ČNSO a Steven Mercurio: Sarkasmus i projasněné naděje Šostakovičovy Deváté

Český národní symfonický orchestr a Maestro Steven Mercurio si rozumějí, do koncertu moderní hudby přizvali i hornistku Zuzanu Rzounkovou. Ve Smetanově síni Obecního domu uvedli 19. března 2019 díla Bohuslava Martinů, Kerry Turnera a Dimitrije Šostakoviče.
Prague Proms 2015 – Carmina Burana – Steven Mercurio (foto Jan Malý)

Šestiminutovou Předehru H 345 napsal Bohuslav Martinů roku 1953. Žil tehdy  v Nice, přemýšlel především nad operami a tuto drobnost komponoval na objednávku newyorské Mannesovy hudební školy ve stylu concerta grossa, tedy rozpravy tutti a menší skupiny nástrojů. Steven Mercurio zvýraznil svižný tep skladby, v málo propracovaných detailech se ovšem vytrácela proporčnost dialogu, ani drobné zpěvné názvuky domoviny neměly očekávanou výraznost.

Hornistka Zuzana Rzounková učarovala už v posledním koncertu ČNSO svým imponujícím podílem v Mahlerově Symfonii č. 5. Tentokrát vystoupila jako sólistka Koncertu pro lesní roh a orchestr „The Gothic“ současného amerického skladatele Kerry Turnera (*1960). Dílo zná důvěrně, jeho evropskou premiéru uskutečnila se svým domovským orchestrem FOK už před třemi lety, navíc je s autorem skladby kolegyní z oboru a u nás dokonce pořádali společné kurzy lesního rohu v Broumově. Kerry Turner má k Česku vřelý vztah, je totiž medailistou 39. ročníku soutěže Pražského jara. Sólovou hornu doslova hýčká v dobře líbivé hudbě a doprovodných kombinacích s harfou či smyčci, melodie lesního rohu nechává efektně doznívat, dohrát a zvýraznit dalšími dechovými nástroji. Druhá věta má baladické napětí, pochodové spojení horny s bicími budí dokonce dějovou obraznost. Mistrná hra Zuzany Rzounkové přednáší tóny v měkce lahodné škále i naplno výrazné halali a spolu v souhře s orchestrem výborně vystihli přitažlivě ležérní, skoro filmový styl skladby.

Dmitrij Šostakovič napsal Symfonii č. 9 op. 70 v roce 1945 a charakterizoval ji víceméně propagačně: „převládá průzračná, jasná, radostná nálada.“ K zdánlivě bezstarostnému  muzicírování se dopracoval poté, co zavrhl prvý monumentální náčrtek v očekávané návaznosti na 9. symfonii Beethovenovu. Ražba díla nasvědčuje skladatelově příklonu k dobovému trendu neoklasicismu. Nebyl by to Šostakovič, aby ta radostná nálada neměla tóny satiry, hned úvodem pískané v rychlých pikolových pasážích s akordickými doprovody až sarkastických trombonů.

Celá symfonie o pěti částech (poslední tři se hrají attaca) akcentuje dechové nástroje nejen v alarmujícím motivu pozounů s tubou, ale též v mnoha sólových výstupech. To není milostná lyrika, to je smutný nářek fagotu a flétny se smyčcovými vzdechy, značící plíživé kroky neštěstí. Sóloví hráči se v dokonalé revue všech nástrojů představili skvělou výrazovou hrou, snad jen pikola byla zbytečně ostrá. Nebyl by to Šostakovič, aby do svižného finale, ohlášeného trubkovou fanfárou, nedal i projasnění naděje. To vše zprostředkoval ČNSO s energickým Maestrem Mercuriem naplno, aniž by ubral na výmluvném sarkasmu poválečných dnů.

Steven Mercurio (*1953) – muž taktovky a koncertů největších hvězd, muž kompozice, kterému jednu z jeho kompozic premiéroval sám Zubin Mehta s Newyorskou filharmonií, je dirigent spolupracující rád s Českým národním symfonickým orchestrem – berme to jako dobrou vizitku orchestru.

 

Český národní symfonický orchestr
Steven Mercurio – dirigent 
Zuzana Rzounková – lesní roh
Smetanova síň Obecního domu, 19. března 2019

Bohuslav Martinů: Předehra pro orchestr
Kerry Turner: Koncert pro lesní roh a orchestr „The Gothic“
Dmitrij Šostakovič:  Symfonie č. 9, op. 70

 

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na