David Radok: Musíte mít chuť udělat tu židli tak, aby se na ní dalo sedět

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Myslím, že pokud se tam něco změní, budou to maličkosti, které se ve mně od minule uležely. Možná bych rád některé věci zjednodušil… Ono je to celé hodně jednoduché už samo o sobě, ale zpěváci mají občas tendenci „hrát“, v čemž mám zase já touhu jim trochu bránit a spíše je přimět místo „hraní“ k „jednání“.

Inscenace Modrovousova hradu a Očekávání zpočátku jako koprodukční s jiným divadlem míněna nebyla. Jak tedy vlastně došlo k tomu, že se teď objeví právě v Janáčkově divadle v Brně?

Původně jsem ji nabízel panu Kofroňovi z Národního divadla v Praze jako možnost koprodukce s Göteborg Opera, ale jemu se to spojení nelíbilo. Vlastně ani nevím proč – zrovna pan Kofroň mi připadal jako člověk, který by se při svém kladném vztahu k hudbě dvacátého století mohl o Bartóka i Schönberga zajímat.

Domníval jsem se – asi mylně –, že mít tahle zásadní díla na repertoáru by mohlo být pro divadlo přínosem. Očekávání mělo světovou premiéru v dnešní Státní opeře a kdy se tady naposledy scénicky hrál Modrovousův hrad, už možná pamatuje jen málokdo…

Do Brna se tento projekt dostal tak, že dirigent Marko Ivanović, se kterým jsem před časem dělal brněnskou a švédskou Věc Makropulos, viděl v Göteborgu jednu z jeho posledních repríz. Líbila se mu, a tak si opatřil záznam představení, které poslal uměleckému šéfovi opery Národního divadla v Brně Jiřímu Heřmanovi. Ten mě oslovil, zdali by šlo uvést toto představení v Janáčkově divadle…  Samozřejmě jsem s radostí souhlasil, protože inscenace se už v Göteborgu dohrála a díky nabídce z Brna ji tak čeká další život.

Myslím, že na festivalu jménem Janáček Brno mají Bartók i Schönberg určitě svoje místo. Patří mezi zásadní hudební skladatele dvacátého století stejně jako Leoš Janáček, takže doufám, že bude konfrontace jejich hudby právě s tou Janáčkovou pro diváky zajímavá.

David Radok (foto autor)
David Radok (foto autor)

O významu skladatelů, jakými jsou Janáček, Schönberg a Bartók, asi nemusíme pochybovat, stejně jako o významu jejich operních děl. Přiznám se ale, že o dalším operním titulu, který budete v této sezoně režírovat, nevím prakticky nic. Jedná se o Vivaldiho Arsildu. O ní jsem si zjistil snad jen tolik, že patří do prvního skladatelova tvůrčího období a že to bude přesně tři sta let od její premiéry…

Ano, Arsilda je opravdová rarita. S nápadem na to ji inscenovat mě oslovil dramaturg pražského Národního divadla Ondřej Hučín, zřejmě na popud dirigenta Václava Lukse. Přišlo mi to jako zajímavý projekt, hlavně kvůli angažmá Collegia 1704, tedy skutečných specialistů na barokní muziku. Poměrně rychle jsem našel způsob, jak vyprávět příběh, který je, jak už to tak u barokních oper bývá, dost komplikovaný. Připravil jsem koncepci, našel jsem spolupracovníky pro scénografii a kostýmy a bez potíží se domluvil i s Václavem Luksem, kterého jsem před tím osobně neznal. Vše včetně modelu scény a kostýmních návrhů jsme prezentovali Národnímu divadlu – a to nám dalo následně vědět, že inscenaci nechce…

A v této fázi chtělo Národní divadlo dělat projekt samo, nebo mělo už tehdy vyjednanou případnou koprodukci?

