Český recitál Viléma Přibyla na novém CD nadchne

  1. 1
  2. 2

Zcela nové a velmi zajímavé CD vydal v tomto roce Radioservis, který báječně využil archiv rozhlasových nahrávek brněnského studia. V nich je představen přední tenorista celé poválečné éry Vilém Přibyl, který dosáhl až fascinujících mezinárodních úspěchů. Dramaturgicky výtečně sestavené CD Janem Králíkem volí ukázky z těch českých děl, která nezachytil u Viléma Přibyla v úplnosti žádný z gramofonových, ani rozhlasových kompletů! Tím se před námi otevírá svět českých oper devatenáctého století, kde se Vilém Přibyl stal typickým dědicem takzvaného blachutovského oboru. Čili rolí tenorového oboru dramatického typu, který ideálně v éře těsně poválečné ztělesňoval Beno Blachut. Vilém Přibyl se stal v letech šedesátých jeho přímým nástupcem, ač zůstal věren Brnu. V Praze byl vždy v pozici hosta, nabízené angažmá nepřijal, v čemž ale nebyl jediný.

Na vydaném CD se nám hned v začátku připomene svět jeho skvělého Dalibora jako vstupní idée fixe. Toho Vilém Přibyl natočil hned dvakrát pro Supraphon a jednou pro rozhlas (recenzi jeho nahrávky Dalibora pod taktovkou Václava Smetáčka najdete zde). Zatímco této šance se mu, bohužel, nedostalo u Smetanova Lukáše, ale ani Jeníka, Dvořákova Dimitrije, Prince, ba ani Fibichova Ctirada. To je důvod, proč se ukázky z těchto Přibylových důležitých kreací staly páteří tohoto recitálu. Jako malá prémie je na CD ukázka ze Smetanových Dvou vdov, jak jinak než píseň Ladislava. Ladislav Podhájský nebyl typickou profilovou rolí Viléma Přibyla (ten byl parketou jeho tehdejšího kolegy Vladimíra Krejčíka), ale ukázku z ní natočil výtečně pod taktovkou legendárního dirigenta Františka Jílka v brněnském rozhlasu v roce 1972. Samozřejmě, že Vilém Přibyl byl skvělým interpretem děl Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Ta jsou ale namnoze v nahrávkách kompletů oper zachycena, proto se zde neobjevují. Všechny snímky na CD jsou převzaty z nahrávek studia Československého rozhlasu v Brně, v rozpětí let 1972–1982. Jsou tudíž i obrazem vývoje předního českého pěvce mezi jeho sedmačtyřicátým až sedmapadesátým rokem života.

Vilém Přibyl (1925–1990) je fascinující osobností v celé české poválečné operní interpretaci. Studoval zpěv soukromě u výborné pedagožky profesorky Marie Jakoubkové a své dispozice si ověřoval v amatérské opeře v Náchodě a Hradci Králové. Byl již řadu let v dobré profesi projektanta, proto velmi váhal s přechodem na profesionální divadelní prkna. Začínal poměrně pozdě, před hranicí pětatřiceti let v Ústí nad Labem roku 1959, tedy v době, kdy třeba jeho výrazný generační souputník Ivo Žídek byl již stálým hostem Wiener Staatsoper. Zdánlivá nevýhoda se však záhy ukázala výhodou, pěvec nastoupil do profese technicky vyzrálý, s vyjasněnými oborovými možnostmi, které nemusel hledat až ve vlastní praxi. Již v roce 1961 stanul na prknech Janáčkovy opery v Brně, kterou tehdy vedl jako šéfdirigent skvělý František Jílek. A spolu se svými tehdejšími kolegy v Brně vytvořil fantastickou éru opery v Brně šedesátých a sedmdesátých let. Spolu s Vladimírem Krejčíkem a Jiřím Olejníčkem vytvářel tenorové trio par excellance! Dále Hana Svobodová-Janků, Richard Novák, René Tuček, Gita Abrahámová, Josef Klán, co jméno to velký pojem.Zajímavá epizoda učinila z Viléma Přibyla velmi rychle světového pěvce. Zní až jako z pohádky. V roce 1964 připravovalo Národní divadlo v Praze veliký zájezd do Edinburghu ve Skotsku. Součástí repertoáru byl Smetanův Dalibor, pro kterého měla Praha k dispozici hned tři pěvce v interním úvazku. Beno Blachuta, Oldřicha Spisara, Jaroslava Stříšku, rýsoval se již také mladý Jaroslav Kachel. Do Prahy v roce 1963 přijel prezident festivalu z Edinburgu Lord Harewood dojednat podrobnosti účasti.

Po zhlédnutí Dalibora v Praze projevil přání vidět tentýž titul ještě v Brně. A ejhle, onoho večera zpíval Dalibora v Brně dosud málo známý tenorista Vilém Přibyl. Tak tomu se říká být v pravou chvíli na pravém místě! Vilém Přibyl Lorda Harewooda nadchnul a ten si ho vyžádal do prvního obsazení Dalibora v Edinburghu. Stalo se, úspěch Přibylův byl oslnivý. Jeho kariéra dostala až nečekanou akceleraci. Pozvání slavné londýnské Covent Garden v Londýně, z Paříže, Vídně, Barcelony, Amsterodamu, Haagu, Bonnu, Salcburku. Dvacet let byl stálým hostem Covent Garden, jednal i s vedením festivalu v Bayreuthu. Vždy se zamýšlím, zda by se byl Vilém Přibyl stal tolik ceněným tenoristou, kdyby nebylo oné šťastné okolnosti s Edinburghem. Byl by vůbec dostal Vilém Přibyl šanci natočit v roce 1968 pro Supraphon svého prvního Dalibora pod dirigentem Jaroslavem Krombholcem? Nebyl by to Oldřich Spisar, kterého by bez onoho Edinburgu Jaroslav Krombholc zřejmě zvolil po Beno Blachutovi? Štěstí ovšem přeje připraveným.

Plně souhlasím s Janem Králíkem, který v komentáři k CD uvádí, že se Vilému Přibylovi dostalo mezinárodního uznání jako žádnému jinému českému tenoristovi jeho generace, tedy té početné a silné generace, narozené ve dvacátých letech dvacátého století. Konkurentů bylo v této generaci mnoho, jen Daliborů na velmi pěkné úrovni bylo v Čechách deset. Viděl jsem je všechny live, Vilém Přibyl byl nejdokonalejší.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Vilém Přibyl – Český recitál (Radioservis) (CD)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na