Čtenáři blogují: Brittenův horor v intimních podmínkách a neohrožený výkon guvernantky

Na prknech Státní opery ND v Praze provedli studenti HAMU a JAMU operu v intimním uspořádání, kdy na jevišti byli aktéři i publikum. Tato intimita uváděnému typu opery slušela. Za sebe jsem kvitoval, že vidím dramatický vývoj dojmů a citů z neobvyklé blízkosti, což vedlo k ničím nepřerušované pozornosti. Navíc tak viděli interpreti i na nás, diváky, zdali nespíme a jak se tváříme. To divákům rozhodně neškodí v narůstající (či upadající?) obecné kultivovanosti.

O+

V programu si lze přečíst hutné a přesné informace. Nebudu se jimi tedy zabývat, protože těžko k nim přidám širší výklad. Snad jen pár slov ke srozumitelnosti a usledovatelnosti významu ve vazbě na aktuální originální nastudování v angličtině. Kupodivu byla angličtina zpěváků značně zřetelná, takže jsem se na obrazovkách s textem překladu jen ujišťoval, že správně rozumím. Pochopitelně si myslím, že kdo rozumí středně dobře anglicky, má z nastudování v originále mnohem lepší dojem, než když loví text jen na obrazovkách.

Chodím v posledních dvou letech do divadel na opery i balety častěji než dříve. Snad srovnatelně často jako za mlada, ale nabídka i kvalita je dnes úplně jinde. Operní zpěváci mnohem více hrají. Mám na mysli přímo herecké postupy včetně sofistikovaného pohybu, který skoro sousedí s ladnou taneční až baletní průpravou. V tomto kontextu je nutno pochválit hlavní představitelku, guvernantku: Marii Šimůnkovou. Celé představení odehrála na vysokých jehlách dámských střevíčků a nezaváhala ani při jízdě na točně, která simulovala ubíhající čas. Největší obdiv mám pro její couvání, v takové obuvi jde skoro o sebevražednou záležitost. Elegantní pěvkyně však ani na vteřinu neztratila naprostou kontrolu a sebejistotu, dokonce ani při vrhání se na zem či vstávání zpět na jehly. Rozhodně však nezpívala jako na jehlách. Naopak, bravurnost jejího projevu byla nejvyšší ozdobou představení. Můžeme jen doufat, že ji budeme v budoucnu potkávat na světových prknech stále častěji.

Všichni účinkující podali výrazně soustředěný výkon. Ve všech případech lze mluvit o krásných hlasech, čistém podání a porozumění často fragmentárnímu doprovodu orchestru, který zpěváky často nechal vlastně zpívat a capella. Jsem sice jen divadelní konzument, ale trochu zpívám schován ve sboru a dovedu ocenit, jak těžké muselo být nastudování Brittenovy partitury. Nic pro amatéry.

Zatímco vážný vývoj postavy guvernantky zajišťoval zcela brilantní a vážně dramatický přístup Marie Šimůnkové, výborně jí sekundovala v kontrastní roli čtverácká „dívenka“ Flora v podání Jany Hozmanové. V jejím případě nutno ocenit zejména její skrčenou pozici v malé postýlce, z níž se v jednu chvíli musela ihned probudit, zvednout a pustit se do zpěvu. Tím nechci nijak snižovat výkony ostatních, jelikož jsem se u nich žádných nedostatků nedoslechl, nemohou jistě za to, že ve vedlejších rolích nemají tolik prostoru rozehrát vše, co by dokázali. Všichni byli přinejmenším uvěřitelní.

Nesmím opomenout i brilantní doprovod orchestru Akademičtí komorní sólisté. Ze svého místa jsem bohužel viděl jen dvě sličné houslistky, které měly oči jen pro dirigenta. Není divu, přesnost nástupů a souzvuků je v Brittenově hudbě dost důležitá. Kombinace nástrojů pro zdůraznění napětí (při utahování šroubu) byla dokonalá. Smyčce doplňované dechovými nástroji kontrastovaly s drkotáním harfy, zvukem tabulárních zvonů (čímž si nejsem jist, nestihl jsem je zkontrolovat) stupňovaly napětí, jež by se dalo skoro krájet.

Cestou domů se vždy dohadujeme, co bylo tak či onak. Shodli jsme se, že libreta jsou na starší klasické hudbě to nejslabší, protože je nelze zmodernizovat. Vše ostatní vlastně ano. Musíme libreta zkrátka „vydržet“, akceptovat, tak jak jsou. Jedinou věcí jsme si nebyli jisti a neshodli jsme se. Představitel chlapce Milese: Joshua Alvarez byl podle sluchu mé přítelkyně mimo tóninu. Já měl ale dojem, že v kontextu děje a charakteru je to schválně a správně zazpíváno. Ale nemáme ani doma partituru, takže to nezkontrolujeme a nerozhodneme. Spíše věřil tomu, že výkon chlapce byl vynikající, protože ho na závěr při děkovačce neuklidňovali, ale chválili, i dárečky dostal.

Pokud můžete, jděte se na toto představení ještě do úterý určitě podívat. V jistém smyslu je škoda, že tak kvalitní „školní“ představení uvidí minimum diváků jen párkrát a zavře se nad ním voda. Já ale soudím, že se účinkující v hudebním, a zvláště v operním prostředí neztratí.