Dagmar Šašková: Při interpretaci barokní hudby mi pomohl jazz

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Jméno mezzosopranistky Dagmar Šaškové je známé spíše v zahraničí než u nás, ačkoliv pochází z Rakovníka a studovala na pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni hudební výchovu a psychologii a hudební studia prohlubovala na brněnské JAMU. Touha proniknout do interpretace barokní hudby ji však přivedla do Francie, do Centra barokní hudby ve Versailles.

Dagmar Šašková (zdroj Dagmar Šašková)
Dagmar Šašková (zdroj Dagmar Šašková)

Ve Francii již zůstala, spolupracuje s mnoha významnými soubory interpretujícími barokní hudbu, Akadêmia, Le Poème Harmonique, Les Correspondances, La Fenice, Centrum barokní hudby Versailles, Le Concert de l’Hostel Dieu, Les Traversées baroques, Musica Florea, Collegium 1704, Czech Ensemble Baroque. Zpívá po celé Evropě, v Jižní Koreji a Indii. Při tom všem stihne vychovávat s manželem dva syny, dvojčata. „Při jejich výchově se mi psychologie hodí, ale vyučovat bych ji už nemohla, na sledování nových poznatků a trendů nemám čas. S manželem pořád tak někde vlajeme, musíme toho hodně stihnout. A protože jsem oba puntičkáři, je to někdy hodně drsné, ale zvládáme to!“ směje se Dagmar Šašková.

Při povídání s ní zjistíte, že se směje často, že hovor s ní je zábavný a rychle utíká a že přestáváte vnímat čas. Pronikáte do jejích hudebních snů a tužeb a postupně zjistíte, jak dalekosáhlé jsou – jako by neměly žádné hranice. A jako by i Dagmar Šašková byla ženou bez hranic. Ale takový nápad korigujete – její plány jsou sice dalekosáhlé, zrodily se však v hlavě racionálně uvažující ženy. Jsou totiž promyšlené, postupné. Dagmar Šašková má sice daleko ke stavění vzdušných zámků, nikoliv však k odhodlání stihnout toho co možná nejvíc. „Ale máme na to jen jeden život,“ zasměje se vesele.

Ačkoliv v České republice nebývá často, začala se sem v posledních letech vracet. A nejinak tomu bylo i v letošní sezóně, když v létě na Hudebním festivalu ve Znojmě vystoupila v inscenaci raného oratoria Josepha Haydna Návrat Tobiáše, kterou nastudoval s pěvci a Czech Ensemble Baroque Roman Válek.

Rolí v barokních operách jste ztvárnila hned několik, první byla v roce 2010 Corisanda v opeře Jeana-Baptiste Lullyho Amadis v Avignonu. Nahrála jste celou řadu CD, hojně koncertujete. V jednom z rozhovorů jste se svěřila, že raději vystupuje ve scénickém provedení děl než v koncertním. Co vás na inscenacích láká?
Pro pěvce znamená inscenace užší sepětí s hudbou a příběhem. Na jevišti zpíváte zpaměti, to znamená, že si příběh musíte odžít. Ve francouzštině má slovo ‚nazpaměť‘ v doslovném překladu význam ‚projít srdcem‘, totéž je v angličtině. A to mi přijde hrozně krásné, všechno se tím vyjadřuje – nejde o mechanické naučení se, ale oproštění se od ‚papíru‘, o hluboké proniknutí do role. A pro diváka je inscenace mnohem větší zážitek – pokud se všechny složky na jevišti setkají v souhře, navzájem se umocňují a účinek je silnější. Když vidíte zinscenovaný příběh, necháte se unést nejen hudební, ale i scénickou složkou. Ve Znojmě režíroval oratorium Tomáš Ondřej Pilař. Nepohybovali jsme se ve starozákonní době, ale v době Josepha Haydna, byl to určitý druh interpretace, a zapůsobil – odvedl nás od všednosti. Bylo krásné vidět zasněné publikum, přenesené do jiného světa, mimo realitu. I interpreta vytrhne působivá inscenace z všednodennosti, žijete život někoho jiného. Ale neznamená to, že bych koncertní produkce neměla ráda – tam může divák pro změnu rozvíjet svou vlastní vizuální představivost. A pak docela jiný a krásný svět jsou písně, koncertní árie a duchovní hudba.

Dagmar Šašková – 25. července 2019 (Foto Libor Sváček)
Dagmar Šašková – 25. července 2019 (Foto Libor Sváček)

Věnovala jste se zpěvu od dětství?
Ano a je to vlastně hrozně nudný příběh. Zpívala jsem od mateřské školky. Báječná paní učitelka Benešová s velkým smyslem pro umění, která mi už jako maličké holčičce říkala Dagmaro, nikdy Dášo, hrála na klavír, já jsem zpívala písničky. Taky pro mě jednu písničku složila a já ji zpívala před celou školou. Pak jsem už pořád zpívala. Když přišla domů návštěva a hned mi říkali: „Dášo, zazpívej!“, tak mi to hrozně vadilo. Ale když se mě ptali, čím chci být, vždycky jsem říkala, že budu zpěvačka.

Rozhodnutí bylo tedy jasné, ale byla cesta k jeho naplnění snadná?
Jak se to vezme. Chodila jsem do ‚lidušky´ na zpěv, od deseti let jsem hrála na klavír. Věděla jsem, že chci zpívat, ale nevěděla jsem co. Rakovník je velmi muzikální město, ovšem především v big beatu a já jsem si postupně oťukávala všechny možné žánry. Hrála jsem na kytaru s dívčí kapelou, zpívala hity Beatles, se studentským big bandem Kix#Band jsem nahrála v osmnácti letech své první cédéčko, pak jsem zpívala v rockové kapele Zmatená žirafa a taky jsem byla členkou jazzové skupiny. Že půjdu studovat zpěv, ale bylo jasné. Chtěla jsem jít na konzervatoř, nevzali mě. Zkoušela jsem dostat se na HAMU v Praze, tam jsem také neuspěla. A tak jsem šla na Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni.

Jak jste se dostala od rockových a jazzových kapel ke klasice?
Na hodiny zpěvu jsem chodila ještě do Prahy k paní profesorce Jarmile Vrchotové-Pátové. Chodila jsem na koncerty Kruhu přátel hudby v Rakovníku a když mi bylo patnáct let, dostala jsem se na Pražské jaro. Byl to pro mě velký zážitek a setkala jsem se tam se starou hudbou. Nejvíc mě oslovil koncert Emmy Kirkby a Anthony Rooleyho v Bazilice sv. Jiří. Zpívala jen s loutnou, bylo to velmi intimní, mně se to strašně líbilo a říkala jsem si, že takhle bych chtěla někdy zpívat! V Plzni jsem za studií pak chodila na všechny dostupné koncerty, ale chyběla mi barokní hudba. Přišla jsem si k ní, až když jsem potkala jednoho loutnistu. Společně jsme postupně objevovali barokní repertoár, nechali si ušít barokní kostýmy a na českých hradech hráli italskou, anglickou, španělskou hudbu a skončili jsme u francouzských dvorských písní. Když jsem studovala na JAMU, chodila jsem také na některé z přednášek Akademie staré hudby v Brně. A další studia mě pak zavedla do Centra barokní hudby ve Versailles.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments