České velikánky i opomíjené rodačky zazní na Festivalu Krumlov

Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček to jsou jména s nimiž máme automaticky spojený Rok české hudby. Ale co třeba Vítězslava Kaprálová, Jana Obrovská, Anna Houdková-Kozánková, Matylda Chrudimská, Zdenka Kendíková, Geraline Muchová, nebo Sláva Vorlová? Těmto českým skladatelkám a dirigentkám se rozhodla dvojice mladých virtuozek Elizabeth Jiřičková a Barbora Brabcová věnovat celovečerní koncert v rámci Festivalu Krumlov. Cílem mladých interpretek bylo dokázat divákům, že v české hudbě nebyly ženy pouhými múzami ani blyštivou inspirací na pozadí slavných děl.

Vítězslava Kaprálová (1915–1940) za velice krátký život se stala dirigentskou hvězdou nejen v Čechách ale i ve světě. Po studiích na Pražské konzervatoři byla v roce 1935 přijata na mistrovskou školu Pražské konzervatoře, kde se jejími učiteli stali Vítězslav Novák a Václav Talich, toto dvouoborové studium skladba a dirigování absolvovala s Vojenskou symfonietou op. 11, kterou na podzim roku 1937 sama provedla s Českou filharmonií v pražské Lucerně. V následujícím roce se symfonietou zahajovala 16. festival Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, tentokrát ale stanula v čele orchestru BBC Orchestra a přenos byl vysílán i do Spojených států. Od té chvíle bylo jasné, že má před sebou zářnou kariéru.

Do jejího života se značně zapsal Bohuslav Martinů, jejichž vztah často zastiňuje Kaprálové talent. Mladá skladatelka je jedna z mála žen, jejíž tvorba se, stejně jako u skladatelských velikánů, dělí na období ve kterých skládala, podle místa, kde zrovna žila. Z raného brněnského období si posluchači poslechnou na koncertu právě Legendu a Burlesku op. 3, zatímco Elegie by patřily do jejího druhého pařížského období, téměř ke konci života. Tato nesmírně nadaná mladá žena je stejně jako její tvorba obpletena mnohými spekulacemi, nespočet autografů se posmrtně nenašel, přestože o dílech informovala svoje blízké okolí a důvody její předčasné smrti jsou též často zpochybňovány. Jediné co zůstává objektivně neměnné i více než sto let po jejím narození je její brilantní tvorba a dirigentský um. 

Zdenka Kendíková (1861–1905) byla žačkou skladby a hry na klavír u Zdeňka Fibicha, společně se svým pedagogem a Janem Malátem spolupracovala na Velké theoreticko-praktické škole pro piano, současně studovala zpěv u Jindřicha Pecha a Růženy Panajotové Urbánkové a ve Vídni Josefa Grasbachera. Přestože byla převážně zpěvačkou, působila v Rostocku a Frankfurtu nad Mohanem, současně skládala. Většina jejích skladeb byla publikována v tehdejších novinách, ať už to byly “Slavnostní list pražských dam” nebo “Humoristické listy”. Dvě mazurky pro housle a klavír, které si interpretky připravily na koncert, vydali právě Humoristické listy v Praze v roce 1886. 

Jana Obrovská (1930–1987) proslula především svou kytarovou tvorbou, kterou začala komponovat pro svého manžela Milana Zelenku, předního českého kytaristy. Její kytarové skladby se zapsaly do mnoha životů jak českých tak zahraničních interpretů. Na mezinárodní soutěži kytarových skladeb v Paříži v roce 1972 se umístila na druhém místě a v roce 1974 se staly její skladby Hommage a Béla Bartók povinnými skladbami soutěže. Studium skladby začala nejprve soukromě u profesora Jaroslava Řídkého a v roce 1949 nastoupila na Pražskou konzervatoř, kde absolvovala u profesora Emila Hlobila klavírním koncertem, který nastartoval její kariéru. Její tvorba spočívala výhradně v instrumentální hudbě. Svůj svět nalezla v komorně laděných skladbách s absolutní formou, s rozmanitou hudební barevností. Její svět posluchači koncertu poznají v Podzimním preludiu z roku 1955. 

Anna Kozánková (1861–1952) skládala pod pseudonymem Anna Houdková. Její tvorba se skládá především z komorních skladeb pro klavír, housle a zpěv. Na koncertě zazní její Lístek do památníku. 

Geraldine Muchová (1917–2012) skotsko-česká hudební skladatelka a snacha malíře Alfonse Muchy, která v roce 1992 založila Muchovu nadaci společně se svým synem Johnem Muchou. Skladatelka narozená v Londýně se v roce 1945 přestěhovala se svým manželem do poválečné Prahy. Mezi její kompoziční díla patří balety Nausica, Macbeth, ale i vokálně instrumentální skladby například 5 canciones de Antonio Machado nebo En Los Pinares de Jucar. Vedle písní a sbírek písní se věnovala ale převážně instrumentální hudbě. Na koncertě si posluchači mohou prožít její Sea Scenes, Přímořské scény pro housle a klavír z roku 1958, které již skládala v Čechách. 

Sláva Vorlová (1894–1973) pro jazzové posluchače známa pod svým pseudonymem Mira Kord. Tato žena patří mezi nejoriginálnější hudební skladatele 20. století. Nejprve studentka zpěvu, posléze studentka kompozice u Vítězslava Nováka. Po patnácti letech v rodinné firmě manžela se vrátila ke komponování v roce 1933. Smyčcový kvartet Beskydy bylo jejím prvním dílem po dlouhé pauze. Po válce její tvorba pronikla až do Švýcarska a Bruselu a s Vladimírem Hlochem vytvořili mimo jiné symfonický epos Zpěvy Gondwany, op. 19, orchestrální suitu Božena Němcová op. 24, nebo mnohé opery Zlaté ptáče, Náchodská kasace, Rozmarýnka nebo Dva světy. Její rozmanitá tvorba přináší folklorem inspirované tance, žesťové kvintety, skladby pro basklarinet a v šedesátých letech prozkoumala i seriální techniku, kdy si Vorlová vymyslela svou vlastní numerologickou seriální kompoziční metodu. 

Matylda Chrudimská (1882–1956) hudební pedagožka a skladatelka, která vyučovala hudbu ve své rodné Chrudimi. Na koncertu její hudba ožije ve skladbě Touha z roku 1928 op. 29.