Chopin & Nehring & Przytocki: Plzeňská filharmonie zahájila Rok české hudby

Úvodem večera přivítaly publikum v Měšťanské besedě radní města Plzně pro kulturu Eliška Bartáková a ředitelka Plzeňské filharmonie Lenka Kavalová, která vysvětlila, že koncert s dirigentem Pawlem Przytockim a klavírním koncertem Fryderyka Chopina v podání Szymona Nehringa byl pojat jako česko-polský – také koncertní mistryní orchestru je v současnosti polská umělkyně Olga Osmolińska. Večer byl slavnostně zahájen českou státní hymnou.

Dramaturgie koncertu přinesla hudbu období romantismu, klasicismu a pamatovala na 200. výročí narození Bedřicha Smetany provedením jeho zhruba šestiminutového Pochodu ke slavnosti Shakespearově op. 20. První polovině dominovala polská stopa – zazněl Koncert pro klavír a orchestr č. 1 e moll, op. 11 Fryderyka Chopina. Po přestávce filharmonici provedli Symfonii č. 2 Es dur, op. 19 Václava Jana Tomáška, od jehož narození uplyne v letošním “čtyřkovém” roce 250 let.

William Shakespeare dokázal svou tvorbou inspirovat hudebníky v celé žánrové šíři. Na shakespearovská témata vznikala v průběhu staletí díla komorní, symfonická i operní, posléze baletní a muzikálová. Vědci identifikovali na 20 000 hudebních děl spojených s jeho hrami. V Čechách byl Shakespeare od počátků 19. století nesmírně populární. Četl se, hrál se v divadle i mimo ně, při pražských domácích zábavách se deklamovaly jeho verše, prováděly se části jeho her. Oslavovat v roce 1864 výročí 300 let od básníkova narození velkolepou slavností – to znamenalo demonstrovat velikost českého národa. Sílu jeho ducha.

Česká kulturní veřejnost uspořádala tyto oslavy skutečně okázalým způsobem, který neměl s výjimkou Anglie v Evropě obdoby. Vilém Blodek složil hudbu ke scénickým obrazům ze Shakespearových děl a Bedřich Smetana Pochod ke slavnosti Shakespearově, při němž na jevišti Novoměstského divadla defilovaly slavné shakespearovské postavy. 23. dubna 1864 prošlo v průvodu kolem Shakespearovy busty téměř 250 kostýmovaných postav třiceti Shakespearových her, jejichž představiteli byli umělci i osobnosti pražské společnosti. Hudební provedení řídil Smetana sám.

Pochod ke slavnosti Shakespearově je mocně gradující dílo slučující v sobě několik rovin. Smetana v něm umně skloubil zpěvné téma, příznačné pro dívčí postavy, s humoristickou hravostí komedií, dramatičností bojů i temnými stránkami lidské povahy, tak působivě vykreslenými v Shakespearových dramatech. “Maestoso” – to je Smetanova charakteristika skladby na začátku notového zápisu, autor předepisuje širokou dynamickou škálu od pianissima až po fortissimo. Výsledek je nesmírně působivý, pulsující a ve své podstatě až burcující.

Renomovaný polský dirigent Pawel Przytocki, hudební ředitel Filharmonia Łódzka im. Artura Rubinsteina, využil potenciál Pochodu ke slavnosti Shakespearově jen částečně. Ve svém nastudování kladl důraz spíše na pochodový rytmus a vyšší dynamickou hladinu na úkor lyričnosti a dynamické plastičnosti celku. Melodické linky hudebních témat byly čitelné jen nejasně, místo majestátnosti dostala skladba charakter vojenského marše. Ocenit je však třeba výkon celé dechové sekce.

Bedřich Smetana miloval hudbu Fryderyka Chopina, často ji na svých koncertech hrál, v mnoha ohledech mu byla i skladatelsky vzorem, uvedení Chopinova Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 e moll op. 11 v souvislosti se Smetanovými výročími bylo tak v souladu s duchem Roku české hudby. Dvacetiletý Chopin napsal tento koncert v roce 1830 těsně po Klavírním koncertu f moll op. 21, (označovaném č. 2 podle pozdějšího vydání tiskem) v tehdy velmi rozšířeném stylu “concerto brillante”, v němž orchestr hraje spíše doprovodnou roli tak, aby klavírista mohl plně předvést své umění – oba koncerty charakterizuje technická náročnost.

