Co je luxus? Operní představení nebo koncert Taylor Swift?

Vezměme to jako při soudní při. Opera je nákladný druh umění. Vzhledem k ceně vstupenek, si je mohou dovolit jen majetní, kteří se rádi – když už utratili tolik peněz – slavnostně obléknou. Večery v opeře působí při pohledu přes okno jako nevábně exkluzivní.

Zpěv v cizím jazyce je pro operu typický. Nad jeviště se sice promítají titulky s překladem, ale neustálé zírání nahuru da dolů vyvolává pocit vlastní méněcennosti a křeč za krkem. O přestávce se podává občerstvení – Veuve Cliquot a uzený losos.

Opera trvá dvakrát déle než fotbal. Ač jsou sedadla potažená sametem, prostor pro nohy je omezený. Ne více než v Bayreuthu, kde vás nechají sedět dvě hodiny v kuse a nedovolí vám ani si odskočit, abyste uspokojili volání přírody (někteří z návštěvníků festivalu si prý preventivně nechávají zavést cévku).

Operní představení začínají před koncem pracovního dne. Festivalová operní představení uprostřed odpoledne. Opera se brání nevinnému nadšení. Běda nováčkovi, který vstane, aby si nahrál árii na telefon.

Téměř všechny opery uváděné v současnosti jsou historická díla. Největšími diváckými hity jsou Carmen (1875) a Figarova svatba (1786). Někteří se domnívají, že toto umění zemřelo s Puccinim v roce 1924. Jiní říkají, že zemřela jen italská opera – moderní opera žije dál… tu a tam. Ale kde? A jak dlouho?

Dvě americké operní společnosti – Maryland a Miami – ukončily činnost v této sezoně. Přestal vycházet oborový měsíčník Opera News. Anglická národní opera byla přesunuta na sever v důsledku politického protioperního hnutí ve Velké Británii. Arts Council England (ACE) omezil financování Velšské národní opery a zastavil turné Glyndebourne. S ACE, který učinil z antielitářství své krédo, je zbytečné se hádat. (Elitářství je mimochodem názor, že společnost by měli řídit bohatí a vzdělaní lidé.)

Metropolitní opera v New Yorku se snaží osvěžit svůj repertoár tím, že v nadcházející sezoně nahradí starou Aidu novými operami o Moby Dickovi, Antoniovi a Kleopatře a španělském básníkovi García Lorkovi. Image MET poněkud napravilo uvedení první opery černošského skladatele na jejích prknech – Oheň v kostech. Německé domy mezitím oblékají staré opery do nového hávu. Frankfurt pojal Tannhäusera jako frustrovaného homosexuála, zatímco Mnichov umístil Toscu do 70. let minulého století s řadou nahých mužských vězňů na jevišti.

Navzdory všem těmto změnám, stereotyp, že opera je elitářská, stále přetrvává. Opera je další na ráně pro ty, kteří si lepí ruce k silnicím kvůli volbě pohlaví, záchraně velryb a Palestiny. Neexistuje autorita, která by se odvážila operu hájit. Dovolte mi tedy, abych předložil obhajobu sám.

Tady je: Natočení středněrozpočtového filmu stojí 15 až 20 milionů dolarů. Prostředky jsou získávány ze soukromých a veřejných zdrojů a nikomu nevadí, že většina z těchto prostředků je promrhána – protože dle mínění veřejnosti nemohou být filmy elitářské. To proto, že lístky stojí méně než tričko a můžete na ně jít v teniskách.

Opera však přináší společnosti podstatně větší užitek než film. Opera zaměstnává stovky lidí, z nichž mnozí pocházejí z chudých poměrů. Poslední hudební ředitel Covent Garden chodil se svou matkou drhnout podlahy před začátkem vyučování. Slavná sopranistka strávila svá vysokoškolská léta čištěním záchodů. Jeden z nedávných předsedů Královské opery uprchl před Hitlerem, další pomáhal prodávat svému otci ovoce a zeleninu na starém trhu v Covent Garden. Opera je a vždy byla lidovým uměním.

V poslední době se mi ozývají zpěváci, kteří se kvůli škrtům v operních souborech rekvalifikovali na jiná povolání. Z jednoho je topenář, další utírá zadky v pečovatelském domě. Stále sní o prknech, která znamenají svět – ale nepohrdají skromnějším zaměstnáním. Vědí, na rozdíl od ACE, že opera je skutečným uměním.

Každý se může z opery něco naučit. Když Kostelnička v Janáčkově hrůzostrašné opeře utopí Jenůfino dítě, je dopad na diváky tak extrémní, že pro vzlykot sotva slyšíte violoncella. Morální utrpení Petera Grimese přesahuje hranice malé rybářské komunity v Suffolku. Ve Varšavě uvedli v dubnu tři mimořádná představení Brittenovy opery – tak důležitá je pro ty, kdo žijí ve stínu války. Glyndebourne, jehož kapacita je naplněna na 99 procent, přidává další představení.

Dobře provedená opera nebyla nikdy tak populární a populistická. Venkovské scény nyní nabízení vstupenky za 30 liber pro zájemce mladší 30 let. Ve Vídni je vstupenka na stání za deset eur. Srovnejte to s rockovým festivalem v Glastonbury, kde vás vstupné vyjde na 355 liber. Vstupenky na Taylor Swift začínají na 500 librách. Kdo je tu elitář?

Hodnota majetku amerického rappera Jay-Z se odhaduje na dvě miliardy dolarů. Který operní pěvec má čisté jmění dva miliony? V rockové hudbě je hvězda králem. V opeře každý, od stážisty po Bryna Terfela, ví, že úspěch představení závisí výhradně na týmové spolupráci. Jeden z venkovských producentů uvádí opery ve vězení. Slyšel jsem vězně tvrdit, že jim opera poprvé v životě umožnila důvěřovat druhým, a tento pocit byl pozoruhodně osvobozující.

Tím nechci říct, že ve světě opery je všechno v pořádku. Špatné správní rady jmenují špatné generální ředitele, kteří ničí zavedené společnosti jako English National Opera a Welsh National Opera. Pěvci mohou být arogantní a hudebníci mohou dělat naschvály. Opera je však vším možným, jen ne hračkou pro bohaté – a pokud se antielitářům podaří dosáhnout toho, že se z ní stane vzácné potěšení, utrpí tím celá společnost. Opera má schopnost zachraňovat životy. Je třeba skočit na stůl (jak to dělá Carmen) a zasadit se o její rozvoj, než ji zničí lůza.