Od počátku byl projekt míněn jako koprodukce s Grand Théâtre de Luxembourg, Opéra Royal de Versailles, Opéra de Lille a Théâtre de Caen, což znamená, že by se náklady na celou inscenaci rozdělily mezi pět subjektů. Naštěstí ale nakonec projevila o Arsildu zájem Bratislava…

Tamnímu Národnímu divadlu jste ji nabídl vy, nebo přišla nabídka od někoho z vedení?

Impuls vzešel ode mě, protože jsem si myslel, že by byla škoda jen tak zahodit zajímavý a již započatý projekt… Oslovil jsem tedy šéfa opery pana Slavomíra Jakubka a jemu se plán uvést Arsildu zalíbil. To, že se bude hrát Arsilda na jaře v Bratislavě, mě moc potěšilo, protože se jen málokdy naskytne příležitost poprvé po třech stech letech scénicky uvést dobrou Vivaldiho operu. Navíc se moc těším na spolupráci s Václavem Luksem a Collegiem 1704.

Právě jsme si řekli, jak se stalo, že se na dvě vaše inscenace, které jsme mohli nebo dokonce měli vidět v Praze, budou moci nakonec těšit diváci v Brně a v Bratislavě. Vaší poslední operní režií v Praze byl koprodukční Vojcek z roku 2001 a Stavovské divadlo nedávno stáhlo z repertoáru i vaši Kouzelnou flétnu, takže žádného „Radoka“ momentálně v Praze na jevišti nemáme. Máte pro to nějaké vysvětlení?

Částečně je to moje chyba, jsem vybíravý. Musím mít pocit, že je ta která nabídka o něčem, v čem vidím nějaký smysl… Čím jsem starší, tím víc potřebuju mít pocit, že pracuji s materiálem, ke kterému mám nějaký vztah nebo ke kterému si ho budu umět vytvořit. Potřebuji také spolupracovat s lidmi, kteří se mým projektům chtějí opravdu věnovat a něco jim obětovat. Takže přiznávám: pracovat se mnou asi není nejjednodušší.

Přesto vás ale v posledních patnácti letech různé osobnosti z vedení pražského Národního divadla s nabídkou ke spolupráci kontaktovaly, že?

Ano, třeba Jiří Nekvasil mě oslovil několikrát, ale z různých důvodů jsme se nikdy na ničem konkrétním nedohodli. Když šéfoval opeře Jiří Heřman, měli jsme rozpracovaný projekt Janáčkovy opery Z mrtvého domu v tovární hale ve Vysočanech, ale nakonec to bohužel také nevyšlo.

Před časem mi jeden bývalý člen vedení pražské Opery zaujatě vyprávěl, že pracovat s vámi je v současné podobě divadelního provozu prakticky nemožné, protože trváte vždy jen na jediném obsazení svých inscenací. Zpěváci, kteří by s vámi pracovali, by prakticky nemohli dělat nic jiného než s vámi zkoušet a chod divadla by tak byl ochromen…

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Fanopera

Díky za tento rozhovor. Pan Radok je výborný režisér a je vidět, že této branži dobře rozumí. Díky také za letmý pohled do zákulisí vedení Národního divadla v Praze. Když se člověk podívá na ten obrovský rozpočet, je ostudné, že opera ND není schopna kvalitou inscenací za poslední léta, konkurovat nejen evropským divadlům, ale i regionálním českým divadlům. Připadá mi, že jim jde jen o to, aby režie byly co nejvíce moderní, nové a kontroverzní, ale často to dopadá tak, že jsou spíše blbé.

HonzaB

Též chci moc poděkovat. Tohle jsou přesně ten typ rozhovorů, kterých si zde nejvíce cením. Informace ze zákulisí ND jsou určitě zajímavé. Nestálo by ale za to požádat o reakci vedení ND. Rozhovor s p. Kofroněm zde myslím byl naposledy někdy, když v ND začínal. A od té doby uplynulo hodně vody. Určitě by bylo o čem s ním hovořit. Taky by mě osobně zajímalo, proč ND zrovna za p. Kofroně (milovníka moderní opery) Očekávání a Modrovousův hrad odmítlo. Ale pokud nechceme spekulovat, nezbývá než se ho na to zeptat.