Concentus Moravie zakončila Magdalena Kožená ve Vídni

Festival Concentus Moraviae má za sebou 24. ročník. Celý červen rozeznívala kouzelná místa Moravy krásná hudba a připomínala, že cesta pro porozumění mezi lidmi vede právě přes sluch a zrak a přes vnímání krásy. Pod heslem Koncert národů se připomínal Vídeňský kongres, kde právě hudba pomohla sjednotit rozhádanou Evropu. I ten poslední koncert se konal právě ve Vídni a nesl se v duchu myšlenky česko-rakouského porozumění.

Dramaturgie Aleše Březiny přinesla stylový program z děl barokních skladatelů a k interpretaci byl přizván barokní soubor Collegium 1704 s uměleckým vedoucím Václavem Luksem a s pěvkyní Magdalenou Koženou. Soubor, hrající na originální nástroje s autenticky poučenou interpretací, je špičkou ve svém oboru a na tomto večeru to opět potvrdil. Hudebníci hráli intonačně čistě, s erudicí a entusiasmem, který jim po celou dobu vléval jejich dirigent Václav Luks. Přesná a úsečná gesta, prostor pro jednotlivé sólové, byť krátké vstupy, dynamické a agogické efekty a dokonalá souhra a od počátku až do konce držené plné soustředění a napětí, to vše dělalo z výkonu výjimečný počin.

Vrcholem večera byl výkon mezzosopranistky Magdaleny Kožené. Zvolený repertoár jí dokonale sedí, jak barvou hlasu, tak výrazem, je přesvědčivou interpretkou zoufalých a opuštěných milovnic a jejich dramatických emocí. Má dokonalou schopnost pro vystavění dramatického výrazu po celou skladbu a dosažení jejího vrcholu. Pracuje s hlasem velmi poučeně technicky a výraz má nejen promyšleně vystavěný, ale dokáže ho i procítěně předat publiku. Zejména exceluje svými koloraturami, které nejsou jen prázdnými zvonivými ozdobami, ale jsou příležitostí k dramatickému výrazu. Obdivuhodné hudební cítění zpěvačky jí umožňuje korespondovat se sólovými nástroji (hoboj, violoncello, housle, theorba) tak, že navazuje přímo na jejich barvu nástroje. Zůstává přitom nad věcí, půvabná a suverénní, a s nevyčerpatelným energetickým potenciálem je velmi přesvědčivá. Barokní hudba je ideální jak pro její hlas, tak i naturel.

Přednášené kantáty byly ve své době hity, jež se hrály a zpívaly na šlechtických dvorech, zejména italských. Témata byla především antická a všem známá z Ovidia a z Danta, skýtala však možnost naroubovat je na současný život. Bohatá města jako Neapol, Benátky nebo Řím byla rájem pro hudebníky. Leonardo Leo (první polovina 18. století) působil v Neapoli a hrála se jeho Cantata Angelica e Medoro. Benedetto Marcello patřil ke skladatelům benátským, ale pracoval jen pro svoji potěchu, ne jako profesionál. Přesto je jeho kantáta Arianna abbadonata (Opuštěná Ariadna) dílem technicky náročným a výrazově přesvědčivým a velmi zvukomalebným. Pro pěvkyni to byla příležitost předvést všechny nuance své pěvecké techniky i výrazu. Georg Friedrich Händel napsal kantátu Ero e Leandro v Římě. Příběh je silný sám o sobě, podpořený hudbou a výrazem pěvkyně byl strhující. Obecenstvo si vynutilo přídavky, a tak opět promluvil Händel. Árie „Lascia ch’io pianga“ z opery Rinaldo svou dojemností bránila obecenstvu dýchat, zato druhý přídavek, „Dopo notte“ z opery Ariodante, jiskřil a ohromoval technickou ekvilibristikou. Zaslouženě si umělkyně vysloužila frenetický potlesk a volání bravo. Závěr festivalu Concentus Moraviae byl vskutku jiskřivý a výsostně umělecky dokonalý.

 

Hodnocení autorky recenze 100 %

 

Slavnostní závěrečný koncert
Koncert česko-rakouského partnerství

Magdalena Kožená / mezzosoprán
Collegium 1704
Václav Luks / um. vedoucí, dirigent

Program:

Georg Friedrich Händel: Sinfonia „Agrippina“
Leonardo Leo: Cantata „Angelica e Medoro“
Benedetto Marcello: Cantata „Arianna abbandonata“

Leonardo Vinci: Sinfonia „Maria dolorata“
Georg Friedrich Händel: Cantata „Ero e Leandro“