „Maestro Rossini, nedovedete si ani představit, jak se bojím!“ Uštěpačný a zároveň upřímný skladatel jí odpověděl: „Já také, Milostivá paní.“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]