Závěrečný koncert letošního ročníku Letních slavností staré hudby potvrdil, že festival přitahuje jak početné publikum, tak výrazné interprety. Pro koncerty Collegia Marianum poměrně obvyklá koncepce spojila samostatné instrumentální skladby s áriemi vyňatými z rozsáhlejších kompozic. První polovina večera se opírala o díla anglické provenience, zatímco druhá patřila s jedinou výjimkou německé tvorbě. Jednotlivá čísla nespojoval jeden konkrétní námět ani souvislá hudební výstavba vycházející z jednotného skladatelského záměru, přesto na sebe organicky navazovala. Vedle výběru odpovídajícího hlasovému oboru sólisty spojoval většinu vokálních čísel širší rámec mytologických postav a příběhů, k němuž odkazoval i název programu. Téměř důsledné střídání instrumentálních čísel s áriemi zároveň přispívalo ke vzdušnému rytmu koncertu, který díky tomu nesmírně svižně ubíhal.
Mytologie v promyšleném toku
Promyšlenost jednotlivých návazností byla patrná už od Purcellovy ouvertury ke Králi Artušovi, v níž se poprvé uplatnil také větrný stroj. Jeho zapojení ani interpret, který se jej ujal, však nebyli v programu uvedeni, což je škoda. Bezprostředně následující árie Cold Genia What Power Art Thou jako by byla zvukovému naturelu celého ansámblu ušita na míru. Andreas Wolf ji vystavěl v působivém dynamickém oblouku, jehož účinek podpořil charakteristickou barvou hlasu i výbornou dechovou oporou. Přechod od Purcella k Händelovi proběhl bez výraznějšího stylového zlomu. V árii Revenge! Timotheus Cries z oratoria Alexander’s Feast se poprvé představil také Jaroslav Rouček na clarinu. Její jasný zvuk se s Wolfovým basbarytonem náramně barevně doplňoval a zpěvák opět zaujal pečlivě vystavěnými frázemi, smyslem pro výrazové efekty i přesvědčivým celkovým projevem. Známý Příjezd královny ze Sáby z Händelova oratoria Solomon následně odlehčil program svižným tempem. V Händelově Andante larghetto e staccato z Varhanního koncertu g moll HWV 310 získala výraznější sólový prostor Jana Semerádová. Její hra zaujala zejména nádhernými pianissimy a výrazovou uměřeností bez potřeby vnější exhibice. V Polyphemově árii O Ruddier than the Cherry z Acis and Galatea sáhla po miniaturní sopraninové zobcové flétně. Její vysoký, drobný zvuk i samotná podoba nástroje vnesly do provedení hravě roztomilý prvek, který přirozeně odlehčil atmosféru a měl v dramaturgii večera své opodstatnění. Závěrečná árie první poloviny Alcides’ Name in Latest Story z Händelova Hercula pak před Wolfa postavila zajímavou kombinaci technických nároků: výrazné koloratury se v ní střídaly s dlouhými frázemi vyžadujícími promyšlené rozvržení dechu.
Andreas Wolf potvrdil své kvality
Druhá polovina koncertu působila kratším a sevřenějším dojmem, což souviselo především s jejím odlišným členěním. Na rozdíl od první části nebyla rozložena do takového množství samostatných čísel. Větší prostor v ní získaly rozsáhlejší instrumentální celky, doplněné áriemi z Bachových světských kantát. Druhou polovinu otevřela interpretačně vyrovnaná Telemannova ouvertura L’Omphale, po níž se Andreas Wolf v Bachově árii Wie will ich lustig lachen poprvé představil v německém repertoáru. Přechod z angličtiny do němčiny se projevil ve způsobu artikulace a formování vokálů. Další rozsáhlejší instrumentální plochu vytvořila Händelova Suita G dur z Vodní hudby HWV 350. Collegium Marianum ji provedlo ve svižných tempech, s krátkými, přesně dotaženými frázemi a lehkostí, která podpořila vzdušný charakter celého večera. Závěrečné dvě Bachovy árie znovu ukázaly kvality Wolfova pěveckého projevu. V poslední z nich, Kron und Preis gekrönter Damen z kantáty Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten!, se znovu připojila clarina, jejíž jasný, slavnostní zvuk účinně vystupňoval závěr programu.
Přídavek přinesl ještě jednu jazykovou i stylovou proměnu. V Apollonově árii Cara pianta, co’ miei pianti z Händelovy kantáty Apollo e Dafne se Wolf po angličtině a němčině představil také v italštině. Árie vytvořila vůči předchozímu programu příjemný kontrast a stala se elegantní tečkou za večerem.
