Čeští operní pěvci ve filmu (3)

  1. 1
  2. 2

Po úvodním putování němým českým filmem, na jehož utváření se podíleli i operní pěvci, navázala první část pokračování zvukovým filmem v rozmezí let 1930–1945, kterou nyní ve třetím díle dokončíme. 

Jaroslava Procházková, do konce protektorátu účinkující převážně na činoherních a operetních scénách, byla sólistkou opery Národního divadla od roku 1948, když předchozí dvě sezony patřila k souboru opery Divadla 5. května. Před válkou byla obsazena v malých úlohách do 6 filmů: v tom prvním, v komedii Rozkošný příběh (režie Vladimír Slavínský, 1936), byla Zpěvačkou v operetě zpívající jeden valčík. Následoval Jan Výrava (režie Vladimír Borský, 1937) s rolí komtesy Kristiny. Výborný film Lidé pod horami (režie Václav Wassermann, 1937) nabídl Jaroslavě Procházkové úlohu Hanky, dcery hospodáře Hájka. Jako Kačka, služka na faře v Ostrovačicích, hrála v Pohádce máje (režie Otakar Vávra, 1940); ve filmu Provdám svou ženu (režie Miroslav Cikán, 1941) zpívá mimo záběr jeho ústřední melodii. Pantáta Bezoušek (režie Jiří Slavíček, 1941) přijel, jak je dostatečně známo, z venkova do Prahy navštívit rodinu svého syna, u nějž slouží Františka, představovaná Jaroslavou (Slávkou) Procházkovou. Marie Šponarová působila v Národním divadle v letech 1928–42 po předchozích angažmá v Olomouci a v Bratislavě. Na pražské první scéně jí byly přidělovány významné role: Tosca, Čo-Čo-San, Santuzza, Anežka ve Dvou vdovách, Jenůfa v nastudování z roku 1926; snad pro její věhlas jí byla nabídnuta úloha Havlíčkovy ženy Julie ve filmu Karel Havlíček Borovský (režie Svatopluk Innemann, 1931) a o rok později opět hlavní ženská úloha ve filmu Písničkář (režie Svatopluk Innemann, 1932), v němž byla partnerkou Karla Hašlera (on c. a k. vládní rada Pavel Hala, ona jeho žena Míla). Maria Tauberová se na filmovém plátně poprvé představila v melodramatu Když struny lkají (režie Friedrich Fehér, 1930), v němž hraje pouhou návštěvnici baru; kavalírem tamtéž byl Hugo Haas; oba přehlédnutelní… Následovalo další melodrama, Jindra, hraběnka Ostrovínová (režie Karel Lamač, 1933), Marie Tauberová hrála Amálku, sestřenici titulní postavy Jindry Jarýnové. Dr. Bedřich Rádl se při hodnocení jejího výkonu spokojil pouze s konstatováním, že „Maria Tauberová přinesla filmu jen svůj hezký soprán a školený přednes koloraturní písně.“ (Kino, leden 1934, s. 4.) Zazpívala Hašlerovu My nikdy svoji nebudem´ a Skřivánek vzlétl do polí na hudbu Miloše Smatka se slovy Karla Hašlera. S vývojem filmu nepohnula ani hudební komedie Na růžích ustláno (režie Miroslav Cikán, 1934), v němž si Maria Tauberová zahrála zamilovanou Kláry a byly jí napsány dvě písně. V komedii U nás v Kocourkově (režie Miroslav Cikán, 1934) si zahrála úlohu Blaženky a s Ladislavem Peškem si zazpívali Lásku beznadějnou. V příběhu Listopad Otakara Vávry (1935) jí byla svěřena lidová píseň Dám ti klíček od srdíčka. V té době se teprve připravovala na pěveckou dráhu, do souboru Národního divadla byla přijata v listopadu 1936. Jako sopranistka první scény se na plátně už neobjevila, pouze v dramatu Advokát chudých (režie Vladimír Slavínský, 1941) v jejím podání zazněly písně Modlitba Františka Škvora, Ave Maria Franze Schuberta a modlitba Zdrávas Maria.Jan Fifka byl v Národním divadle v roce 1916 angažován pro menší barytonové role, ale zpíval i Krále Vladislava, Adolfa z Harasova, Tomše nebo Evžena Oněgina; ze zdravotních důvodů musel pěvecké profese zanechat, takže měl čas i pro občasné filmování – vytvořil celkem 5 malých rolí: tři komedie – Host do domu (režie Gina Hašler, 1942), Čtrnáctý u stolu (režie Oldřich Nový a Antonín Zelenka, 1943) a U pěti veverek (režie Miroslav Cikán, 1944) a dvě melodramata: Tanečnice (režie František Čáp, 1943) a Sobota (režie Václav Wassermann, 1944). Tenorista Jaroslav Gleich se ve filmu objevil čtyřikrát. Do souboru Národního divadla byl přijat v roce 1927 a zůstal až do roku 1962. Jeho technicky dobře školený tenor a kultivovaný herecký projev mohly vést k nabídkám hrát ve filmu. Nejdříve v již zmiňované Prodané nevěstě, poté v dramatu Loupežník (režie Josef Kodíček) podle hry Karla Čapka, které mělo premiéru na konci roku 1931 a v němž dostal hlavní roli. Vyjma obdivované Marie Hübnerové v úloze Fanky kritika film nepochválila. „Z dalších herců (…) objevila se nová jména Jaroslav Gleich a Marta Trojanová, z nichž prvý uspokojil snad fotogenicky, oba však fonogenicky nevyhověli.“ (Filmový kurýr, 30. 10. 1931, s. 4.) V Pokušení paní Antonie (režie Vladimír Slavínský, 1934) jeho role bankéře Radoty už děj příliš nerozproudila, ale mohl si vedle tří písní zazpívat árii Lukáše z Hubičky. Nakonec to byl Švanda dudák (režie Svatopluk Innemann, 1937), do kterého mu byla připsána role Švandova přítele; některé pasáže hry Josefa Kajetána Tyla zhudebnil Erno Košťál a Jaroslavu Gleichovi se tak dostalo příležitosti si ve filmu opět zazpívat.
 

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na