První skladbou byla předehra k Beethovenově skladbě Ruiny athénské. Tu napsal Beethoven v době své léčby v Teplicích jako hudbu k divadelnímu kusu, kterým se otvíralo divadlo v Pešti. Bohyně Athéna se probouzí po tisíci letech ze spánku a sleduje velkolepé otevření divadla. Tomu odpovídala i hudba, která zpočátku působila zlověstně a přešla do pompézních oslavných fanfár podpořených zvukem lesních rohů.
Šéfdirigent a hudební ředitel Emmanuel Villaume se rozhodl v rámci Roku české hudby uvádět díla méně známých českých skladatelů, kteří byli ovšem ve své době věhlasní a ceněni. Proto koncert pokračoval Pichlovou Symfonií B dur „Melpomene“. Václav Pichl proslul svou rozsáhlou a rozmanitou tvorbou, zkomponoval na 700 děl. K nim se řadí i cyklus čtyř symfonií věnovaný řeckým múzám. Melpomené („Zpívající“) je múzou tragédií, ale také patronkou zpěvu. Symfonie má čtyři věty – Allegro, Andante arioso, rozverně taneční Minuetto a závěrečné Finale Allegro. Posluchače zaujala melodickou invencí, kontrastními náladami, bohatou harmonií i elegantním stylem. Mohli jsme zde pocítit jak vliv české lidové tvorby, tak i evropských hudebních proudů, neboť Pichla profesionálně ovlivnil jeho dlouhodobý pobyt v Itálii.
Po symfonii následovala další předehra, a to k Shakespearově Králi Learovi, který nadchl hudebního génia a inovátora Hectora Berlioze. Předehra nemá pevnou formu, ale spíše sleduje děj a atmosféru hry. Začala pomalým úvodem, který představuje krále Leara a jeho tři dcery. Hudba je temná a vážná v podání violoncell a kontrabasů. Druhý motiv byl jemný a smutný, byl zahájen hobojem a představuje Cordelii, Learovu nejmladší a nejmilejší dceru. Vše vyústí v dramatický konflikt a vede k pomalému závěru, který evokuje Learovu smrt v náručí své milované dcery. Předehra je charakteristická kontrastními náladami a originálními harmoniemi. Patří k vrcholům francouzské romantické hudby.
Před druhou polovinou koncertu promluvil Emmanuel Villaume, který připomněl tragické události, jež se odehrály před třemi týdny na Filozofické fakultě. Cherubiniho Requiem (nebo-li zádušní mši) umělci zasvětili obětem této nepochopitelné tragédie.
Requiem č. 1 c moll Luigiho Cherubiniho je mistrovské dílo, skladba, která byla zkomponována k 24. výročí popravy Ludvíka XVI. k uctění jeho památky. Requiem v sobě spojuje hloubku citu a skutečný smysl pro drama s klasickou vyrovnaností a proporcí. Je to jedno z nejlepších děl svého druhu z klasicistní éry a to, že nebývá uváděno častěji, je až s podivem. Jeho kvality potvrzuje i skutečnost, že Beethoven považoval Cherubiniho za druhého nejlepšího skladatele hned po své osobě, a proto si tuto zádušní mši vyžádal na svůj vlastní pohřeb.
Pražský filharmonický sbor zpíval s entuziasmem, ve tvářích se zpěvačkám a zpěvákům zračil smutek. V publiku nejednomu posluchači vstoupily slzy do očí. Skutečné expresivní síly sbor dosáhl v části Dies irae a velkolepém Agnus Dei, vše bylo podpořeno solidním orchestrálním vkladem i jemným zvukem.
Svým perfektním výkonem během celého večera zaujala hobojistka Jaroslava Čiháková Tajanovská, která dostala prostor předvést své technické kvality, jakož i schopnost empaticky procítit každou notu.
Z mého osobního pohledu je obdivu hoden každý zpěvák i hráč, který dokázal v časové i místní blízkosti tak velké tragédie podat profesionální výkon při provedení natolik emocionálně náročného repertoáru. Žádné requiem v Rudolfinu už nikdy nebude pouhou hudební kompozicí…
R.I.P.
Beethoven. Pichl. Berlioz. Cherubini
14. ledna 2024, 19:30 hodin
Dvořákova síň Rudolfina
Program
Ludwig van Beethoven: Ruiny athénské, předehra ke hře op. 113
Václav Pichl: Symfonie B dur
Hector Berlioz: Král Lear op. 4
Luigi Cherubini: Requiem č. 1 c moll
Účinkující
PKF — Prague Philharmonia
Pražský filharmonický sbor
Lukáš Kozubík – sbormistr
Emmanuel Villaume – dirigent