Mladý polský klavírista Szymon Nehring je držitelem řady ocenění, mimo jiné zvítězil ve významné Mezinárodní mistrovské klavírní soutěži Arthura Rubinsteina v Tel Avivu. Je příznivcem interpretace hudby na dobové nástroje, jeho poslední CD nahrávka zahrnuje Chopinova díla v provedení na klavír Erard z roku 1858. Talentovaný a technicky velmi dobře disponovaný pianista jakoby však přenášel způsob úhozu z poloviny 19. století také na moderní křídla. V Měšťanské besedě sice plně potvrdil své hráčské kvality, ovšem zdejší Steinway zněl pod jeho prsty nezvykle tlumeně. Provedení proto často dominoval zvuk orchestru, třebaže sólistu doprovázel subtilně pod přesnou Przytockiho taktovkou. Rozevlátou poetiku díla vystihl sólista přesvědčivě, někdy až na samé hranici tematické soudržnosti. Podobně interpretoval Szymon Nehring i svůj přídavek, Chopinovu Baladu As dur op. 47.

Druhá polovina koncertu patřila jedné z výjimečných hudebních osobností českého klasicismu a raného romantismu – Václavu Janu Tomáškovi (1774–1850), synovi tkalce ze Skutče, který se mezi hudební špičku vypracoval díky podpoře osvícených mecenášů a díky vlastní píli. Po studiu na gymnáziích v Jihlavě a Praze studoval práva. Jako zběhlý houslista se stal vlastním přičiněním i znamenitým klavíristou, vyhledávaným v salónech české šlechty a měšťanů. Vstoupil do služeb hraběte Jiřího Františka Buquoye, kde působil jako učitel a skladatel, při cestách po Evropě se setkával s významnými osobnostmi své doby včetně J. Haydna, L. van Beethovena a J. W. Goetha. Tomáškovými přáteli se staly přední osobnosti českého národního obrození, mj. F. Palacký či F. L. Čelakovský, jeho žáky byli také J. V. (H.) Voříšek a E. Hanslick. Hrabě mu dopřál úplnou tvůrčí svobodu a Tomášek u něj zůstal až do r. 1824, po odchodu ze šlechtických služeb mu Buqoy poskytl doživotní rentu. Skladatel byl finančně zajištěn a mohl si dovolit vytvořit ze svého domu na Malé Straně v Praze kulturní centrum, kam přicházeli významní hudebníci, mj. R. Wagner N. Paganini, Clara Schumann a H. Berlioz. Stal se jakousi žijící legendou české hudby, „Pražským hudebním papežem“. Svými 114 opusy zasáhl Tomášek do řady hudebních oblastí. Složil tři symfonie, dva klavírní koncerty, dvě koncertní ouvertury, dramatické hudební scény, komorní skladby, chrámová díla i operu, kompozičně vycházel z díla W. A. Mozarta. Nejčetnější a dnes nejznámější je jeho romanticky založená klavírní a písňová tvorba; jako jeden z prvních komponoval na české básně.

S jeho hudebním odkazem se nesetkáváme často. Je proto velmi záslužné, že Plzeňská filharmonie zařadila Tomáškovu symfonii na svůj první koncert v Roce české hudby. Brilantní Symfonie č. 2 Es dur op. 19 z roku 1805 je melodicky nesmírně bohatá, její základ je klasicistní, především první věta Adagio maestoso. Allegro con brio odkazuje k W. A. Mozartovi a jeho Donu Giovannimu, kterého Tomášek obdivoval. Je však zcela svébytná a originálním způsobem otevírá dveře romantismu, který jako by během elegantního, zádumčivě jímavého Andante druhé věty přebíral vedení, sílil v kouzelně hravém Scherzo allegro, aby spojení obou stylů vygradovalo ve strhujícím Vivace čtvrté věty. Jen za předpokladu, že se podaří všechny tyto roviny plně vystihnout, ožije Tomáškovo působivé, hudebně napínavé a živé dílo v plném lesku své odvážné a proměnlivé melodiky. Pawel Przytocki však šetřil s dynamickými odstíny (převažovalo zvučné mezzoforte) i tempovou agogikou, bohatá melodičnost symfonie nevyznívala příliš kantabilně a byla posluchačsky nesnadno uchopitelná. Místo Tomáškem detailně prokomponovaného přediva jiskřivých témat bylo někdy možné vnímat jen celkové harmonické postupy. Technická kvalita hudebního provedení byla ovšem díky profesionalitě hráčů Plzeňské filharmonie vysoká.

Plzeňská filharmonie je hráčsky velmi dobře disponována, což její členové svými výkony na koncertu k zahájení Roku české hudby potvrdili. Závěrečný bouřlivý aplaus publika byl proto pro filharmoniky zcela zasloužený.

Chopin & Nehring & Przytocki
18. ledna 2024, 19:00 hodin
Měšťanská beseda, Plzeň

Program:
Bedřich Smetana: Pochod k slavnosti Shakespearově, op. 20
Fryderyk Chopin: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 e moll, op. 11
Václav Jan Tomášek: Symfonie č. 2 Es dur, op. 19

Účinkující:
Szymon Nehring – klavír 
Plzeňská filharmonie
Paweł Przytocki – dirigent