Collegium 1704: Špičková interpretace Mozartova Requiem
Program koncertu Collegia 1704 začal instrumentální introdukcí Zelenkova Miserere ZWV 57, která postupně dynamicky gradovala a vyústila velkolepým nástupem tutti sboru. Akustické možnosti pražského Rudolfina umožňují umělcům provést velmi detailní dynamickou práci, která se nejvíce projevila v dlouhých polyfonních frázích první části Miserere. Za zmínku stojí precizní práce dirigenta Václava Lukse s časem. Pomocí záměrného prodlužování čtvrťových pomlk dokázal navodit velice napínavou atmosféru, kterou dramaticky doplňovaly výrazné dynamické změny.
V podobně dramatickém duchu se nesla i skladba následující, Adagio a Fuga c moll K. 546 Wolfganga Amadea Mozarta. Tempo zvolené dirigentem bylo dobře zvolené. Význačné byly zejména čisté a technicky precizní trylky prvních houslí. Fuga ve druhé části byla provedena rychle a s patřičnou lehkostí. Jednotlivé fugové odpovědi zaznívaly v interpretačním duchu svých subjektů. Díky dynamickému vytažení témat v expozici bylo posluchačům umožněno se poměrně dobře orientovat i v následujících částech fugy, což nepochybně velmi pozitivně přispělo k celkovému dojmu ze skladby.
Kajícný žalm 129 De profundis, který se stal námětem stejnojmenné Zelenkovy skladby, obsahuje na první pohled netradiční, avšak velmi důmyslné obsazení, jež přímo koresponduje se samotným textem. Ihned z úvodu se publiku představili tři sboristé, kteří vystoupili před orchestr, aby přednesli tři paralelní basová sóla. Jednotlivé fráze se melodicky a textově částečně imitují, i doplňují zároveň. Za vyzdvižení stojí nepochybně intonační přesnost všech tří sólistů a jejich vzájemná souhra zejména po dvacátém taktu, kdy sólisté nastupovali v půltónových krocích částečně pouze za doprovodu bassa continua. Sólové výstupy v části Sustinuit anima mea zaujaly zejména souhrou se sólovým hobojem a též souhrou mezi sebou, která se nejvíce projevila ve zdvihu v taktu č. 36.
Provedení Mozartova Requiem in d K. 626 bylo fenomenální. První část Requiem aeternam oplývala dramatičností a napětím, které dirigent záměrně zvyšoval mírným zpomalením a odtahy zejména při zpěvu Et lux perpetua. Volba tempa dirigentem pro část Kyrie eleison byla ideální. Z interpretačního hlediska bylo provedení fugy svým dynamickým zvýrazněním jednotlivých témat podobné interpretaci Adagia a fugy c moll. Část Dies irae zazněla v poměrně rychlém tempu. Trombonové sólo v následující části sekvence bylo hráno v mírnější dynamice a podtrhovalo velkolepé basové sólo chorvatského sólisty Krešimira Stražanace. Následné tenorové sólo Krystiana Adama vynikalo zejména svým přednesem melodických ozdob a svou artikulací. V části Confutatis maledictis dirigent zpomalil, aby umocnil už tak obrovské napětí souboru, což se však poněkud negativně podepsalo na houslových figurách, které pod zvukem žesťů zvukově zanikaly. Sólový oddíl Veroniky Rovné a Margherity Marii Saly v začátku části Benedictus byl po technické a výrazové stránce interpretován naprosto precizně. Interpretace Agnus Dei navodila díky práci s dynamikou a intonací sboru až intimně gradující atmosféru, která vrcholila sopránovým sólem v následující části. Závěrečný úsek Cum sanctis tuis kulminoval mohutnou fugou, na jejíž závěru dirigent záměrně zpomalil, aby umocnil už tak obrovské napětí souboru.
Provedení všech skladeb bylo ze strany účinkujících důkladně promyšleno a účast na koncertu byla skutečně zážitkem. Diváci ocenili umělce dlouhými ovacemi ve stoje, přídavku se však nedočkali.
Collegium 1704: Requiem
6. listopadu 2024, 19:30 hodin
Rudolfinum, Praha
Program
Jan Dismas Zelenka: Miserere c moll ZWV 57
Wolfgang Amadeus Mozart: Adagio a fuga c moll K. 546
Jan Dismas Zelenka: De profundis ZWV 97
Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem d moll K. 626
Účinkující
Veronika Rovná – soprán
Margherita Maria Sala – alt
Krystian Adam – tenor
Krešimir Stražanac – bas
Collegium 1704
Collegium Vocale 1704
Václav Luks – dirigent
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