Collegium Marianum v roli partnera i hlavního aktéra
Výraznější než stylové rozdíly mezi jednotlivými autory bylo proměnlivé rozložení pozornosti mezi vokální a instrumentální složku programu. V áriích se Collegium Marianum stávalo citlivým partnerem pěveckého sólisty, zatímco v instrumentálních číslech se těžiště přesouvalo především ke koncertní mistryni Lence Torgersen a Janě Semerádové. Ta svou vůdčí přítomnost citlivě přizpůsobila vokálně-instrumentální koncepci a s Andreasem Wolfem se tak v centru pozornosti přirozeně střídala, aniž by se program rozpadal na oddělené vokální a instrumentální bloky. Jana Semerádová se v průběhu večera opět projevila jako osobitá instrumentalistka s nakažlivým nadšením pro hudbu. Vystřídala dvě příčné a dvě zobcové flétny různých poloh. Přechody mezi nástroji vyžadujícími rozdílnou dechovou techniku, artikulaci i způsob tvoření tónu zvládala s naprostou přirozeností. Působivá byla také bezprostřední komunikace celého souboru a citlivost, s níž se hudebníci navzájem poslouchali. Andreas Wolf zaujal pevnou a spolehlivou pěveckou technikou, jistými koloraturami, kultivovanou ornamentací a především mimořádně krásnou barvou hlasu. Přesvědčivý byl také jeho rozsah: i v nejnižších tónech basových árií si uchovával zvukovou plnost a nosnost. Jeho projev působil klidně a důvěryhodně. Při zpěvu výrazně zapojoval celé tělo a některá jeho gesta proto ve statickém koncertním provedení vyznívala poněkud toporně. Zajímavé by bylo sledovat jej také v jevištním kontextu, v němž by tento způsob tělesného projevu mohl získat jinou funkci. Obzvlášť působivá byla vzájemná pozornost Jany Semerádové a Andrease Wolfa ve chvílích, kdy jeden z nich právě nevystupoval. Bylo patrné, s jakým zaujetím sledují provedení ostatních. Jejich přirozená komunikace působila nesmírně srdečně a přispívala k příjemné atmosféře večera.
Celistvost programu Mythologia aeterna vycházela nejen z mytologické inspirace většiny vokálních čísel, ale také z citlivě vystavěné návaznosti skladeb a přirozeného střídání vokálního a instrumentálního těžiště. Collegium Marianum a Andreas Wolf vytvořili interpretačně vyrovnaný celek, který přes různorodost použitých skladeb neztrácel lehkost ani spád.
Letní slavnosti staré hudby: Mythologia aeterna
5. srpna 2026, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy, Praha
Program
Henry Purcell: King Arthur, Z. 628 – Ouverture
Henry Purcell: King Arthur, Z. 628 – árie „What Power Art Thou“ (Cold Genius)
Henry Purcell: Chacony in G minor, Z. 730
Georg Friedrich Händel: Alexander’s Feast, HWV 75 – árie „Revenge! Timotheus Cries“ (Timotheus)
Georg Friedrich Händel: Solomon, HWV 67 – Arrival of the Queen of Sheba
Georg Friedrich Händel: Semele, HWV 58 – árie „Leave Me, Loathsome Light!“ (Somnus)
Georg Friedrich Händel: Concerto for Organ and Orchestra in G minor, Op. 7, No. 5, HWV 310 – Andante larghetto e staccato
Georg Friedrich Händel: Acis and Galatea, HWV 49 – árie „O Ruddier than the Cherry“ (Polyphemus)
Georg Friedrich Händel: Hercules, HWV 60 – árie „Alcides’ Name in Latest Story“ (Hercules)
Georg Philipp Telemann: Ouverture „L’Omphale“, TWV 55:e8
Johann Sebastian Bach: Zerreißet, zersprenget, zertrümmert die Gruft, BWV 205 – árie „Wie will ich lustig lachen“ (Aeolus)
Georg Friedrich Händel: Suite in G major „Water Music“, HWV 350
Johann Sebastian Bach: Geschwinde, geschwinde, ihr wirbelnden Winde, BWV 201 – árie „Zu Tanze, zu Sprunge, so wackelt das Herz“ (Pan)
Johann Sebastian Bach: Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten!, BWV 214 – árie „Kron und Preis gekrönter Damen“ (Fama)
Přídavek: Georg Friedrich Händel: Apollo e Dafne, HWV 122 – árie „Cara pianta, co’ miei pianti“ (Apollo)
Účinkující
Andreas Wolf – basbaryton
Collegium Marianum
Jana Semerádová – umělecká vedoucí, flétny
Lenka Torgersen – koncertní mistr, barokní housle
Magdalena Malá – barokní housle
Daniel Podroužek – barokní housle
Małgorzata Malke – barokní housle
Jan Hádek – barokní housle
Tereza Horáková – barokní housle
Andreas Torgersen – barokní viola
Jonáš Kolomý – barokní viola
Hana Fleková – barokní violoncello
Luděk Braný – kontrabas
Luise Haugk – barokní hoboj
Tereza Samsonová – barokní hoboj
Jaroslav Rouček – clarina
Kryštof Lada – barokní fagot
Filip Hrubý – cembalo
Jan Krejča – teorba
