David Mareček: Rozpočet České filharmonie meziročně roste o 10 procent
Výnosy České filharmonie za rok 2015 činí 272 mil. Kč, což byl proti roku 2014 mírný pokles. Co bylo hlavním důvodem? Jaký je váš výhled hospodaření za letošní rok?
Hospodaření České filharmonie jako příspěvkové organizace musí být ze zákona vyrovnané. Od roku 2011, kdy jsem vedení České filharmonie přebíral, objem prostředků, za které poskytujeme své služby, kontinuálně roste. Mírná oscilace mezi jednotlivými roky je dána tím, že přibližně v dvouletých cyklech střídáme v zájezdové činnosti ekonomicky výnosnější turné s těmi, která přináší České filharmonii vysoký mezinárodní kredit, jako byl například koncert v Carnegie Hall.
Co považujete za nejvýznamnější úspěch loňského roku?
Orchestry plánují v sezonách, nikoli v letech, proto si dovolím uvést úspěch končící 120. sezony. Tím bylo jednoznačně dubnové provedení Janáčkovy Její pastorkyně v londýnském South Bank Centre. Českou filharmonii řídil Jiří Bělohlávek a spolu s námi vystoupil Český filharmonický sbor Brno a vynikající sólisté Adriana Kohútková, Aleš Briscein, Jaroslav Březina a řada dalších. Kostelničku poprvé zpívala finská sopranistka Karita Mattila.
Londýnští kritici jsou jedni z nejpřísnějších na světě. Přesto jsme za provedení Janáčka získali několik pětihvězdičkových hodnocení v předních londýnských novinách. Úspěch u publika byl obrovský a South Bank Centre nás okamžitě pozval k dalšímu hostování. Přitom o vystoupení v hlavní londýnské sezoně jsme předtím marně usilovali několik let. Konkurence je tu obrovská, o to větší máme radost ze společného českého úspěchu.
A jaké jsou vaše finanční plány na rok 2016? Do čeho investujete nejvíce?
Rozpočet na rok 2016 oproti skutečnosti minulého roku opět povyrostl přibližně o deset procent. A tento trend bychom chtěli udržet, ne-li zrychlit. Investujeme zejména do výchovy našeho publika, do kvalitnějších sólistů i zahraničních turné.
Na výnosech České filharmonie se největší částí podílejí dotace od ministerstva kultury, výnosy z turné, z poskytnutých služeb a ze vstupného. Mění se tyto poměry, nebo jsou stabilizované? Bude to podobné i v letošním roce?
Struktura výnosů je víceméně stabilní, ale jsme rádi, že se nám daří meziročně navyšovat podíl korporátních partnerů i soukromých dárců.
Uvedl jste, že k vašim hlavním cílům patří finanční a umělecká stabilizace orchestru. Co konkrétně plánujete na letošní rok? Máte v plánu získat nějaké další významné sponzory?
Ano, pro příští sezony bychom rádi získali vedle generálního partnera ještě i hlavního partnera, ale společnosti, se kterými jednáme nebo o kterých uvažujeme, zatím nebudeme prozrazovat.
Pokud byste měl zhodnotit vaše dosavadní působení v České filharmonii, co se vám podařilo a kde naopak stále vnímáte rezervy?
Návrat Jiřího Bělohlávka do čela České filharmonie se ukázal jako nejdůležitější krok v její porevoluční historii. Díky němu se daří dobývat zpět všechna světová pódia, na kterých Česká filharmonie dříve vystupovala, získávat významné nahrávací kontrakty i přitáhnout do Rudolfina více posluchačů. Těší mne také, že v orchestru se daří udržet pozitivního ducha a přesto, že hudebníci mají mnohem více práce než před několika lety, je ta práce pořád těší.
Přes nesporné úspěchy máme stále rezervy v získávání partnerů a naším dlouhodobým cílem je výchova budoucích špičkových profesionálních hudebníků. Na tom chceme s kolegy pracovat v dalších letech, aby budoucnost české orchestrální tradice měla naději na kvalitativní růst.
Jaká je procentuální skladba a vývoj příjmů České filharmonie, rozděleno na státní podporu, sponzoring, příjmy ze vstupného, zahraniční koncertní činnosti a nahrávek?
Státní podpora 50 %, sponzoring 5 %, příjmy ze vstupného 10 %, zahraniční koncertní činnost a nahrávky 15 %, ostatní výnosy (zejména pronájmy prostor a reklamní činnost) 20 %.
Orchestr se právem prezentuje jako první hudební těleso v zemi. Jak se to projevuje v dramaturgii, například v oblasti uvádění umělecky prověřených skladeb dvacátého století?
Jako první těleso v zemi musíme a chceme uvádět především hlavní proud symfonického repertoáru. Tedy hudbu od klasicismu přes romantismus až do první poloviny dvacátého století. Méně hrajeme hudby vyloženě současné, ale do každé sezony zařazujeme alespoň jedno takové dílo.
V budoucnu se chceme více zaměřit také na starší hudbu, která je pro hráče velkého orchestru důležitou disciplínou, vedoucí k očistě vnímání a komornějšímu projevu. To se pak pozitivně odrazí v detailech provedení velkých symfonických děl.
Slyšitelné zlepšení výkonu orchestru s sebou přineslo i navýšení zvukové hladiny, sál Rudolfina je však orchestru stále menší a menší. Máte v tomto ohledu konkrétní plány, například výstavbu nového koncertního sálu?
Nutnost postavit v Praze nový sál samozřejmě vnímáme. Problémem Rudolfina je malé pódium i malá kapacita sálu. Skladby ve velkém obsazení je v Rudolfinu problematické hrát a některá díla z kapacitních důvodů dokonce vůbec nemůžeme uvádět.
