Už prakticky za pár dnů Praha znovu přivítá jednoho z nejuznávanějších světových mistrů taktovky – německého dirigenta, ale také klavíristu Christopha Eschenbacha. Schleswig-Holstein Festival Orchester pod jeho vedením, společně s barytonistou Matthiasem Goernem, vzdá po dva večery – 3. a 4.července v pražském Rudolfinu – hold letošnímu jubilantovi Gustavu Mahlerovi. Dva dny poté pak Christoph Eschenbach na témže pódiu přidá další z Mahlerových symfonií, tentokrát s Českou filharmonií.
Před pár týdny sedmdesátiletý charizmatický umělec nastoupil dráhu dirigenta v roce 1972 a zdokonaloval se u takových veličin, jako byli Georg Széll, Herbert von Karajan či Leonard Bernstein. Christoph Eschenbach stál v čele řady významných světových orchestrů (jen namátkou: Orchestr Tonhalle Curych, Chicago Symphony Orchestra, NDR Symfonieorchester Hamburk, Orchestre de Paris) a hostoval v předních operních domech. Má nesmírně bohatou a různorodou diskografii a je nositelem nejvyšších státních vyznamenání, udělovaných v Německu, ale také ve Francii.
Jaký je vůbec váš vztah k letošnímu jubilantovi Gustavu Mahlerovi, s nímž brzy do Prahy přijedete?
Celou svoji kariéru se zaobírám právě Mahlerem. Miluji jej, protože on svojí hudbou skutečně mluví. Cítíte v ní každý záchvěj jeho duše, dělá to přitom naprosto otevřeně, bez jakéchkoli zašifrování či omezení ve své hudebním jazyku. Hodně obdivuji jeho symfonie. V Praze budeme hrát vedle Rückertových písní s Mathiasem Goernem Mahlerovu První a Pátou. První se mi líbí hlavně pro svojí bezprostřednost, zatímco Pátá je velmi dramatický kus, už třeba jen ten smuteční pochod na začátku…Přirozeně je tu pak ale i poslední věta, s tím snad nejšťastnějším výrazem, jaký kdy Mahler složil.
Co z Mahlerovy tvorby máte nejraději a proč?
Nedávám přednost žádné z partitur Mahlera, stejně tak neprefereruji žádnou z jeho symfonií. Kolik třeba zrovna každá z jeho symfonií nabíbí materiálu který se vás dotýká jak citově, tak řekněme intelektuálně. Každá symfonie, kterou zrovna diriguji, je v tu chvíli moje nejoblíbenější!
Vaše nahrávka Mahlerových symfonií s Orchestre de Paris je vysoce ceněná. Jaké si myslíte, že jsou hlavní důvody? A co je podle vás při interpretaci Mahlera nejdůležitější?
Myslím, že do značné míry osobitým prvkem na mém záznamu symfonií Gustava Mahlera s Orchestre de Paris je při porovnání s jejich hudebním aranžmá řekněme jakýsi „filmový“ přístup. Při tomto „filmu“ s jeho rychlými střihy je velmi vzrušující vidět, jak se hudba odráží ve tvářích hudebníků. Co je nejdůležitější při interpretaci Mahlera? Jistě jakási hudební psychoanalýza, kterou musíte udělat u každého díla.
Váš kalendář je hodně zaplněný. Třeba jen koncertů máte opravdu dost, není výjimečné, když během čtrnácti dnů máte deset koncertů. Jak to zvládáte? Působíte dojmem neuvěřitelně aktivního člověka, je to skutečně tak?
Čerpám sílu z hudby. Kdybych neměl tolik koncertů, můj život by byl prázdný. Moje všechny životní aktivity vlastně vycházejí z hudby.
Úspěchy máte nejen jako dirigent, ale i jako klavírista. Je to asi těžká otázka, ale přece jen: Co vás uspokojuje víc?
Již jako dítě jsem byl naprosto fascinován tím, že dirigent s orchestrem tvoří nedílný celek, jakoby jeden složitý lidský nástroj. I přesto jsem zůstal klavíru věrný, ale klavír je jen velmi malá část mého života.
Na co se ze svých nejbližších plánů nejvíc těšíte?
Jsem velmi šťastný, že se v mých rukou ocitl nový orchestr a nová kulturní instituce. Stal jsem se od nové sezony šéfdirigentem washingtonského Národního symfonického orchestru a hudebním ředitelem v místním Kennedyho kulturním centru.
Děkujeme za rozhovor a těšíme se na vaše pražské koncerty!
