Rachelle Huntová byla jedna z prvních, kdo nastoupil na let z Knoxville do Washingtonu. Poté, co vstoupila se svými houslemi na palubu, jí letuška sdělila, že to není povoleno. Na videu, které Huntová zveřejnila na sociálních sítích, letuška říká, že „se neřídí federálním zákonem“. Huntová jí oponovala, že musí trvat na svých právech, neboť hudební nástroj nemůže odbavit.
Huntové byl nakonec umožněn nástup do letadla po dlouhé hádce, kdy se odmítla vzdát. Také byla naštěstí schopna promluvit si s chápavým pilotem, který do situace zasáhl a letušce domluvil. Ta nakonec neochotně souhlasila, že Huntové udělí „výjimku“ a povolí jí vzít si housle s sebou na palubu. Federální zákon podle letušky výjimku nepředstavuje.
Regionální letecká společnost CommutAir, která tento let provozuje jménem společnosti United Airlines uvedla, že nedorozumění lituje a že pečlivě přezkoumává pokyny vydané zaměstnancům společnosti, které se týkají hudebních nástrojů, aby se situace v budoucnosti neopakovala.
Huntová na sociálních sítích uvádí, že jí letuška nutila housle odbavit, a to i přes to, že byla na palubě jako první a v binech bylo tedy dostatek místa. I když jí ukázala federální zákon, který uvádí, že aerolinie jsou povinny akceptovat housle jako příruční zavazadlo, pokud to prostor v binech dovoluje, letuška trvala na svém a odpověděla, že se neřídí federálním zákonem, ale předpisy společnosti United.
Jak dále Huntová na svých sociálních sítích uvádí, je členkou Star Alliance se statusem Gold, což jí umožňuje přednostní nástup do letadla a ona tohoto statusu využívá, aby mohla s houslemi nastoupit mezi prvními, a vyhnula se tak případným problémům. Vyzvala leteckou společnost, aby své zaměstnance proškolila o zákonech týkajících se hudebních nástrojů, které je možné vzít si na palubu. Také upozorňuje na fakt, že United Airlines je povinna dodržovat federální zákony, bez ohledu na názor letušek. Huntová mezitím podala na leteckou společnost oficiální stížnost a informovala Americkou federaci hudebníků a Svaz německých orchestrů.
Mluvčí United Airlines prohlásil, že „jejich pravidla týkající se příručních zavazadel jsou v souladu s FAA, které povolují uložení hudebního nástroje do binů nad hlavami cestujících jako předmět osobní potřeby“.
Tento incident přitom není ojedinělý – v červnu 2016 byla houslistka Cecilia Bernardiniová přinucena držet svůj cenný hudební nástroj z osmnáctého století na klíně po celou dobu letu (ten naštěstí trval jen hodinu). Personál British Airways jí nedovolil vzít si pouzdro jako příruční zavazadlo – během odbavení jí bylo řečeno, že pro pouzdro není v kabině pro cestující místo. Hudebnice nechtěla riskovat, nezbylo jí než housle omotat šátkem, aby se nepoškodily a pouzdro a tři smyčce odbavit.
V lednu 2018 cestovala Myrna Herzog z Ria de Janeira do Tel Avivu – také ji přinutila letecká společnost odbavit její hudební nástroj – violu da gamba ze sedmnáctého století. Společnost údajně hudebnici ujistila, že s křehkým hudebním nástrojem, jehož hodnota přesahovala 200 000 dolarů, bude zacházet opatrně. Nicméně se tak nestalo – i když byl tvrdý obal olepen několika výraznými nálepkami „fragile“, byl poničen jak přepravní obal, tak hudební nástroj. Letecká společnost Alitalia vinu popírala, tvrdila, že pasažérce nabídli koupi sedadla navíc, což ona odmítla. Myrna Herzog naopak tvrdila, že si sedadlo přikoupit chtěla, ale bylo jí řečeno, že je let plně obsazen a není to možné.
Soubor Pokrovsky Opera cestoval v září 2018 z Rigy do Moskvy. Ostraha jim nedovolila vzít si s sebou na palubu obaly na hudební nástroje. Hudebníci se celkem pochopitelně obávali, že by jejich hudební nástroje mohly být během přepravy poškozeny, pokud by je odbavili. Rozhodli se proto vzít si je na palubu bez obalů – a spolucestujícím zahráli Montiho Csárdás, což vyvolalo vlnu nadšení.
Ostatně, problém se netýká jen leteckých společností – v únoru 2020 byl malijský hudebník Ballaké Sissoko nemile překvapen, když zjistil, že mu američtí celníci rozebrali na kousky tradiční východoafrický hudební nástroj zvaný kora. Úřad pro bezpečnost dopravy tvrdil, že pouzdro, v němž byl jemný hudební nástroj s dlouhým krkem umístěn, vůbec neotevřeli. Stav navíc zjistil hudebník až doma v Paříži, když pouzdro otevřel a našel svůj hudební nástroj poničený, uvnitř pouzdra byl jakýsi dokument připomínající španělsky psané doporučení Úřadu pro bezpečnost dopravy, oznamující, že pouzdro bylo vybráno k fyzické prohlídce za účelem hledání „zakázaných předmětů“.