Jiří Bělohlávek dlouhodobě usiluje o vybudování nového koncertního sálu v Praze a současný ministr kultury Daniel Herman zařadil výstavbu sálu do státní kulturní politiky. Pokud dokáže pro své plány získat koaliční partnery, bude mít Praha reálnou šanci, že nový sál dostane.
Jak se vám daří zvát na koncerty špičkové sólisty a dirigenty, kteří napomáhají uměleckému růstu tělesa? Je to jistě finančně velmi náročné…
Účast špičkových sólistů s sebou pochopitelně nese určité finanční nároky, ty však nejsou hlavním kritériem pro jejich rozhodování. Každý sólista či dirigent, který působí na vrcholu svého oboru, má mnohem více nabídek, než může každý rok přijmout. Proto je klíčové, aby tito hudebníci dali přednost České filharmonii před jiným renomovaným orchestrem.
V téhle soutěži se nevítězí financemi, ale uměleckou nabídkou. Snažíme se pro ně najít správný repertoár, často pomůže osobnost šéfdirigenta nebo třeba fakt, že hrajeme tři koncerty v řadě místo obvyklých dvou. Mohu říci, že jsme nyní v situaci, kdy většinu světových sólistů dokážeme do Prahy přivézt bez větších problémů, a rovněž okruh našich dirigentů považuji za velmi uspokojivý.
Jak podporujete hostování mladých talentovaných českých umělců, jaká je zde dlouhodobá strategie České filharmonie pod vaším vedením?
Naše strategie je poměrně neúprosná, ale v tom se nelišíme od jiných světových orchestrů. Hlavním kritériem je a musí být kvalita. Pokud ve stejném oboru máme českého a zahraničního uchazeče a ten zahraniční je výrazně lepší, zvolíme jeho.
Přesto se snažíme systematicky podporovat mladé české umělce v našem cyklu Objevy. V rámci této abonentní řady každý rok uvedeme jednoho mladého českého umělce. V končící sezoně to byla klavíristka Veronika Böhmová, v příští sezoně to bude houslista Jan Mráček. Navíc pořádáme pravidelně soutěž pro mladé české umělce, jejichž vítězové potom vystoupí na koncertě s Českou filharmonií.
Česká filharmonie se zaměřuje i na výchovné koncerty, můžete plány na příští sezonu představit blíže?
Pro předškoláky, školáky i středoškoláky chystáme hravé hudební workshopy. S velkým ohlasem se vždy setkávají koncerty, na nichž se představují filharmonici v menších uskupeních. V sezoně 2016-2017 zahrají školákům i rodičům s dětmi třeba Cimbálová muzika, Pražský barokní soubor nebo specialisté na argentinské tango z Escualo Quinteta. Pro rodiče s dětmi chystáme opakování Pikniku a Předmikulášské a dlouho očekávanou novinku – v první adventní neděli se ve spolupráci se souborem Collegium Marianum odehraje hudebně pohádkový příběh Král a chuďas. Pokračovat budou pravidelné workshopy v nízkoprahových a komunitních centrech, stejně jako projekty pro děti a mladé lidi ze sociálně vyloučených komunit na mnoha místech České republiky.
V červnu 2017 vznikne pod rukama šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka už počtvrté Společný orchestr filharmoniků a žáků základních uměleckých škol, v němž se pojí zkušenosti profesionálů s nadšením a maximálním nasazením mladých hudebníků. A v červnu 2017 potěšíme také všechny, kteří se těší, až se před Českou filharmonii opět vrátí Jiří Bělohlávek jako šéfkouzelník Bělokněžník na speciálním koncertu pro rodiče s dětmi.
Byl jste letos mezi finalisty soutěže Manažer roku 2015. Co pro vás osobně znamená takové ocenění a lze ho využít pro vaši další práci?
Nebral jsem to ocenění příliš osobně, spíš mě potěšilo, že se obor hudebního managementu dostal mezi tradiční manažerské obory. V tom je myslím soutěž velmi cenná, protože dokáže ocenit dobré manažery napříč odvětvími, a tím zdravě posiluje české sebevědomí a vytváří dobrý obrázek o tom, v jakých oborech skutečně vynikáme.
David Mareček je český hudební pedagog a manažer, od 1. února 2011 působí jako generální ředitel České filharmonie. Vystudoval brněnskou konzervatoř v oborech klavír (1996) a dirigování (1998), magisterské studium na Janáčkově akademii múzických umění v oboru klavír (2002) a doktorandské studium v oboru interpretace a teorie interpretace tamtéž (2007). V letech 1998 až 2006 se věnoval pedagogické činnosti na Základní umělecké škole, uměleckém gymnáziu a brněnské konzervatoři jako profesor řádného klavíru a na zmíněné konzervatoři byl v letech 2005 až 2006 též zástupcem ředitele. Od roku 2005 působil ve Filharmonii Brno, nejprve jako dramaturg, o dva roky později se stal jejím ředitelem.
Česká filharmonie byla založena v roce 1896 a záhy se stala hlavním českým symfonickým orchestrem. V současnosti si zároveň vydobyla pověst jednoho z nejzajímavějších instrumentálních těles na světových pódiích. Je zvána do nejlepších koncertních sálů, mezi něž patří Carnegie Hall či Suntory Hall. Spolupracuje se slavnými sólisty jako jsou Lang Lang, Janine Jansen, Anne-Sophie Mutter či Frank Peter Zimmermann, a význačnými dirigenty, mezi něž patří Semjon Byčkov či Valerij Gergijev. V čele České filharmonie se vystřídala řada velkých dirigentských osobností. Od roku 2012 zastává post šéfdirigenta České filharmonie Jiří Bělohlávek.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
