Chopin má jedinečné porozumění pro nejjemnější odstíny lidských emocí, říká klavírista Boris Giltburg

V lednu předneseš pražskému publiku Chopinovský recitál, což na tebe jako interpreta klade specifické nároky. Na jednu stranu se pohybuješ v rámci stylu jediného autora, na druhou stranu je asi pro interpreta náročnější v takovém případě udržet publikum celou dobu v maximální pozornosti. Jak to jako interpret vnímáš?
Chopin má pro mě naprosto jedinečné porozumění nejjemnějším odstínům lidských emocí a magický způsob, jakým tyto syrové emoce zapouzdřil do not a jakým je předkládá nám: účinkujícím i posluchačům. V jeho hudbě je strhující bezprostřednost. S citem hluboce lidské, empatické duše při práci a s čirou krásou jeho melodií a brilantností stylu, jsou jeho klavírního díla neskonale poutavá a vzbuzují až nutkavou potřebu jim naslouchat. Snažil jsem se vybrat taková z jeho děl, která se doplňují i kontrastují a doufám, že bohatost Chopinovy ​​invence a velká rozmanitost nálad a barev v jeho hudbě vytvoří zajímavý a obsáhlý program, i když vychází z pera jediného skladatele.

Cyklus Chopinových 24 preludií bývá pro svoje využití všech durových a mollových tónin často srovnávám s Bachovým Dobře temperovaným klavírem. Jaký vztah k tomuto cyklu máš ty?
S 24 preludii jsem doslova vyrůstal – jako dítě jsem často poslouchal nahrávky s Arthurem Rubinsteinem nebo Marthou Argerich, ale sám jsem tato Preludia začal hrát asi před rokem. Tento cyklus je pro mě jedním z nejskvělejších děl romantického období a co do nápadů a tvůrčího náboje je i vrcholem v kontextu jakéhokoliv období i žánru. Neustále mě ohromuje, jak každé Preludium, od nejkratšího po nejdelší, je samostatným světem se svou vlastní náladou, charakterem a barvou, jež jsou podmanivé a téměř hmatatelné. Rozmanitost cyklu je ohromující hudebně i technicky a jako celek ho můžeme vidět jako celý lidský život viděný skrze 24 rozdílných obrazů.

Před časem jsi nahrál komplet Beethovenových klavírních sonát. Bude Chopin dalším autorem, kterého plánuješ pojmout takto důkladně?
V posledních dvou letech jsem vlastně podnikl svou osobní Chopinovskou objevitelskou cestu: kromě děl, která hraji v Praze, jsem uvedl i všechny ostatní Balady, všechny ostatní Scherza a výběr Nokturn. Jsem rád, že se nyní mohu soustředit na tato Chopinova díla: mám pocit, že v nich pořád zbývá ještě hodně k prozkoumání!

Před pár lety jsi v Čechách vystoupil s Pavel Haas Quartet, se kterými jsi natočil Dvořákova Klavírní kvinteta a tato nahrávka byla vysoce oceněna. Pokračuješ stále se stejným nasazením v komorní hře i nadále?
Přesně tak – pokračuji a Pavel Haas Quartet zůstává mým nejbližším hudebním partnerem a jeho členové mými přáteli. V minulém roce jsme se zaměřili na tři klavírní kvartety Johannese Brahmse (které zahrajeme i později v této sezóně v Rakousku, Holandsku a Velké Británii) a v rámci Roku české hudby 2024 jsme zahráli i Smetanovo Klavírní trio g moll a samozřejmě Dvořákův Kvintet č. 2. Spoustu projektů samozřejmě chystáme i do budoucna!

Tvůj lednový koncert nebude zdaleka tvé první vystoupení v Praze – kolikáté už? Je pro tebe velký rozdíl hrát v Praze a třeba v zámoří? Jak moc se liší publikum v různých zemích?
Abych řekl pravdu, tak jsem nepočítal, kolikrát jsem v Praze hrál, ale vím jistě, že je jen velmi málo měst, kde jsem hrál častěji! Prahu mám moc rád a každé zdejší vystoupení, ať už v Rudolfinu nebo v Obecním domě, je pro mě velmi zvláštní příležitostí. Opravdu nepřemýšlím o rozdílech mezi publikem v různých zemích – jde spíše o to, co je pro ně společné: že se rozhodli strávit večer v koncertním sále a poslouchat živou klasickou hudbu. Tato důvěra v nás, účinkující, je k nezaplacení a je prostě stěžejní.

Jaké jsou tvé umělecké plány v nejbližších letech? Na co se těšíš?
V této sezóně poprvé koncertně uvádím celý cyklus Beethovenových sonát (v roce 2020 jsem jej pouze nahrál a natočil k němu videa) – dílo, jež patří mezi vrcholy veškeré napsané hudby. Hudby, která dokáže skutečně nasytit duši posluchače. Letos to bude v Londýně a v příštích sezónách budu pokračovat v Belgii, Španělsku, Číně a Chile. V současné době rovněž pracuji na nahrávce kompletního klavírního díla Sergeje Rachmaninova – další album vychází v únoru (dvě sonáty a klavírní úprava Ostrova mrtvých) a ještě mi zbývají natočit tři alba. A možná největší výzva přijde příští rok, kdy plánuji provést a nahrát Bachův Dobře temperovaný klavír – nevyčerpatelnou pokladnici, kterou v současnosti prozkoumávám s nekonečnou bázní, obdivem a vzrušením.